Diskuzní fórum

  • Kultura v MSK
  • Téma 1: Covid19 a kultura
  • Téma 2: Ekonomické dopady pandemie v kultuře
  • Téma 3: MSK a Investice v kultuře
  • Diskutují: Lubomír Zaorálek, ministr kultury České republiky
  • Jan Světlík, předseda dozorčí rady z. s. Dolní oblast Vítkovice
  • Lukáš Curylo, náměstek hejtmana MSK
  • Libuše Foberová, ředitelka MS vědecké knihovny v Ostravě
  • Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla MS
  • Jan Žemla, ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pandemie koronaviru významně zasáhla kulturu. Rušily se akce, festivaly, zavírala se divadla, knihovny i muzea .., jak se vzpamatuje kultura z těžké rány? téma pro hosty diskuzní fóra. Vítám Lukáše Curyla, náměstka hejtmana MSK , Jana Světlíka, předsedu dozorčí rady z. s. Dolní oblast Vítkovice, Lubomíra Zaorálka, ministra kultury České republiky, Libuši Foberovou, ředitelku MS vědecké knihovny v Ostravě , Jiřího Nekvasila, ředitele Národního divadla MS , Jana Žemlu, ředitele Janáčkovy filharmonie Ostrava . Dobrý den vám všem a také divákům TV Polar. Před námi je první téma.

Reportáž: Půlka března 2020, Česko začalo bojovat s koronavirem a v úplně neznámé situaci se ocitl i MS kraj. Koronavirová pandemie zasáhla mezi prvními kulturu a zábavní průmysl. Kina, divadla a koncertní sály se zavřely 10. března. Jen pár dní nato se Českem začaly šířit aktivity podporující umělce. Koncerty a výstavy se přemístily na sociální sítě i do ulic... Umělci a lidi z kulturního a kreativního prostředí se ocitli bez prostředků. Co se dělo za dveřmi divadel, kin, muzeí, knihoven?

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tak příspěvek napověděl o čem se budeme bavit. Co se dělo za dveřmi divadel, kin, muzeí a knihoven nám určitě rozkryjete. Nicméně co všechno musely kulturní instituce v prvních dnech řešit?

Lukáš Curylo, náměstek hejtmana MSK: Domnívám se, že kulturní instituce měly velký problém od začátku. Poněvadž je to bezprecedentní situace. Nikdo nečekal, jak se to bude vyvíjet, jak dlouho ta krize bude trvat. Vzpomínám si, že některé věci se měnily ze dne na den dokonce i v průběhu dne, ráno něco platilo a odpoledne už ne. Do té situace kulturní instituce byly vhozeny. Nikdo s tím nemá zkušenosti, neexistovaly na to nějaké krizové scénáře protože to nikdo skutečně nečekal. Myslím si, že u nás tomu kulturní instituce přistoupily velmi zodpovědně a já chci poděkovat všem ředitelům, všem zaměstnancům a všem, kteří se do toho aktivně zapojili, protože od začátku to vzali samozřejmě jako velký problém, ale současně jako velkou výzvu k tomu jak se k tomu postavit a jak to udělat. A určitě o tom budeme ještě diskutovat. Myslím si, že kultura je jedna z nejpostiženějších oblastí, kde koronavirová krize skutečně zasáhla. Protože kultura bez diváků a bez návštěvníků je vlastně kultura pro nikoho a kultura potřebuje toho diváka a tu interakci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: K tomu se ještě dostaneme. Vy jste to nazval jako koronavirový problém, tak jak vypadaly ty první dny v Dolní oblasti Vítkovice.

Jan Světlík, předseda dozorčí rady z. s. Dolní oblast Vítkovice: My jsme byli připraveni na to, že v Dolních Vítkovicích samozřejmě zvýšíme hygienické opatření, měřili jsme teplotu, v celých Dolních Vítkovicích tedy i ve výrobní činnosti nejenom ve vzdělávací části. Udělali jsme si zásoby dezinfekcí a potom přijde šokující zjištění, stop a zavřeme. Což samozřejmě bylo pro nás takové nemilé zjištění. Nota bene my jsme nevěděli, co jsme protože vládní opatření na science centra vůbec nebylo. Byla to taková trochu komická situace, nicméně my jsme zavřeli a samozřejmě poskytovali jsme služby pro záchranáře atd.. Spustili jsme nějaké akce, které se dají dělat virtuálně, začali jsme vzdělávací programy. V zásadě to zavření jsme prožili já si myslím, že vcelku reálně no a problémy samozřejmě začínají.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Jakou úlohu v počátečních dnech, týdnech nouzového stavu sehrálo ministerstvo kultury? Napříč celou republikou, ale spíš se věnujme Moravskoslezskému kraji.

Lubomír Zaorálek, ministr kultury České republiky : Možná první bych chtěl upozornit na to, že já si nemyslím, že je úplně přesné říci, že je to rána ze které se máme vzpamatovat. Já si myslím, že to je proces, který bude trvat delší dobu a já ho odhaduji tak na dva roky. Takže nebavíme se o jedné ráně, ze které se vzpamatujeme, ale bavíme se o procesu, který budeme teprve zvládat. Myslím si, že to podstatné nás ještě čeká. My nejsme za vodou, ale co se týče těch institucí a to jaký bude jejich osud. Já si myslím, že je evidentní, že v tomto roce díky tomu, že byly schváleny vyšší deficity státního rozpočtu, tak zachráníme a udržíme v chodu státní kulturní instituce. Získali jsme poměrně masivní program pro podporu nezávislého umění, nezávislých souborů a v této chvíli s ministerstvem průmyslu dokončujeme program, kde se snažíme pomoci komerční kultuře. Ať jsou to kluby, ať jsou to festivaly, ať jsou to komerční divadla. Takže to bude asi poměrně brzy hotovo. Ale to je rok 2020 a to co mě trápí dnes je rok 2021 protože to je vlastně to, co se stává dnes hlavním předmětem debaty a v srpnu začnu jednání s ministryní financí právě o rozpočtu na rok 2021 a tam půjde o to, jestli dostaneme nástroje, které nám umožní právě zabránit tomu, aby v oblasti kultury došlo k nějakému významnějšímu oslabení kultury. Takže já to neberu jako něco, co máme za sebou a kdy si můžeme bilancovat první dny. Mi to připadá, že jsme uprostřed něčeho, co nás teprve čeká. A celá ta věc leží před námi.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: K tomu se ještě určitě dostaneme. Paní ředitelko jak jste vy v knihovně reagovali na ty první dny?

Libuše Foberová, ředitelka MS vědecké knihovny v Ostravě: Takže knihovny jako jiné paměťové instituce, muzea, archivy, galerie mají za cíl ochraňovat a zprostředkovávat kulturní dědictví, ať už na regionální nebo národní úrovni. Takže je tam celá řada odborných činností, které pokračovaly například digitalizovalo se dál písemné kulturní dědictví, zpracovávali se sbírky, těch činností co se dalo vykonávat i když nebyly ty kontaktní služby je docela hodně. Také se ten čas využil pro věci, které se nedají dělat za plného provozu. Takže se malovalo, renovovaly se provozy, dělaly se revize, stěhoval se knihovní fond, takže knihovny to myslím si smysluplně využily ten čas, kdy byly uzavřené a ten kontakt se čtenáři neztratili. Protože třeba studentům jsme meziknihovní výpůjční službu půjčovali pořád k diplomovým pracím. Dělali jsme různé virtualizace, výstavy, stali jsme se trochu režiséry, takže takové digitální prezentace, výuková videa. Dále jsme vytvářeli tréninkové kurzy k informační gramotnosti, takže bylo toho celá řada. Tím že máme 3D tiskárnu, tak jsme třeba tiskli čelenky pro nemocnice a těch činností byla celá řada.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Divadla byla de facto donucena pro lidi nehrát. Jaký to mělo vliv na pokračování sezóny?

Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla MS: Pokračování sezony je v tom, že se nehrálo. Bylo jediné představení živě na konci v červnu, takový autorský baletní projekt, kdy jsme chtěli už dát najevo, že by se mohlo hrát i pro pět set lidí, že jsme tady a že se těšíme na další sezónu. Což byl takový jednorázový autorský projekt. Jenom když se ptáte na to, co se dělo. Ono to šlo v několika rovinách. První věc je vyrovnat se s tou momentální situací, to znamená komunikace vůči divákům, vůči prodaným vstupenka a my jsme měli vyprodaný téměř celý měsíc další taktéž z velké části vyprodaný. Jak vlastně budeme komunikovat s našimi diváky. Jaká opatření jsou potřeba v té instituci. My jsme velká instituce, která má kolem pěti set zaměstnanců a potom jak dále vlastně využít ten potenciál. To znamená technických složek, výroby v momentálním stavu no a další asi největší část zabrala debata o tom, co bude potom až to skončí s tím, že jsme si dali hlavní horizont, že doufáme že ta další sezóna začne. Jak začne. Jak se to připraví. Jak se rozdělí plán, protože zrovna začátkem března my poprvé publiku představujeme sezónu. Co s tím uděláme, jak zůstanou premiéry zachovány, co uděláme, které premiéry do konce sezony které měly být necháme, posuneme atd. To znamená, tam je pak hodně diskuzí. Snažili jsme se samozřejmě ty síly technické a výrobní využít tak aby jsme udělali věci, které nejsou za normálního provozu možné. Takže šlo to v několika rovinách a bylo to poměrně náročné období. Samozřejmě jsme vymýšleli jak zůstat v kontaktu s našimi diváky aspoň formou on-line.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Podobně na tom byla i Janáčkova filharmonie. Co se změnilo v prvních dnech pandemických opatření?

Jan Žemla, ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava: Tak nejrychleji jsme museli změnit koncert který jsme pořádali právě v den vstoupení v platnosti té vyhlášky o zrušení akcí. To znamená, museli jsme zrušit zkoušku, informovat 1500 lidí o tom, že večerní koncert se nekoná. Čímž vznikla jakási panika a naším úkolem bylo teda tu paniku tak trochu uklidnit, zažehnat a dostat to na normální komunikační úroveň a vyčkávali jsme a snažili jsme se pružně reagovat na jednotlivé platné vyhlášky. Což v praxi znamenalo samozřejmě zrušení několika koncertů, intenzivní komunikace zejména se zahraničními umělci, kteří tvoří řekněme výraznou část naší produkce a ve chvíli kdy se ukázalo po nějakých 10-14 dnech, že celá situace bude pravděpodobně trvat déle, tak jsme pochopitelně začali přemýšlet jakým způsobem zůstat právě v kontaktu s tím publikem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pane Světlíku, my jsme tady slyšeli že se musely rušit řady představení. To se týkalo i Dolní oblasti Vítkovice. Vy jste také rušili a rušíte ještě některé velké akce jako například Colours a různé další festivaly. Tak teď už se možná dostaneme i k tomu jaké ztráty to pro vás znamenalo?

Jan Světlík, předseda dozorčí rady z. s. Dolní oblast Vítkovice: Samozřejmě, že v zásadě poté co sedla na Českou republiku a potažmo na celý svět Černá labuť, tak asi víme, že nic už nebude stejné. A samozřejmě čísla, které platily a ty co byly takhle pěkné a rostoucí. Tak v zásadě ty jsou v troskách a všechno bude v troskách. My jsme letošní rok měli nastavený na tom, že první kvartál nám už vycházel na to, že uděláme rekord, že asi přesáhneme asi 2 miliony návštěvníků. Protože všechno bylo nakontrahované a dnes není nic. Čili v zásadě můžeme jít plakat nebo něco pro to udělat. My jsme se rozhodli pro tu druhou variantu. V zásadě budeme se bavit o tom, co bude daleko horší. Protože prožít covidové 2 měsíce bylo obtížné, ale to je klasické manažerské zvládnutí, ale prožít nebo v zásadě naplánovat si, co bude, tak to bude já si myslím daleko větší problém. Čili všechno jsme museli zrušit. Samozřejmě ten vliv na ten DOV tom má nesmírný, protože z 13ti festivalu není ani jeden, máme tady NEfestival, máme tady takové akorát stínové akce. Tisícovku možných návštěvníků. Pro srovnání, že na ty festivaly chodí 40-50 tisíc lidí. Je to samozřejmě úplně něco jiného. Nicméně díváme se dopředu protože víme že DOV si bude spojovat to vzdělávání s tou kulturou a s vědou a já si myslím, že to je hlavní úkol, který před Dolními Vítkovicemi stojí.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Instituce, které tady dneska zastupuje mají problémy, které se snaží řešit a pan Zaorálek už samozřejmě naznačil, že se to netýká jenom těch velkých institucí, ale zvukařů, osvětlovačů a dalších lidí, kteří se kolem té kultury točí. Máte nějaké osobní zkušenosti v této oblasti, jak se těm lidem vede nebo co vlastně oni museli řešit?

Lukáš Curylo, náměstek hejtmana MSK: Tak skutečně bych to rozdělil do dvou velkých oblastí a jsou to organizace, které jsou napojeny na veřejné rozpočty. Těm se žije trochu lépe skutečně v té komerční sféře. Například třeba Těšínské divadlo, které je zřizováno našim krajem muselo zrušit v tom období na jaře zhruba 185 představení, což samozřejmě vedlo k velké diskuzi, museli se kontaktovat diváci i návštěvníci, abonenti, zahraniční umělci a tak dále. Protože to byla velká administrativa. Ale skutečně díky tomu příspěvku a díky tomu, že jsme zřizovatelé těchto organizací, tak jsme byli schopni to překlenout a byli jsme schopni nějakým způsobem zajistit stabilitu pracovních míst a dokonce některé instituce se zachovaly velmi odvážně a velmi kreativně a začali i pomáhat v té koronavirové krizi. Já bych chtěl připomenout právě divadla, kdy krejčové a šičky začali šít roušky ve velké míře a tím pomáhaly zpočátku zabezpečovat ochranné pomůcky. Pak je ta druhá nekomerční, komerční/nekomerční, které nejsou napojeny na veřejné rozpočty. A to jsou třeba jak jsme zmínili před chvílí velké festivaly, kdy jsou festivalové týmy, které celý rok pracují prakticky pro tři, čtyři dny v roce které mají kulminovat a právě díky tomu, že tři čtyři dny tu velkou akci udělají, tak zase z toho žijí další rok. A tam samozřejmě to, že se to neuskutečnilo, tak pro ně to znamená obrovské výpadky příjmů a oni ty lidi musí samozřejmě živit 12 měsíců v roce, nejen tři dny. A tam samozřejmě ta rána byla daleko větší a my jsme se se všemi těmi velkými organizátory v začátku setkali a diskutovali o tom, jak jim pomoci a myslím si, že náš kraj se zachoval velmi seriózně. A to tak, že i když ty velké akce nebyly, tak samozřejmě máme nějaké zákony, předpisy o vyúčtování dotací. Takže tam nám to vyúčtují jako náklady tohoto roku, které připravovali, tak my to bereme jako oprávněný náklad. To znamená, nekrátí se dotace tam, kde je organizátor schopen ji vyúčtovat. A díky tomu ta organizace je schopná přežít. Protože ty týmy se budovaly x let a bylo by velmi nešťastné a velmi špatné, kdyby se týmy rozpadly.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Vy jste říkal, že mnozí umělci toho využili. To byl třeba počin Národního divadla Moravskoslezského - baletu, kdy soubor v ulicích, jak jsme mohli vidět - i tam jste museli dodržet jakési bezpečnostní opatření, umělci byli s rouškami a museli to být členové domácnosti, jestli se nemýlím. Také Filharmonie streamovala své koncerty. To je také vlastně to, co vy říkáte, že mnozí toho využili. To je taková hezká tečka za naším prvním tématem a můžeme přistoupit k dalšímu tématu.

Reportáž: Kultura sčítá ekonomické dopady pandemického období, které zdaleka není za námi. Po ukončení nouzového stavu se v různých částech země vracíme k některým opatřením. Jen těžko se dá nyní odhadnout, jak dlouho se budeme potýkat s následky nemoci COVID-19. Kultura potřebuje nové impulzy. Možná se dokonce budou muset hledat nové formy, jak se bude kultura v následujících měsících prosazovat. Jak budeme pečovat o kulturní dědictví? Budou pokračovat plánované investice? Bude mít MS kraj novou vědeckou knihovnu, koncertní sál a zrealizuje se přístavba Galerie umění?

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Máme otevřeno druhé téma. Pane Curylo, možná na začátek, víme, že některé z projektů, které už se za poslední měsíce povedly, ať začneme trošku optimističtěji. Už jste zmínil Těšínské divadlo, ale je toho určitě více.

Lukáš Curylo, náměstek hejtmana MSK: Moravskoslezský kraj naštěstí nezastavil investiční akce a realizaci velkých projektů, které byly naplánovány, a které v tomto roce dokončil a ještě dokončí v tomto roce. Já bych připomněl, že jsme otevřeli po padesáti letech Salu Terrenu, kdy jsme nabídli renovaci zahradního přístřešku pro pořádání akcí a koncertů zámku Bruntál. Dále jsme po sto letech zrekonstruovali a po dvaceti letech vrátili Těšínu muzeum Těšína, tzn. hlavní budovu, tady byla velká investice, největší investice kraje v tomto roce. Můžu připomenout, že jsme začali investovat i do zámku Sovinec, kdy jsme po padesáti letech začali opravovat lesní školu. I když víme, že třeba o zámek Sovinec se vede soudní spor a naše předešlé politické generace do toho nechtěly investovat, protože je to sporné komu to nakonec padne. Přesto jsme říkali, že je to kulturní dědictví do kterého se musí investovat. Otevřeli jsme právě v koronavirovém období nové muzeum Šipka, kdy tam byly také bezpečností předpisy a určitá omezení, ale otevřeli jsme to. Takže my jsme tu kulturu v oblasti investic nezastavili a pokračovali jsme dál. Toto je cílem i pro příští rok, protože už teď se sestavuje rozpočet na rok dvacet jedna. Snažím se prosadit, aby kultura nebyla zkrácena ani na investicích, ale ani v oblasti živé kultury.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pane Žemlo, počítáte s novým koncertním sálem pro Janáčkovu filharmonii? Potřebujete ho a v jakém stavu je teď aktuálně celý projekt?

Jan Žemla, ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava: Diskuze kolem koncertního sálu je prakticky věčná. Ten sál prostě v Ostravě nikdy nevznikl. Dům kultury města Ostravy, ve kterém působíme teď, už v době svého vzniku nebyl považován za koncertní sál a dokonce jeho akustika byla už tehdy kritizována. Tzn. z hlediska potřeby Janáčkovy filharmonie, tedy orchestru, který má sedmdesátiletou tradici, je to pro jeho další rozvoj nezbytná nutnost. Já se domnívám, že tahle stavba, o které se teď tady v Ostravě bavíme, tedy návrh ze studia Stevena Holla z New Yorku je zcela zásadní a myslím si, že je zejména deklarací kulturnosti Ostravy. Tento projekt samozřejmě mohl během koronavirové krize dostat zásah a proběhly zde velmi intenzivní diskuse o řekněme vhodnosti této investice v tomto období, ale já se domnívám, že jakákoli krize by neměla rušit dlouhodobou strategii plánování takovýchto veřejných staveb. A myslím si, že město Ostrava tuhle situaci ustálo poměrně poměrně dobře a vím, že v projektu se pokračuje. Sám jsem ono koronavirové období využil v komunikaci právě s architektonickým studiem a strávil jsem desítky hodin specifikací detailů těchto věcí a výsledkem našich jednání bude v nejbližších dnech, pevně doufám, dokončená studie koncertního sálu. Takže v celém projektu se pokračuje.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Paní Foberová, vy jako ředitelka Moravskoslezské vědecké knihovny sledujete určitě projekt "Černé kostky", protože to je také hodně dlouho diskutované téma. Bude? Nebude? Teď se aktuálně přepracovává. Jak vy vidíte posun a vůbec potřebu "Černé kostky" v Ostravě.

Libuše Foberová, ředitelka MS vědecké knihovny v Ostravě: Tak naše knihovna příští rok v roce 2021 oslaví 70. Výročí od svého založení a já jsem 7 ředitel v pořadí, který řeší umístění nebo výstavbu nové vědecké knihovny. Ta knihovna byla umístěna v tom roce 1951 do krásné kulturní památky do nové radnice. Ale ty prostory dnes neodpovídají ani rozměrově a vůbec vědecké knihovně jako takové. Ostrava je univerzitní město. My spolupracujeme s univerzitami i se Slezskou univerzitu v Opavě, s vybranými gymnáziemi, středními školami. A těch studentů je hodně. A pokud by se podařilo postavit novou vědeckou knihovnu, tak by to mohlo být pro ty studenty velmi dobré a kvalitní zázemí. Mohlo by se tam odehrávat vzdělávání na úplně jiné úrovni. Bylo by to takové studentské centrum, kde by se mohli potkávat a spolupracovat napříč studijními obory. Takže my pevně věříme, že se nám podaří abychom měli týmové i individuální studovny, multimediální učebny, konferenční sály, kavárnu a tak dále abychom měli knihovnu jako studenti očekávají v dnešní době.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Na tomto projektu participuje nebo přislíbil stát finanční pomoc. Bylo podepsáno memorandum. Pane Zaorálku, jak to vidíte? Přijde ta pomoc? Přijdou ty miliony ze státní pokladny?

Lubomír Zaorálek, ministr kultury České republiky : Na to odpovím, ale především bych chtěl ještě reagovat na to, co tady zaznívá. Ta situace je přece úplně opačná. Ve chvíli kdy ekonomika míří do recese a firmy přestávají investovat, tak to musí být stát, který musí investovat. Takže já ve vládě prosazuji to, že nyní musíme investice zvýšit. Žádal jsem ve vládě 2,7 miliardy dalších investic v oblasti kultury miliardu už mám schválenou v tom deficitu státního rozpočtu, takže problém je díky tomu obrovskému nárůstu, abych to vůbec dokázal utratit. Máte červenec, kolik vám zbývá do konce roku? To znamená, musím pracovat s tím, kde mám stavební povolení. Pro mě je důležité, aby bylo skutečně možné začít co nejrychleji jak se říká kopnout. Takže teď v této chvíli se stávám stavbyvedoucím skoro na ministerstvu kultury protože potřebuji proinvestovat masivní prostředky. A je to podle mě role. Samozřejmě to nevytrhne kultura, je tu taky doprava a další. Dneska je úkolem investovat. I když tady teď zaznívá, že máte strach z omezení investic, to situace musí být opačná. My dneska musíme do investic jít, akorát když do nich jdete, tak zjistíte, že nejsou připraveny, že vlastně nejsou dokonce ani vyřešeny věci, které jsou předpokladem k tomu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Kolik z těch peněz, co máte slíbených by mohlo jít do Moravskoslezského kraje?

Lubomír Zaorálek, ministr kultury České republiky : To bude záležet právě na tom, co teď říkám. Do jaké míry budeme schopni připravit ty akce tak, abychom mohli dělat. Já bych chtěl pogratulovat Ostravě k tomu, že jsem teď viděl v té světové soutěži mezi deseti nejlepšími architektonickými projekty mezi Calatravou a Liebeskindem a Gehrym jsem viděl právě projekt koncertní síně. To mě velice potěšilo a to bych rád pogratuloval, že tady ten projekt dostavby získal dokonce takovouhle pozornost ve světě. A teď jde o to, abychom našli způsob, jak to skutečně co nejrychleji zrealizovat. Nejdál se mi zdá, že je právě vědecká knihovna. Já mám jednání s paní ministryní a půjde mi o to, že dosavadní postoj ministerstva financí byl takový, že byla tady u těchto investic ochotná, aby stát se podílel 10%, což je podle mě naprosto nedostatečné a málo. Takže moje jednání ve středu bude o tom, aby stát zvýšil to procento své účasti, třeba se to týká právě vědecké knihovny, protože já naprosto chápu, že pro Vás je 10 % naprosto nedostačující. My se musíme na vládě dohodnout, že jestliže máme určitou základní shodu na tom, že stát musí investovat dokonce i v oblasti kultury, tak se musíme dohodnout na větším podílu. Ale na to vždycky potřebuji partnery a doufám, že se v tomhle pohne.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tak v jakém stavu jsou tady ty projekty, tak jak říká pan Zaorálek, že pokud budou připraveny dostanou peníze.

Lukáš Curylo, náměstek hejtmana MSK: Tak abych navázal na pana ministra. Já jsem řekl, ne že se budou omezovat investice ale naopak, že my tady investujeme i v době krize a že připravujeme i investiční akce na příští rok v oblasti kultury. Jenom připomenu, že když jsme před čtyřmi lety nastupovali na hejtmanství, tak v oblasti kultury bylo zhruba 328 milionů korun. Dneska je to téměř 800 milionů korun a z toho větší část jde na investice. Protože víme, že kulturní dědictví, které tady máme je velmi bohaté a bylo velmi zaostalé v opravách a dalších rekonstrukcích. Takže my jsme začali investovat a touhle cestou chceme pokračovat. Jenom upozorňuji na to, že jestliže máme výpadky v rozpočtu v tomto roce 1,6 miliardy korun, což je vlastně téměř 16 procent veškerých volných peněz které máme a v příštím roce to nevypadá o moc lépe, tak ten boj samozřejmě bude těžký. Protože jak řekl pan ministr, jsou jiné resorty, které musí být zkráceny. A já tady můžu deklarovat, že v oblasti kultury budu bojovat za to, aby nedošlo ke krácení a aby došlo k zachování těch plánů, které máme pro příští rok. To znamená zahájit výstavbu vědecké knihovny a pokračovat při stavbě galerie výtvarného umění a dalších záležitostech, které máme v oblasti kultury. My chceme v příštím roce otevřít úplně nové muzeum Tatra Kopřivnice, která je velká investice ve spolupráci s našimi partnery.

Lubomír Zaorálek, ministr kultury České republiky : Podívejte se aby to tady nevypadalo, že se nějak přeme. Já musím říci, že právě v Moravskoslezském kraji si s politiky poměrně rozumím. My si velmi dobře rozumíme v té filozofii v investicích nepolevit. To co tady říká pan náměstek Curylo je pouze, že samozřejmě při poklesu daní, to není jednoduché se na tom podílet, ale filozofií toho, že teď je potřeba investovat v tom se tady shodneme. Já bych nerad vytvářel dojem, že zrovna v tomto kraji se přu. Tady já si právě s politiky v tomhle docela rozumím.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Když jste slyšel tady ty velké projekty, tak dokážete si představit, že by třeba změnili místo a byly by součástí Dolní oblasti Vítkovic?

Jan Světlík, předseda dozorčí rady z. s. Dolní oblast Vítkovice: Já si samozřejmě dokážu představit všechno. Protože jeden z těch zmíněných projektů míří do Dolních Vítkovic, ale nicméně ještě bych tady řekl, že s panem ministrem lehce nesouhlasím, protože hlavně privátní sektor a podnikatelský sektor musí investovat do nových technologií, protože to nebude jenom že stát, ale v zásadě přece ekonomiku z krize...Ale ta ekonomika v krizi je i v automobilovém průmyslu a v zásadě si myslím, že právě ty nové výzvy kdy jindy a i klimatické změny a vše to, co se chystá v Evropě nás ponouká k tomu, že musíme investovat do nových technologií, nových věcí a samozřejmě stát by neměl šlápnout na brzdu, stát by měl taky investovat, ale v zásadě nebude to tak, že prostě musíme otvírat nové fabriky, musíme dělat nové věci a prostě musíme tu tradici využít do té moderní budoucnosti. A to si myslím, že bude klíčový model jestli se Moravskoslezskému kraji bude dařit nebo ne.

Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla MS: Bude divadlo více mířit se svými počiny na internet?

Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla MS: To je otázka, kterou já vám neodpoví. Samozřejmě je to jedna z cest, ukazují se jako možnosti, ale myslím si, že to nikdy nenahradí ten živý kontakt. Já jsem si to uvědomil a udělalo mi to obrovskou radost, když jsme měli to jediné taneční představení, kdy jsem z toho hlediště když jsem to šel uvést. A přes oponu jsem cítil tu potřebu, tu obrovskou energii z těch lidí. My jsme rádi že jsme tady. A když se řeklo chyběli jste nám a tam se ozvalo: Vy nám taky a bylo to velice upřímné. Opravdu jsem to po dlouhé době nezažil. I to jak si lidé užijí tu přestávku, ten ten život v divadle, tu komunikaci takže tím je to divadlo nezničitelné. To divadlo je tady tisíce a tisíce let a už několikrát předpovídali konec, co všechno vytlačí, že divadlo zmizí s rozhlasem, že zmizí s filmem, že zmizí s televizí. Není to pravda, to divadlo tady je, je nezničitelné a ten základ je ta živá komunikace. Abyste někam přišli. Ale samozřejmě tím, že máme internet, máme sociální sítě máme možnost toho vysílání on-line streamování, to jsou věci, které jsme využili víc a budeme využívat dále. Je to samozřejmě otázka autorských práv, to se nedá jenom hned tak všechno vzít a pustit to na internet, to něco stojí, je to otázka jednání. Pro mě je to nová výzva, ale já si myslím, že ten základ je ta živá komunikace a to si myslím, že je strašně důležité a to je ta esence.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Bude hledat Janáčkova filharmonie nové formy komunikace s diváky?

Jan Žemla, ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava: Tak já myslím, že principem umění obecně je nějakým způsobem se rozvíjet. To znamená Janáčkova filharmonie nebo obecně myslím kultura si hledá nové formy komunikace z principu a pořád. To znamená motivací není koronavirové období, to že jsme vygenerovali řadu on-line streamovaných koncertů které se velmi povedli, těšili se velké sledovanosti. To je fajn, možná v tom budeme pokračovat, ale v zásadě si nemyslím, že by tahle změna nenastala i za jiné situace. To znamená, myslím si, že princip umění je právě zaprvé v té živosti, jak říkal Jiří Nekvasil, to je opravdu zcela nenahraditelné. S tím souhlasím. A zadruhé je tam princip toho rozvoje. No a další věc, kterou musím zmínit. Lidé, kteří se zabývají uměním se tím zabývají především protože chtějí dospět k jakési seberealizaci, těm muzikantům, těm umělcům to prostě chybělo, ten kontakt s publikem a to pro mě bylo také velmi pozitivní zjištění, když jsme začali ty on-line koncerty organizovat s jakou vervou a zcela dobrovolně bez nároku na honoráře se do toho členové Janáčkovy filharmonie zapojili. V jakém počtu, tohle byla vlastně ta nejpozitivnější věc na celé té jinak poměrně negativní situaci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pěkná tečka za našim druhým tématem, přejdeme k poslednímu tématu a to je MUSeum+.

Reportáž: Ve městech napříč celou republikou počínaje Prahou funguje řada muzeí s podporou státu. Na severní Moravě a ve Slezsku fungují pouze městské a krajské organizace. Projekt MUSEum+ financovaný státem by mohl obohatit náš region o unikátní výstavní a vzdělávací instituci. Zároveň pomůže zachránit vysoké pece 4 a 6, které jsou součástí národní kulturní památky Dolní Vítkovice. Mohl by vzniknout unikátní moderní prostor pro prezentaci kulturního dědictví spojený s výzkumem a vzděláváním. Najde stát finance na projekt MUSEUM+? Podpoří větší měrou kulturní dědictví v MS kraji?

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pane Světlíku, přibližte prosím divákům projekt MUSEUM+?

Jan Světlík, předseda dozorčí rady z. s. Dolní oblast Vítkovice: Já si myslím, že to je místo tady pana ministra. Museum+. Nicméně já bych k Museum+ řekl. My jsme využili Vysokou pec 1 k tomu, aby vlastně to bylo interaktivní centrum, udělali jsme nádstavbu BoltTower. A v zásadě není možné udělat po stejné prohlídkové trasy jen 4 a 6 protože musí najít jiné řešení. To jiné řešení jsme našli několikrát. Měl tam vzniknout velký univerzitní kampus, nicméně vysoké školy tehdy svojí obrovskou příležitost nevyužili. Což považuji za největší zklamání, které jsem zažil v Ostravě. Následně tady byly různé akce typu koncertní haly, typu knihovny, kde se zase Moravskoslezský kraj snažil využít některé věci a dnes tady máme projekt, který je absolutně moderní pro 21. století. Který právě spojuje vědu a umění, tedy vzdělávání a tady tyhle věci. No a samozřejmě Dolní Vítkovice se snažily radou a pomocí participovat na studii, kterou teda řešil Moravskoslezský kraj. A samozřejmě doufám, že Ministerstvo kultury se ujme pevnou rukou toho řízení a ta organizace, která by měla toto museum+ udělat. Bude státní, bude to špičková organizace ministerstva kultury a samozřejmě bude to věc, kterou bude podporovat jak Moravskoslezský kraj, tak město Ostrava. Myslím si, že museum+ vznikne jenom v tom případě, když ty tři subjekty budou v kontextu a budou v souladu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Padlo tady z úst pana Světlíka, že Museum+ bude tehdy, jestli se ministerstvo pevnou rukou ujme toho tohoto tématu, tak co vy na to?

Lubomír Zaorálek, ministr kultury České republiky : Já bych nejdřív chtěl nějak protestovat proti tomu výrazu museum. Já mám pocit, že běžný posluchač je divák a má z toho asi úplně nepřesnou představu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Ale Museum+ je správný název, mám pravdu?

Lubomír Zaorálek, ministr kultury České republiky : Ano, ale já přesto proti němu protestuji protože rozumíte běžný divák si řekne, no to je výborné, tak to co tady ukazuje to bude muzeum, to je úžasné, bude v Ostravě muzeum. Já bych rád jenom řekl, co možná stojí za to říci. Když jdete do British museum nebo když navštívíte Metropolitní muzeum v New Yorku, tak to není místo na kterém byste chodili vzpomínat na minulost. Jako muzeum o kterém tady mluvíme i když to máte slovo muzeum. Muzeum je to, kde člověk tak nějak zjišťuje, kdo vlastně je. Tam se vlastně seznamuje s tím, odkud přichází a kam jde. I když je to muzeum tak ono to je spíš otázka budoucnosti. Což si myslím, že vůbec není tak zřejmé a to si myslím, že každý nechápe.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Tak možná že se projekt může ještě změnit.

Lubomír Zaorálek, ministr kultury České republiky : Ten projekt se nemusí měnit. Ten projekt je takto koncipován. My mluvíme o muzeu a uvědomme si, že to je místo, na které se sjíždí celý svět protože tam lidé zjišťuje kam vlastně mají jít, kam lidstvo má jít. To znamená tohle muzeum v Ostravě nemá za úkol mapovat minulost, to je muzeum, které má dokonce ukazovat cestu do budoucnosti. To si myslím, že nemusí být tak jasné a je dobré to tady říci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: A podpoří ho ministerstvo kultury?

Lubomír Zaorálek, ministr kultury České republiky : No a to je další věc. Když si ujasníme, že tohle není nějaká retrospektiva, že budeme vzpomínat na to, jak jsme v Ostravě těžili uhlí a podobně. Tohle je něco, co v podstatě by mělo ukázat a mělo by to mít nadregionální význam. Mělo by to být něco, co by vlastně ukazovalo člověku, jaké je jeho místo ve světě, co by dokonce mělo být i nástrojem určité humanizace a hledání v tom současném složitém světě cesty kupředu. A tento projekt si myslím, že je důležité prosazovat proto, protože Ostrava je v této chvíli obrovská aglomerace, je to místo, které je zajímavé tím, že tady stát do této chvíle neřídil žádnou státní příspěvkovou organizaci v oblasti kultury. To je důležité říci. Tohle totiž není tak každému jasné. Představte si, že v Brně máte 7 takových institucí, tam proudí stovky milionů korun a do Ostravy do této chvíle vlastně nic. Máme Slezské muzeum v Opavě abychom pravdu řekli ale jinak Ostrava nic podobného nemá. Takže když chceme mluvit o tom, jak dál v Ostravě, tak takovýto typ instituce, která bude i výzkumná, která bude poprvé tady mluvit o tom, kam jdeme a proč. A která jinde existují dokonce i v České republice, tak měla by tady vzniknout. Pro mě je to samozřejmě zásadní věc, aby v tomhle došlo k určitému zlomu, abychom první příspěvkovou organizaci státní vůbec v Ostravě prosadili. Čili to je ten úkol, který tady je a ke kterému já se od začátku hlásím. Není to jednoduché, protože máme v tom covidovou krizi, protože kdyby nebyla ta krize, tak jsme to už ve vládě měli. Protože my to v této chvíli už projednáváme s ministerstvy, tím že se do toho vrazila tady tahle krize, tak se to zpozdilo. Ale vlastně je to něco, co už probíhá. Už to řízení kolem toho. A já věřím, že to nakonec ve vládě schválíme.

Lukáš Curylo, náměstek hejtmana MSK: Jenom krátkou reakci. A co na to kraj?

Lukáš Curylo, náměstek hejtmana MSK: Já bych chtěl panu ministrovi osobně poděkovat protože bez jeho angažovanosti v dané věci by skutečně vznik té organizace nebyl možný. Chtěl bych i shrnout to, že to museum+ znamená to, že zachycuje v podstatě historii posledních sta let. A co jsou to ty novodobé dějiny, které ovlivňují naši budoucnost. Protože musíme znát tu bezprostřední minulost a víme, že ve školách se často končí rokem 1948,1968 a dál už se nejde. Myslím, že právě ta paměťová vzdělávací instituce, která tu vznikne může mít celostátní charakter. Možná i takový středoevropský charakter protože ty dějiny současnosti jsou pro nás důležité.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Dámy a pánové, já vám moc děkuji za vaše odpověď. Čtyřicet minut jsme věnovali kultuře v Moravskoslezském kraji, hezký den.



Mohlo by Vás také zajímat


Dnešní premiéry