Skok přes kůži 2023

V obci Stonava, kde historie spojená s těžbou uhlí vytvářela nezaměnitelnou kulturu a dědictví, se každý rok koná událost, která přináší na povrch pouto k bohatému hornickému dědictví. "Skok přes kůži," tradiční rituál známý též jako šachťák.

Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta obce Stonava: „Krojovaní horníci při oslavě stého výročí založení spolku měli prosbu, zdali by mohli za finančního přispění obce uskutečnit Skok přes kůži. Obec s tím souhlasila a ta tradice se začal rozvíjet a dnes je už devátý Skok přes kůži.“

Tomáš Hejda, předseda Spolku krojovaných horníků při obci Stonava: „První Skok přes kůži našeho hornického spolku se uskutečnil v roce 2014 v rámci oslav 100 let. Tuto tradici udržujeme dodnes.“

Tradice Skoku přes kůži má své kořeny v 14. století, kdy Václav IV. udělil havířům právo sdružovat se a slavit svou jedinečnou profesi. Původně sloužil k přijímání nových havířů do hornického cechu na našich šachtách. I přes útlum těžby černého uhlí se tato tradice udržuje díky odhodlaným lidem v obci Stonava, kteří chtějí oživit a zachovat kulturní odkaz.

Josef Grim, kantor: „Skok přes kůži je tradiční hornická slavnost, během které jsou přijímáni noví adepti do Cechu hornického. Je to to nejvyšší vyznamenání, které může člověk dostat, že bude přijat mezi horníky.“

Tomáš Hejda, předseda Spolku krojovaných horníků při obci Stonava: „Letošními skokany jsou nejen noví členové, ale i zasloužilí členové, kteří jsou ve spolku přes 40 let a nikdy neskákali přes kůži a dneska budou tímto odměněni.“

Mezi fuksy, kteří byli letos slavnostně přijati do Cechu hornického se letos zařadila také zastupitelka obce Jolanta Jelenová, která je dlouhodobě spjata s hornictvím, či starosta Stonavských dobrovolných hasičů Antonín Kodenko, který nejen, že na šachtě prožil 36 let, ale v současné době je i členem místního spolku krojovaných horníků.

Jolanta Jelenová (ANO), zastupitelka obce Stonava: „Je mi velkou ctí že jsem byla přijata do Cechu hornického. Musím totiž prozradit, že mým denním chlebem je uhlí. Denně analyzujeme vzorky uhlí, které přichází do Třineckých železáren. Pracuji totiž v laboratoři, která se zabývá právě analýzou uhlí, takže jak uhlí, tak vlastně celé hornictví je mi blízké. Mám k horníkům velkou úctu, k jejich práci a k tomu co vykonávají.“

Antonín Kodenko, starosta SDH Stonava, člen SKH při obci Stonava: „To hornické povolání, i když jsem vyučený obráběč kovů, se mi natolik zalíbilo, že i když jsem tady měl být jen 18 měsíců, jsem tady z Krkonoš nastálo. Mám tady spoustu kamarádů a to je nejvíc, mít kamarády horníky.“

Skok přes kůži není jen o tom ceremoniálu slavnostního přijetí do cechu hornického. Celý program je rozdělen do tří částí, vše se řídí tzv. pivním zákonem.

Josef Grim, kantor: „Zpívají se tady karmíny, soutěží se, je tady pěkná vzpomínková akce na všechny zemřelé a zahynulé kamarády, křtí se tady tuplák s pivem, aby se pila posvěcená mast. Zkrátka, je to veselá zábava, která se ovšem řídí paragrafy Pivního zákona a tím pádem je tady přísná disciplína. Atmosféra je ale fantastická.“

Celý skok řídí slavné vysoké a neomylné prezidium, které má k dispozici slavné a vysoké adláty, slavného a vysokého nadlišáka, slavná contraria, slavného kantora se svou smečkou a pivní policii. Ta dohlíží, aby celůvky s pivní mastí nebyly prázdné. Na stonavském skoku jsou celkem tři tablice, které v průběhu akce mezi sebou soutěží v různých disciplínách o hlavní cenu „But starosty“.

Josef Grim, kantor: „Jsou to různé typy soutěží, ale vždycky se setkávají s podporou těch tablic a to vytváří tu celkovou atmosféru.“

Skok přes kůži" není pouze jakýmsi rituálem, je symbolickým krokem směrem k oživení a zachování našich jedinečných hornických tradic.

Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta obce Stonava: „Jako poslední hornická obec se snažíme tyto tradice udržovat už z toho důvodu, že je tady spoustu lidí, kteří na šachtě pracovali, k tomu hornictví se hlásí a nestydí se za to.“

Jan Březina, contrario tablice levé: „Já si myslím, že tady ta tradice nezanikne a bude pokračovat. Koneckonců to vidíme v celé republice, jaké je množství spolků, kolik se otevírá muzeí, kde je možno se seznamovat s historií hornictví.“

Josef Kasper, vysoké a neomylné prezidium: „Měli bychom si být pořád vědomi toho, že i když tady to hornictví nebude, tak bychom měli být hrdi na to, že jsme byli jeho součástí a pro naše potomky, naši budoucnost zanechat odkaz, třeba i touto tradicí, že i my horníci umíme nejen pracovat, ale se i bavit.“

---

Przy wspólnym świątecznym stole

Zaproszenie polskiej szkoły na świąteczną biesiadę otrzymał w tym roku również senator Andrzej Feber z żoną Ewą, ponieważ teraz nie zawsze może uczestniczyć w życiu swojej wioski, a to go nie cieszy.

Andrzej Feber, senator, wicewójt Gminy Stonawa: „To jest jedyna taka wspólna rodzinna imprezka, którą w tym roku mam szansę spędzić w Stonawie w tym miłym gronie. W środę mnie tu nie było, musiałem być w Parlamencie, a tutaj taka miła niespodzianka.”

Dzieci i dorośli wspólnie rozmawiali o wigilijnych zwyczajach w swoich stonawskich domach.

ankieta: uczniowie PSP Stonawa: „My przed wigiliją karmimy zwierzątka.” „Zawsze zapalamy świeczki i potem je dajemy na wodę. A dlaczego? My się tak bawimy, że jeśli ta świeczka dopłynie do końca, to będziemy cały rok zdrowi.“ „Weźmiemy sobie orzeszki, cztery, tak jak cztery pory roku, i potem je łuskamy, a gdy tam będzie czarny, tak to znaczy, że w tej porze roku będziemy chorzy, a gdy tam będzie taki ładny, tak to znaczy, że będziemy zdrowi.” „Pod talerz dajemy pieniążki, żebyśmy byli bogaci.” „My tradycyjnie jemy rosół i karpia i łamiemy opłatki i kroimy jabłka.”

Są też stonawskie rodziny, gdzie na stole pojawia się tradycyjna ilość wigilijnych potraw.

Grażyna Szwed, woźna PSP Stonawa: „Zupa grzybowa, fazolowa, grochowa, pomidorowa, żurek, barszczyk, kapusta z fazolami z ziemniakiem, sałatka jarzynowa, karp, i kompot z suszonych owoców”.

Przed świętami Kongres Polaków w Republice Czeskiej ogłosił konkurs na kartkę świąteczną.

Marcela Gabrhel, kierowniczka PSP Stonawa: „Ponieważ mamy tutaj samych artystów, to postanowiliśmy wziąć udział w tym konkursie.”

ankieta: uczniowie PSP Stonawa: „Ja namalowałam w domu, że są dzieci i rodzice, i dzieci rozpakowują prezenty.”

O wielkim sukcesie jednej ze stonawskich uczennic pani kierowniczka dowiedziała się z gazety.

Marcela Gabrhel, kierowniczka PSP Stonawa: „I widzę konkurs wygrywa Noemi Kucharczyk z Polskiej Szkoły Podstawowej w Stonawie. Bardzo się ucieszyłam, ponieważ było nadesłane ponad 200 prac a wygrała właśnie ta praca Noemi.”

Noemi Kucharczyk, klasa V: „Namalowałam Betlejem, wpadłam na to tak, bo wiedziałam, że się urodził Jezus i lubię tę porę roku.”

Monika Milerska, artystka malarka, obecnie świetliczanka: „Noemi jest bardzo kreatywną dziewczynką, bardzo dokładną, pracowitą, a ja się bardzo cieszę, że jej się udało.”

Wreszcie nadszedł moment najbardziej oczekiwany. Śpiewając kolędy, wszyscy ruszyli ku choince. A ponieważ pan senator nie mógł uczestniczyć w uroczystym zapaleniu choinki przed ratuszem, przygotowano dla niego małą niespodziankę:

Pięć, cztery, trzy, dwa, jeden – (zapalenie choinki)

---