V sále Domu PZKO proběhlo slavnostní rozloučení s předškoláky. Ti se letos loučí se svou mateřinkou. Po prázdninách nastoupí do první třídy.
Vedení obce se na konci školního roku pravidelně setkává se stonavskými předškoláky, kterým v září začne další etapa vzdělávání, nastoupí do první třídy. Slavnostní rozloučení s mateřskou školou proběhlo v sále Domu PZKO.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: „Milé děti, v dnešních dnech ukončíte docházku do své první školy, a to školy mateřské. Po prázdninách půjdete poprvé do základní školy. Nebude to vlastně poprvé, protože vím, že jste ji s paní učitelkou již navštívili. Od září Vám začne nové životní období, čekají na Vás školní povinnosti. Rodiče Vás svěří do péče nové paní učitelky, která Vás bude vychovávat a hlavně učit. Bude Vás učit poznávat a psát první písmenka, učit číst a počítat. I ve škole ale zbude čas na pěkné písničky, pohádky, kreslení, cvičení a malování. Věřím děti, že budete ve škole pozorné a pracovité. Jen tak se z Vás stanou dobří žáci, které může paní učitelka odměnit pochvalou a pěknou známkou. Pěkné chvíle prožité v mateřské škole Vám budou připomínat drobnosti, které Vám na rozloučenou s mateřskou školou věnujeme my, dospělí.“
V záři nastoupí do první třídy stonavské základní školy dvě desítky prvňáčků a my jim přejeme, aby si ty poslední, předškolní, dvouměsíční prázdniny dosyta užily.
---
Stonavští krojovaní horníci uspořádali v parku u Domu PZKO zahradní slavnost. O zábavu nouze nebyla. Dorazili i přátelé z Polska.
Stonavští krojovaní horníci po čtyřech letech pauzy znovu uspořádali svou tradiční zahradní slavnost. Počasí jim přálo a tak vše se mohlo odehrát v parku u Domu PZKO. K tanci i poslechu hrál František Huňař, který je rovněž členem místního hornického spolku.
František Hejda, předseda koordinačního výboru SKH při obci Stonava: „Jsme velice rádi, že se setkáváme s kamarády zahradní slavnosti. Jak je vidět za mnou, návštěvnost je velká. Máme tady klobásy, zákusky, koláče, pivo …“
anketa, účastnice hornické slavnosti: „Je to tady perfektní, super. Všechny zvu na uzenou klobásku, je vynikající.“
Zahradní slavnost, stejně jako prosincová oslava svátku patronky horníků svaté Barbory, či tradiční skok přes kůži patří k událostem, díky nimž se ve Stonavě udržují hornické tradice.
František Hejda, předseda koordinačního výboru SKH při obci Stonava: „Význam to má takový, abychom se setkávali s kamarády, zavzpomínali, protože šachty končí. My staří pomalu vymíráme a ti mladí pomalu neví, co to hornictví je. Aspoň takto se snažíme udržovat ty hornické tradice.“
Kromě členů stonavského spolku na zahradní slavnost přijeli přátelé z hornických spolků z celého Karvinska, nechyběl ani družební spolek z Polska.
Slawek Sobczak, KKH JAS-MOS, Jastrzebie, Polsko: „Letos slavíme deset let vzájemné spolupráce. Je tady velmi příjemná, srdečná atmosféra.“
Emil Klepek, místopředseda KKH Gabriela: „Je zcela běžné, že se kroužky krojovaných horníků navzájem zvou na různé akce, ať jsou to plesy, zahradní slavnosti nebo Barborky. To je v nás. Snažíme se vychovat i naši budoucí generaci k tomu, aby hornické tradice zůstaly zachovány.“
---
Tak to Stonava ještě nezažila. Na fotbalovém trávníku se v rámci přípravného zápasu utkali dvě prvoligová mužstva. MFK Karviná si to rozdala ze slovenskou Podbrezovou. Diváci byli nadšeni, stejně jako hráči karvinského týmu, kteří velmi ocenili péči o stonavský trávník.
Jan Žídek, obránce MFK Karviná: „Musím pochválit místní. Náš trávníkář se byl podívat. Chválím správce hřiště, klobouk dolů, opravdu fantastické.“
Podle fanoušků to byl opravdu zápas, který Stonava ještě nezažila, popsat se třemi slovy – akčnost, přesnost, bojovnost. Během devadesátiminutové hry viděli diváci pět branek. Tři v síti slovenského a dvě v síti karvinského týmu, a to hned během prvního poločasu.
---
Początki szkolnictwa w Stonawie sięgają do siedemnastego wieku i związane są z dzielnicą Górzany, tą, gdzie stoi szkoła jubilatka. O jej historii rozmawiam z Bohdanem Prymusem, znawcą historii regionu.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Pierwsze dane możemy znaleźć już w roku 1679, kiedy inspektor Chalik informował swoich przełożonych o tym, że po prostu w Stonawie jest budynek szkolny.”
Szkoła była drewniana i stała blisko katolickiego kościoła, który wówczas również był drewniany.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „W tej szkole uczyły się przede wszystkim dzieci katolickie i uczono w języku tak zwanym morawskim. Co to jest język morawski. Jest to język czeski, ponieważ to był okres, kiedy Morawy i Śląsk tutejszy były połączone w jedną tak zwaną gubernię.”
Śląsk Cieszyński był ziemią Korony Czeskiej, językiem urzędowym był więc język czeski, dla tutejszej ludności był jednak niezrozumiały.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Pod koniec 18 wieku inspektor domagał się wprowadzenia podręczników polskich, żeby miejscowe dzieci rozumiały co nauczyciel do nich mówi.”
Tym inspektorem był niemiecki ksiądz Szersznik, który założył później muzeum w Cieszynie. Domagał się wprowadzenia do szkół polskich podręczników.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Do tego doszło po roku 1848 czyli po Wiośnie Ludów, kiedy na Śląsku Cieszyńskim zaczęto do szkół wprowadzać język polski.”
Ważną przeszkodą w nauczaniu są morawskie podręczniki, pisał ksiądz Szersznik. Ludność w przeważającej mierze mówi tu po polsku. Nauka według morawskich podręczników sprawia dzieciom duże trudności. Nauczyciel musi tekst tłumaczyć do języka polskiego, przez co traci dużo czasu, argumentował ksiądz Szersznik.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Z tego co wiem, pierwsze podręczniki polskie były dopiero w roku 1854. Do 1983 roku ten budynek służył polskim, miejscowym dzieciom.”
Do tej szkoły uczęszczał także nasz rozmówca:
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Ja tutaj chodziłem od pierwszej klasy właśnie. Tu po mojej prawej ręce była pierwsza klasa. Było nas w klasie 36, w pierwszej klasie 36, naszą wychowawczynią była pani Marta Rulkowa. Później uczyłem się o piętro wyżej, to już były klasy 2,3,4 i 5. Wychowawców miałem różnych, pani nauczycielka Seberowa, później pan nauczyciel Farnik, a w końcu pani nauczycielka Piszczkowa.”
---
V sále Domu PZKO proběhlo slavnostní rozloučení s předškoláky. Ti se letos loučí se svou mateřinkou. Po prázdninách nastoupí do první třídy.
Vedení obce se na konci školního roku pravidelně setkává se stonavskými předškoláky, kterým v září začne další etapa vzdělávání, nastoupí do první třídy. Slavnostní rozloučení s mateřskou školou proběhlo v sále Domu PZKO.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: „Milé děti, v dnešních dnech ukončíte docházku do své první školy, a to školy mateřské. Po prázdninách půjdete poprvé do základní školy. Nebude to vlastně poprvé, protože vím, že jste ji s paní učitelkou již navštívili. Od září Vám začne nové životní období, čekají na Vás školní povinnosti. Rodiče Vás svěří do péče nové paní učitelky, která Vás bude vychovávat a hlavně učit. Bude Vás učit poznávat a psát první písmenka, učit číst a počítat. I ve škole ale zbude čas na pěkné písničky, pohádky, kreslení, cvičení a malování. Věřím děti, že budete ve škole pozorné a pracovité. Jen tak se z Vás stanou dobří žáci, které může paní učitelka odměnit pochvalou a pěknou známkou. Pěkné chvíle prožité v mateřské škole Vám budou připomínat drobnosti, které Vám na rozloučenou s mateřskou školou věnujeme my, dospělí.“
V záři nastoupí do první třídy stonavské základní školy dvě desítky prvňáčků a my jim přejeme, aby si ty poslední, předškolní, dvouměsíční prázdniny dosyta užily.
---
Stonavští krojovaní horníci uspořádali v parku u Domu PZKO zahradní slavnost. O zábavu nouze nebyla. Dorazili i přátelé z Polska.
Stonavští krojovaní horníci po čtyřech letech pauzy znovu uspořádali svou tradiční zahradní slavnost. Počasí jim přálo a tak vše se mohlo odehrát v parku u Domu PZKO. K tanci i poslechu hrál František Huňař, který je rovněž členem místního hornického spolku.
František Hejda, předseda koordinačního výboru SKH při obci Stonava: „Jsme velice rádi, že se setkáváme s kamarády zahradní slavnosti. Jak je vidět za mnou, návštěvnost je velká. Máme tady klobásy, zákusky, koláče, pivo …“
anketa, účastnice hornické slavnosti: „Je to tady perfektní, super. Všechny zvu na uzenou klobásku, je vynikající.“
Zahradní slavnost, stejně jako prosincová oslava svátku patronky horníků svaté Barbory, či tradiční skok přes kůži patří k událostem, díky nimž se ve Stonavě udržují hornické tradice.
František Hejda, předseda koordinačního výboru SKH při obci Stonava: „Význam to má takový, abychom se setkávali s kamarády, zavzpomínali, protože šachty končí. My staří pomalu vymíráme a ti mladí pomalu neví, co to hornictví je. Aspoň takto se snažíme udržovat ty hornické tradice.“
Kromě členů stonavského spolku na zahradní slavnost přijeli přátelé z hornických spolků z celého Karvinska, nechyběl ani družební spolek z Polska.
Slawek Sobczak, KKH JAS-MOS, Jastrzebie, Polsko: „Letos slavíme deset let vzájemné spolupráce. Je tady velmi příjemná, srdečná atmosféra.“
Emil Klepek, místopředseda KKH Gabriela: „Je zcela běžné, že se kroužky krojovaných horníků navzájem zvou na různé akce, ať jsou to plesy, zahradní slavnosti nebo Barborky. To je v nás. Snažíme se vychovat i naši budoucí generaci k tomu, aby hornické tradice zůstaly zachovány.“
---
Tak to Stonava ještě nezažila. Na fotbalovém trávníku se v rámci přípravného zápasu utkali dvě prvoligová mužstva. MFK Karviná si to rozdala ze slovenskou Podbrezovou. Diváci byli nadšeni, stejně jako hráči karvinského týmu, kteří velmi ocenili péči o stonavský trávník.
Jan Žídek, obránce MFK Karviná: „Musím pochválit místní. Náš trávníkář se byl podívat. Chválím správce hřiště, klobouk dolů, opravdu fantastické.“
Podle fanoušků to byl opravdu zápas, který Stonava ještě nezažila, popsat se třemi slovy – akčnost, přesnost, bojovnost. Během devadesátiminutové hry viděli diváci pět branek. Tři v síti slovenského a dvě v síti karvinského týmu, a to hned během prvního poločasu.
---
Początki szkolnictwa w Stonawie sięgają do siedemnastego wieku i związane są z dzielnicą Górzany, tą, gdzie stoi szkoła jubilatka. O jej historii rozmawiam z Bohdanem Prymusem, znawcą historii regionu.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Pierwsze dane możemy znaleźć już w roku 1679, kiedy inspektor Chalik informował swoich przełożonych o tym, że po prostu w Stonawie jest budynek szkolny.”
Szkoła była drewniana i stała blisko katolickiego kościoła, który wówczas również był drewniany.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „W tej szkole uczyły się przede wszystkim dzieci katolickie i uczono w języku tak zwanym morawskim. Co to jest język morawski. Jest to język czeski, ponieważ to był okres, kiedy Morawy i Śląsk tutejszy były połączone w jedną tak zwaną gubernię.”
Śląsk Cieszyński był ziemią Korony Czeskiej, językiem urzędowym był więc język czeski, dla tutejszej ludności był jednak niezrozumiały.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Pod koniec 18 wieku inspektor domagał się wprowadzenia podręczników polskich, żeby miejscowe dzieci rozumiały co nauczyciel do nich mówi.”
Tym inspektorem był niemiecki ksiądz Szersznik, który założył później muzeum w Cieszynie. Domagał się wprowadzenia do szkół polskich podręczników.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Do tego doszło po roku 1848 czyli po Wiośnie Ludów, kiedy na Śląsku Cieszyńskim zaczęto do szkół wprowadzać język polski.”
Ważną przeszkodą w nauczaniu są morawskie podręczniki, pisał ksiądz Szersznik. Ludność w przeważającej mierze mówi tu po polsku. Nauka według morawskich podręczników sprawia dzieciom duże trudności. Nauczyciel musi tekst tłumaczyć do języka polskiego, przez co traci dużo czasu, argumentował ksiądz Szersznik.
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Z tego co wiem, pierwsze podręczniki polskie były dopiero w roku 1854. Do 1983 roku ten budynek służył polskim, miejscowym dzieciom.”
Do tej szkoły uczęszczał także nasz rozmówca:
Bohdan Prymus, pedagog i historyk: „Ja tutaj chodziłem od pierwszej klasy właśnie. Tu po mojej prawej ręce była pierwsza klasa. Było nas w klasie 36, w pierwszej klasie 36, naszą wychowawczynią była pani Marta Rulkowa. Później uczyłem się o piętro wyżej, to już były klasy 2,3,4 i 5. Wychowawców miałem różnych, pani nauczycielka Seberowa, później pan nauczyciel Farnik, a w końcu pani nauczycielka Piszczkowa.”
---
