Dobrý den u sledování srpnového Ekomagazínu..tentokrát přinášíme informace pro pěstitele, kteří by chtěli mít svou malou zahrádku na balkoně…, zavítáme do ostravské zoo, která pořídila pro slony nový venkovní přístřešek, do finále strom roku se probojovali dva zástupci z MS kraje…, v létě útočí klíšťata, poradíme vám, kde najdete informace o zvýšeném výskytu a na závěr se s Petrem Horálkem podíváme na hvězdnou oblohu a ukážeme vám snímek oceněný americkým úřadem NASA.

Chytrá zahrádka pěstuje zeleninu a likviduje bioodpad

Dovedete si představit zahrádku na balkoně, která vám například jen za sezónu vyprodukuje přes dvacet kilogramů zeleniny od rajčat a okurek, přes papriky, bylinky a třeba i jahody? Pak tedy zpozorněte, protože vám představíme pěstební komplet s kompostérem dohromady. Jmenuje se Berdík. 

 Výsledkem chytrého propojení stavebnicového pěstebního kompletu s žížalkami kalifornskými je zelenina a navíc vyvážené přírodní hnojivo, díky kterému bude zelenina plná chutí a vůní. Princip tohoto pěstování je známý už přes sto let.

TOMÁŠ BRAK, spoluzakladatel projektu Berdík: “Berdík a jeho hlavní výhoda je ta, že ušetří spoustu místa i na malých balkonech, každá rostlina má hodně místa pro kořenový systém a společně když obrostou Berdíka, tak vytváří mikroklima, které lépe funguje, lépe se v nem rostliny cítí, než v samostatných květináčcích, které rychleji prosychají. Rostliny se navzájem podporují a ovlivňují navzájem. Hlavní gró Berdíka je to , že se v něm kompostuje bioodpad z kuchyně, a to prostřednictvím kalifornských žížal.”

Kompletace berdíkovské zahrádky je jednoduchá. Na dno se dává drenážní vrstva keramzitu kvůli lepšímu odtoku vody, následuje substrát a samotné osázení. Zároveň se do kompostéru umístí žížalky, které se nasypou na bioodpad z kuchyně.

“V průběhu sezony pořád doplňujete bioodpad tak, aby byl ideálně plný. Žížalky si s ním poradí. Nejdříve se aklimatizují a potom začnou pracovat a tvořit tzv. vermikompost, což je produkt žížal. Mnoho lidí se žížal štítí a nechtěli je na balkoně to znamená, že kompostér se dá využít jako zásobník na celou sezónu.“

A teď k zálivce. Zpočátku zaléváme rostliny jednou za pět dní deseti litry vody. V průběhu sezóny a zejména v horkých dnech, se tímto množství zalévá každý den. Dostatečnou zálivku poznáme podle toho, že část vody prokape do spodní nádoby.

“Takto už vypadá hnědý žížalí čaj, což je živinný roztok, který po zálivce odkape do spodního vědra a tím zpátky přihnojujete rostliny a živiny se tak dostanou ke každé rostlince.”

Žížalí čaj je přírodní hnojivo, které obsahuje spoustu mikroprvků, enzymů a dalších látek. Díky tomu rostliny více kvetou a plodí a celkově se jim lépe daří. Dá se použít i pro přihnojování jakýchkoliv rostlin i pokojových.

Berdík je pro pěstitele jednodušší variantou zahradničení. Odpadá například rytí záhonů, běhání s konví na dálku a také není třeba řešit velký prostor. U berdíkovské zahrádky je třeba také výhodou i to, že ostříhané staré listy rovnou dáváte do kompostéru.

SVAŤA ŠNAJDROVÁ, uživatelka Berdíka:  “Zazimování v tom, že si dosklidíte veškeré bylinky, ostříháte a necháte Berdíka přes zimu do jara tak, jak je. Protože substrát vytvoří určitou bariéru proti mrazu pro žížaly a v průběhu zimy musíte stále přihazovat bioodpad, protož ekdyž je nad nulou v zimě, tak jsou žížaly trochu pořád aktivní. Takže budou pořád kompostovat a je třeba občas i zalít. Berdíky nesmí přeschnout. No a na jaře ten starý substrát vytáhnete i s žížalkami. Znova naplníte novým subtrátem a na naový bioodpad vysypete žížaly, které jste vybrali z toho kompostéru a začínáte novou sezonu.”

Výrobce zvolil pro Berdíka záměrně bílou barvu, ta totiž nejlépe na jaře odráží sluneční záření. Zvolený materiál má životnost desítky let. Větší kulatá varianta pro využití na zahradě se vyrábí ručně z recyklovaného materiálu... z použitých potravinářských sudů.

Sloni v ostravské zoo mají nové stínidlo

Sloni indičtí z ostravské zoologické zahrady se dosud zdržovali u svého pavilonu. Tedy ve stínu budovy. To se teď změnilo. Ve výběhu nově stojí stínidlo, pod které se vejde celé stádo.

Sloni indičtí na rozdíl od slonů afrických tráví mnohem více času ve stínu než na slunci. V ostravské zoologické zahradě jim chyběl. Poté, co dosloužil malý altán, schovávali se ve stínu pavilonu, kde na ně navíc nebylo moc vidět. Vyřešilo to velké stínidlo, které v zoo nechali vybudovat v blízkosti vyhlídkových míst.

Jiří Novák, ředitel Zoo Ostrava: “Tato konstrukce je skutečně mohutná, je dělaná v provedení antislon, dá se říct, takže udrží i slona v dynamické váze.”

Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS), radní MS kraje: “Kraj se ZOO Ostrava spolupracuje. Máme s ní podepsané memorandum. Přispěli jsme částkou milion korun na stavbu toho stínidla. Každý rok to je zhruba ta částka od milionu do milionu a půl korun podle toho, jak je potřeba.”

Stínidlo si sloni ihned oblíbili i proto, že v něm mají zavěšené krmné sítě naplněné senem, které je zabaví na delší čas.

Jana Pluháčková, zoolog, Zoo Ostrava: “Sloni jakožto býložravci spotřebují skutečně velké množství krmení během dne a je potřeba, aby tu potravu přijímali kontinuálně, aby ji nedostali jednorázově ve velkém množství, ale aby opravdu celý den se v podstatě zabavili. Každý z těch slonů sní 50 až 70 kilo.”

Do budoucna ve výběhu slonů přibudou další pískové plochy. Jedna z nich by mohla být vytvořena z tohoto bazénku, který sloni málo využívají.

Ostravská zoo má momentálně 5 slonů indických, z toho 3 samice. Ta nejmladší, která právě dospívá, se tady narodila jako první české slůně.

Dva stromy z MSK postoupily do finále soutěže Alej roku

Novoveská lípa na okraji Frýdlantu nad Ostravicí a Strážnický dub na kopci nad Kozlovicemi. To jsou dva olistění zástupci, kteří se probojovali do finále ankety Strom roku. Podpořit své favority mohou lidé hlasem prostřednictvím dárcovské sms nebo přes web ankety. Výtěžek z hlasování Nadace Partnerství rozdělí ve formě grantu na výsadby a ošetření zeleně mezi komunity okolo finálových stromů.

Aktivita klíšťat se v průběhu dne mění

V průběhu července zaznamenali krajští hygienici 11 nových případů klíšťové encefalitidy. Oproti červnu, kdy byly jen 3, jde o skokový nárůst. Údaje zveřejnil Státní zdravotní ústav. MS hygienici proto očekávají v dalších měsících nárůst počtu nemocných. V loňském roce se totiž v objevilo 47 případů klíšťové encefalitidy a z toho 28 případů hygienici zaznamenali mezi srpnem a prosincem. Jde o měsíce, kdy je venkovní teplota pro klíšťat příznivá a lidé se stále pohybují venku.

Aktivita klíšťat je v Moravskoslezském kraji na 4 stupni z 5. Výjimkou je okres Frýdek-Místek, kde je vyhlášeno střední riziko. Aktivita klíšťat se může měnit během dne. Vysoká je obvykle ráno, poté klesá. Opět pak může začít prudce stoupat se zvyšující se vlhkostí večer. Očkování proti klíšťové encefalitidě je vhodné absolvovat i v období aktivity klíšťat.

Snímek Vzpomínka na Neowise ocenila NASA

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V sobotu 31. Července publikoval americký úřad NASA jako prestižní Astronomický snímek dne fotografie s názvem Vzpomínka na ISS. Autorem je Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě, kterého vítám v pořadu HOST DNE. Dobrý den, vítejte. Nejdříve vám gratuluji k takovému úspěchu. Určitě to je úspěch. Já teda

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Já teda děkuji.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A teď co vlastně snímek zachycuje? Co se na obloze v tu chvíli dělo?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Bylo to 23. Července vlastně minulého roku, kdy došlo k takové velice vzácné události a sice, že kometa Neowise, která byla tehdy velice dobře viditelná, tak toho dne časně ráno zrovna prolétla nejblíže k Zemi. Takže tehdy byla opravdu nejvýraznější na obloze. A aby toho nebylo málo, tak ta kometa ležela ve velice pěkném fotogenickém prostředí přímo před těmi sedmi hvězdami takzvaného Velkého vozu, což teda není souhvězdí, ale takzvaný asterismus. Ale většina lidí to zná spíše jako souhvězdí a ta kometa byla opravdu mimořádná, protože jednak byla velice dobře viditelná opravdu pouhýma očima a jednak na fotografiích ukázala hned dva velice pěkné ohně, které vynikaly v podstatě na délce i několika desítek úplňku vedle sebe.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A kometu Neowise údajně řada lidí vidí jako jednu z nejpůsobivějších událostí loňského roku. Kdy se zase zopakuje?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Kometa byla skutečně jedinečná v tomto ohledu, protože jednak byla jednou z nejvýraznějších vůbec za poslední dekády a zadruhé byla pozorovatelná velice dobře v podstatě jak z večera, tak z rána na severní polokouli, kde se nachází většina lidské populace tedy vznikalo nejvíce fotografií. A kdybych měl porovnat takovouhle situaci s nějakou, která nastala jaksi v nějaké minulosti, tak naposledy podobná událost i když trošku výraznější byla v roce 1998, kdy na zemi byla vidět kometa Hill2 a ta byla ještě v honu silnější a byla pozorovatelná velice dlouho právě na té severní polokouli. No a opravdu otázka, kdy se do toho dočkáme znovu je velice těžce odpovězte, protože komety se objevují v podstatě velice napředvídatelně a můžeme pohlížet pouze na statistiky. A v tomto případě opravdu jde o kometu, která se objeví řádově třeba jednou za 10, 15 až třeba 20 let.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Můžete našim divákům popsat, jak takový snímek, který potom má takový úspěch a NASA ho označí jako nejúspěšnější snímek dne, jak dlouho se čeká a kolik vlastně těch snímků nafotíte a z čeho vyberete ten nejlepší?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Tento snímek konkrétně byl jeden z mnoha, který jsem tady fotografoval v průběhu toho průletu té komety kolem Země. A tento snímek byl docela zvláštním způsobem spjat s vedlejší činnosti nebo spíše toto byla vedlejší činnost. Já jsem tehdy jel přednášet na tábor do severních Čech a protože Kometa tehdy byla velice dobře viditelná, tak jsem ukazoval na táboře dětem přes velký dalekohled tu kometu. Všichni byli z toho nadšení. A vedle jsem měl tedy aparát a nechal jsem ho prostě jenom cvakat s nějakým už docela jaksi osvědčeným nastavením. A těch obrázků vzniklo několik, protože bylo dobré pořídit třeba několik desítek snímků za sebou a ty potom poskládat v programu na sebe tak, aby se matematickou cestou potlačil šum. Díky tomu ta fotografie je taková trošku čistší. No a v tomto případě teď přesně nevím z hlavy protože já jsem těch fotografií dělal více, ale v tomto případě to bylo asi nějakých 18 obrázků pořízených za sebou s tím, že vždycky šlo o nějaké asi dvaceti sekund nové snímky a byla snaha právě udělat těch obrázků tolik, aby bylo možné potom více získat informace o těch pohonech. Protože na jednom obrázku kdybych ho použil, tak by se ztratily právě v tom šumu a díky tomu, že těch snímků bylo více a skládaly se do sebe tou sofistikovanou metodou, tak šum se odstranil matematikou a zůstaly jenom skutečné věci a to byly právě ty ony a ty struktury v nich.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jakým fotoaparátem se takovou nádheru dá zachytit?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Tato fotografie konkrétně vznikala přes zrcadlový zrcadlový aparát Canon 6D. Což je jeden z velice hojně užívaných aparáty pro fotografii pro astro fotografií obecně. Fotografové se snaží využívat tzv. plnoformátové zrcadlovky a nebo dneska už dokonce takzvané bez zrcadlovky, přičemž podstatné je, že ten čip, který se nachází uvnitř tak je velký a nebo dokonce větší než je velikost filmového políčka má i větší rozlišení a dokonce i menší šum.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A sám jste řekl, že ten jev vyfotilo x lidí na celém světě. Čím to, že zrovna ten váš snímek byl vyhodnocen za nejlepší unikátnost? Co se vám podařilo teda zachytit lepšího než těm ostatním pozorovatelům?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Tady v tom je to trošku dvojí metr, protože věřím, že těch snímků opravdu vzniklo ještě mnohem lepších, než co jsem pořídil já. Ale ono je to trošku i o náladě těch editorů Astronomického snímku dne NASA. O jejich vkusu a nebo i třeba o něčem, co jim samotným ten daný snímek připomíná. Čili není to vždycky vysloveně objektivní záležitost. Nicméně v tomto případě to má jistou logiku, protože ten snímek opravdu zobrazuje ten moment, kdy ta kometa byla v tom velkém vozů a zároveň jenom pár hodin po tom, co byla nejblíže k Zemi a kdy natáhla ty dva výrazné ohnuté právě napříč tím velkým vozem. Takhle pěkně v detailu v té fotografii, což tolik snímků jaksi na světě nevzniklo, že mnoho fotografů spíše se snažilo zaznamenat tu kometu krásně třeba s nějakou krajinou, což je dobře, protože kometa opravdu byla fotografická s krajinou. Ale ten konkrétní pohled do toho velkého vozu s tou kometou s její hlavou na zelenou, s těmi dvěma ohony. Tak takhle přesně tuhle kompozici už pořídilo jen pár lidí. No a že si zrovna vybrali mě, tak to už je spíše asi jenom o tom pocitu nebo o tom jaksi přístupu, že já už jsem těch obrázků poslal více

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já na vás navážu a opravdu to není váš první snímek, který publikoval americký úřad NASA. Kolik už se vám podařilo takhle zveřejnit vašich fotografií?

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Já měl to velké štěstí a vlastně doteď mám, že těch obrázků opravdu mnoho na poměry třeba ostatních fotografů nejenom v Česku, ale i ve světě. Tenhle ten bude dokonce 29., což jsem před mnoha lety, kdy to začalo tohleto období, tak jsem tomu vůbec nevěřil, protože nejvíce jaksi publikovaných světových fotografů, tak mívá jaksi na kontě několik desítek, což konkrétně bývá okolo šedesáti a 29 to už je číslo, které jsem vůbec ani ve snu nečekal a je to pro mě tedy velká pocta, že takto mohu prezentovat nebo reprezentovat Českou republiku jako vlastně v tomhle ohledu nejúspěšnější fotograf a dokonce i tak, že ne všechny, ale některé ty obrázky pocházejí přímo z Česka. Já samozřejmě některé ty fotografie jsem pořídil někde jinde ve světě a tím, že jsem si pořídil jiné tedy ve světě, ale mnoho z nich z Česka, tak reprezentuje i tu Českou republiku. Na těch snímcích a taková zajímavá jaksi rarita, která ale vychází z logiky věci je, že nejvíce těch snímků českých pochází přímo tady od nás.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když jste zmínil období covidu, byla ta viditelnost lepší? Teď narážím na to, že třeba létalo méně letadel, prostě život byl trošičku jiný než předtím.

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Do jisté míry ano, skutečně zejména při té první vlně, když spadla tehdy ta průmyslová činnost, přestaly létat letadla, tak ten vzduch se docela významně vyčistil, ale co bylo zajímavější, tak se vyčistilo a uklidnilo se počasí a já jsem dokonce uspěl s jedním snímkem v NASA s rojem, který vrcholí vždycky kolem 22. Dubna a velice často bývá právě v tomto období nepříjemné takovéto aprílový počasí a zázračně právě proto, že to bylo měsíc po těch restrikcích, tak stalo se, že opravdu v době, kdy ty meteority létaly po té obloze kolem 22. Dubna, tak celý týden s prostředkem právě toho 22, dubna bylo úplně jasno a ještě toho bylo více, protože v té době nesvítil měsíc, což je velice vzácné. A když chcete fotografovat meteorický roj, tak opravdu dobré, aby tam toho měsíce bylo co nejméně. No a tohle by šlo prostě ruku v ruce, že jednak teda nelítala letadla, byl omezen průmysl, vyčistila se atmosféra a ještě tady bylo týden úplně jasno právě kolem toho maxima toho díky tomu se podařilo tenhle ten obrázek vytvořit, což by za běžné situace bylo velice obtížné.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Díky za rozhovor, za užitečné a zajímavé informace pro diváky televize Polar.

Petr Horálek, fyzikální ústav v Opavě: Já vám moc děkuji za pozvání.

Redakčně upraveno / zkráceno.