Eko magazín

  • Tradiční výroba štramberských uší s využitím lokálních produktů
  • Poslanci EP jednali o zemědělské reformě
  • Použité roušky patří do směsného odpadu
  • Nové biotopy budou chránit páchníka hnědého: Marcela Klemensová, koordinátorka projektů, Arnika

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dobrý den sledování ekologických zajímavostí na Polaru. Tentokrát uvidíte jak se pečou tradiční štramberské uši…, na Novojičínsku ochránci přírody sází stromy, mají podpořit záchranu vzácného brouka páchníka hnědého…., dozvíte se, kam putují použité roušky a také jsme zjistili, že v evropském parlamentu se jednalo o zemědělské reformě.

Tradiční výroba štramberských uší s využitím lokálních produktů

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pohádkové městečko Štramberk, kterému se přezdívá Moravský betlém, proslulo výrobou perníkového cukroví - štramberských uší. Od začátku roku 2007 jsou Štramberské uši prvním českým potravinářským výrobkem, kterému EU přiznala ochranu zeměpisného označení původu. Tamní pekařství u Hezounů podporuje lokální výrobce a zpracovatele a zároveň je letošním držitelem Ceny hejtmana MS kraje v soutěži regionální potravina.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Výroba štramberských uší se váže ke 13. století. Podle místní pověsti nepřátelské mongolské vojsko tábořilo v úpatí kopce Kotouč. Lidé po noční bouři prokopali hráz rybníka a ležení vytopili. Na místě pak našli vaky s ušima křesťanů, které jim Mongolové řezali. Údajně na památku této události se ve Štramberku medová pochutina peče v každém domě vždy v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně. V městečku působí i výrobce a nositel obchodní značky Štramberské uši Ladislav Hezký. Historie rodinné tradice začala v 60. letech, kdy maminka tří malých kluků začala péct místní pochutinu.



Ladislav Hezký, pekař, držitel Ceny hejtmana - Regionální potravina MS kraje

“Když jsem se vrátil z vojny v roce 1989, tak už výroba takzvaně přetékala, tehdy jsem si zažádal o povolení k výrobě a od toho roku jsme začali pomalu péct pro občany a zdejší okolí. Když jsme napekli takovou pyramidku, kde bylo 336 kusů uší, tak jsme byli úplně uřícení a zpocení s tím, jaký výkon jsme dnes udělali. V současné době uděláme asi desetinásobek jen v této provozovně a to ještě máme provozovnu v rodinném domku.”

“Dneska máme recept ustálený a je pevně daný, vajíčko dnes vážím na gram, protože do jedné dávky dávám sto vajec a jednou jsou menší, jednou větší…”

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Štramberský pekař si dává záležet na kvalitních surovinách a zároveň podporuje lokální výrobce a zpracovatele. Mouku bere z nedalekého mlýna v Kelči, med, kterého v pekárně spotřebují půl tuny, je od místních včelařů a vejce snáší slepice z blízkého okolí. Dnes je pekař Hezký několikanásobným držitelem značky regionální potravina. Na značku je hrdý, ale vzpomíná i na doby, kdy s pekařinou chtěl, jak se říká, praštit.

Ladislav Hezký, pekař, držitel Ceny hejtmana - Regionální potravina MS kraje

Ladislav Hezký, pekař, držitel Ceny hejtmana - Regionální potravina MS kraje:

“Byli jsme pozvání na desetidenní výstavu, no a před tou výstavou se nám začalo něco dít s těstem a my jsme nevěděli co. Tehdy jsem měl už 30leté zkušenosti a nemohli jsme přijít na to, co nám to dělá. Jestli je to mouka, med nebo kypřící prášek… a na to musí člověk přijít. V tu chvíli jsem měl sto chutí toho nechat a praštit s tím, ale je to taková výzva…, přece na to musím přijít. Teď se dostáváme k tomu finálnímu procesu, kdy teplá kolečka stáčíme do kornoutů a stávají se z toho štramberské uši. Za den se tady dělá 3000 uší.Každé ocenění, ať chceme nebo ne, nás posouvá. Lidé pak když vidí značku regionální potravina, značku klasa…, tak přece jen je to podpora prodeje.Děláme to jednou za rok, pečeme veleucho při slavnostech štramberských uší. Pečeme ho na obří pánvi, která váží téměř půl tuny. Loni jsme na té pánvi pekli ucho, které měřilo 199 cm, ale letos nám to zhatila pandemická opatření. Naproti tomu pečeme malé uši, které se dávají ke kávě místo oplatku. Našim přáním je, abychom byli zdraví, abychom se odpoutali od coviové situace a aby tradice válených štramberských uší pokračovala dál.”

------------------------------------------------------------------------------------------------

Poslanci EP jednali o zemědělské reformě

Poslanci Evropského parlamentu jednali 23. října o reformě zemědělské politiky EU po roce 2022. Podle návrhu by v každém členském státě měly fungovat poradenské služby pro zemědělství a alespoň 30 % z finančních prostředků poskytnutých Unií, by mělo být vyčleněno na pomoc zemědělcům pro boj se změnou klimatu a také například na ochranu biologické rozmanitosti.

Použité roušky patří do směsného odpadu

S povinností nošení roušek se zvýšila produkce vyhozených jednorázových ochranných roušek. Měly by skončit společně s ostatními ochrannými pomůckami z domácnosti zabalené v pytlích ve směsném odpadu. Ten pak buď putuje do spalovny odpadů nebo na skládku, kde je odborně zabezpečen. Ovšem odpady z nemocnic a zdravotnických zařízení mají jiný osud. Automaticky se zařazují do kategorie nebezpečný odpad ze zdravotnictví.

BESEDA: Nové biotopy budou chránit páchníka hnědého

Marcela Klemensová, koordinátorka projektů, Arnika

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na Novojičínsku bude spolek Arnika a český svaz ochránců přírody sázet desítky stromů. Budou to duby, topoly a vrby v evropsky významné lokalitě Poodří spolky udržují pestrou krajinu a zároveň vytvářejí nové biotopy pro chráněné druhy živočichů. Téma pro Marcelu Klemensovou z Arnika. Dobrý den, vítejte. Z jakého důvodu se sází duby, topoly a vrby v Poodří konkrétně v Bravanticích, ve Staré Vsi nad Ondřejníkem a Hladkých Životicích. Je jich tam málo? Nebo se vybírají speciálně některé lokality a proč?

Marcela Klemensová, Arnika: No možná na úvodu by bylo dobré říct, že ta výsadba je možná díky víceletému projektu, který je financovaný Evropskou unií i našim ministerstvem životního prostředí a ten projekt se jmenuje "záchrana páchníka hnědého" v evropsky významné lokality v Poodří. A z toho už tak trochu plyne, že zrovna letos na podzim máme plán sázet v těch uvedených obcích, ale začali jsme sázet už na podzim roku 2018. Skončíme někdy na jaře roku 2023. Takže ta škála těch obcí, těch katastrálních území kde sázíme je mnohem širší. A jinak proč vůbec sázíme stromy v Poodří. No samozřejmě, že i v Poodří, tak jak jinde v české krajině od poloviny minulého století docházelo k tomu, že v krajině ubývala zeleň kolem potoků, kolem polních cest, ubývaly remízky a to všechno má dost negativní dopad na fungování krajiny i třeba na její schopnost odolávat klimatickým změnám. A v podstatě to ovlivňuje velice negativně i to čemu se říká biodiverzita česky můžeme říct zjednodušeně pestrost krajiny. No a spousta živočichů právě na tyto změny krajiny reaguje tím, že pomalu mizí. Respektive nejdříve mizí jejich biotopy, to znamená místa, která jsou vhodná pro to, aby tam přežívali. To je případ i páchníka v krajině Poodří a my se těmi výsadbami snažíme zajistit, aby poté co staré stromy s dutinami, které v Poodří ještě na mnoha místech jsou. Poté, co tyto stromy odumřou, tak aby ty naše nové výsadby mohly postupně nahradit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A mají význam zrovna vybrané stromy? Proč zrovna to jsou topoly, duby a vrby?

Marcela Klemensová, Arnika: Já bych tu škálu ještě rozšířila o hrušně, které jsme sázeli v minulých letech a plánujeme i v příštích. A pokud jde o to druhové složení, tak tam jsme vycházeli dá se říct ze dvou takových věcí. Ta první je, že je to niva řeky a vracíme tam původní dřeviny, které se do tohoto prostředí hodí. To se týká hlavně dubů, vrb a topolů. A pokud jde o ty hrušně, tak jednak hrušně velice dobře přežívají i na místech, kde jsou dočasně zaplaveny třeba i když nám to odborníci nechtěli věřit. A zároveň hrušeň. Je ovocný strom a přináší benefity místním občanům. Je to takový náš prostředek, jak je nalákat k tomu, aby té krajině pomáhali s námi. Hrušeň jim přinese ovoce a vlastně to ovocnářství je docela tradiční. Výroba různých džemů, marmelád a pálenek, to už má dlouhodobou tradici a navíc pro nás jako pro ekology ta hrušeň je ještě důležitá z jednoho důvodu. Je to ovocný strom, tak ona je dlouhověká, my známé památné staleté hrušně, které jsou vyhlášeny jako památné stromy. Třeba na Valašsku. I v Poodří pár takových zbývá. A co je zajímavé. Ten strom velice brzo vytvoří kvalitní dutiny a už jsme opět u těch živočichů, kterým se snažíme zachovat jejich biotopy v Poodří.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste sázeli lokální odrůdy hrušní. Ono je možná dobré říct, že na zahradách hrušně za poslední léta úplně vymizely. Z jakého důvodu?

Marcela Klemensová, Arnika: Pokud mohu soudit z diskuze s odborníky, tak hlavní vinu na tom má choroba hrušní. Rez hrušňová. A to je onemocnění, které má takový zajímavý cyklus a je ta choroba je vázaná na mezihostitele, kterým bývají takové ty různé drobné jehličnaté keře, které hlavně v poslední době jsou velice módní. V předzahrádkách, kolem rodinných domů, třeba některé druhy jalovců. No a to právě zapříčinilo to, že vlastně vy v tom zastavěném území obce v současné době velice těžko můžete mít zdravou hrušeň, která plodí tak, jak byste si to představovali. Právě i z toho důvodu my ty hrušně sázíme hlavně ven do volné krajiny, podél těch starých polních cest nebo na meze.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když jste zmínila páchníka hnědého, které vlastně tímto způsobem zachraňujete. Je to jenom Poodří nebo Moravskoslezský kraj, který se záchranou páchníka hnědého intenzivně zabývá nebo i v jiných částech republiky?

Marcela Klemensová, Arnika: Víte on je původně druh, který obýval lesy. Smíšené lesy, kde měl dostatek starých stromů s dutinami. Typicky třeba duby nebo i lípy. Ale takové přirozené lesy naší krajiny docela už vymizely. Takže on teď přežívá často třeba v parkových úpravách nebo ve starých alejích podél silnic, podél cest a podobně. A tady už z toho vyplývá, kde všude v našem okolí přežívá. V Moravskoslezském kraji je to třeba zámecký park v Paskově. Bývalý zámecký park. Nebo jsou to lokality v Šilheřovicích. Prostě všude tam, kde nám zůstaly i staré stromy s dutinami. To jsou jeho hlavní biotopy.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Na zmíněném projektu o kterém se teď bavíme spolupracuje Arnika s českými ochránci přírody a také Ostravskou univerzitou. Jakým dílem se každý ten spolek nebo každý subjekt podílí na projektu?

Marcela Klemensová, Arnika: Když děláte víceletý projekt, tak samozřejmě je výhodou, když máte více zkušených partnerů v týmu. A to je i náš případ. ČOP Studénka působí v Poodří už mnoho let a právě se zabývá třeba i výsadbami stromů v krajině nebo ekovýchovnými akcemi pro veřejnost. Pro děcka ze škol. Takže ta byla velice vítaným partnerem. A konkrétně mají na starosti i organizaci a realizaci výsadby. No a Ostravská univerzita působí v týmu jako ten odborný garant. A samozřejmě jsme využili zejména služeb odborníků entomologů, kteří dlouhodobě monitorují výskyt páchníka hnědého v Poodří, ale také služeb geografů. Ti nám třeba pomáhají s mapovými a datovými aplikacemi a pomáhají nám například také posuzovat vliv našeho projektu na tzv. eko systémové služby. To znamená, to jsou ty benefity, ty služby, které nám zdravé životní prostředí zdravá krajina poskytuje. A zabývají se také takzvaným hodnocením socioekonomického dopadu projektu. To si můžete představit jako například hodnocení dopadů na vztah obyvatel k Poodří, vztah turistů nebo i dopad toho našeho projektu na vnímání dalších chráněných druhů nebo vztah zemědělců k tomu, že jsou určitým způsobem omezeni tím, že v podstatě hospodaří v chráněném území.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Závěrečná otázka. Zatímco loni vám pomáhali školáci, hasiči i dobrovolníci ze sázením. Teď aktuálně si musíte asi vystačit sami. Je to tak?

Marcela Klemensová, Arnika: Je to přesně tak. A vlastně nás to postihlo už i při jarních výsadbách v letošním roce. Jsme v kontaktu s celou řadou místních spolků i lidí, kteří projevili v průběhu realizace projektu zájem nám pomoci. A bohužel tenhle podzim zase dopadne tak, že budeme sázet sami. To znamená jen ten základní projektový tým. Uvidíme, jak se to podaří. Už teď si myslíme, že úplně všechno co jsme měli připravené se zvládnout takhle nedá v omezeném množství lidí. No ale doufáme v jaro, jak se říká. Jaro bude lepší.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní Klemensová, já vám děkuji za rozhovor a držím palce ať to vaše doufání v jaro vám vyjde. Mějte se, hezky.

Marcela Klemensová, Arnika: Děkuji za pozvání.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat


Dnešní premiéry