Energie a kraj

Představení témat nového pořadu Energie a kraj

Tomáš Tikal, TV Polar: Dobrý den, televize Polar vám přináší zbrusu nový magazín zaměřený na energetiku v našem regionu. Jmenuje se Energie a kraj a já věřím, že si brzy získá vaši přízeň. V tomto díle vám krátce představíme témata, kterým se budeme v nejbližších týdnech věnovat. Tak pojďme na to.

Reportáž: Evropským trendem současnosti, ke kterému se hlásí i Česká republika, je snižování podílu fosilních paliv na produkci energií. Většina obyvatelstva vnímá klimatické změny včetně uhlíkové stopy a očekává změny. Významným tématem pro Moravskoslezský kraj je množství černého uhlí požadované průmyslem v regionu a jeho případné nahrazování spalováním odpadu, biomasy, plynem, jadernou a solární energií, či jinými technologiemi. Co pro zlepšení děláme v MSK?

Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s.: Tak v našem kraji spaluje Veolia černé uhlí převážně v soustavách dálkového vytápění. V roce 2010 jsme spotřebovali asi 900 tisíc tun černého uhlí. V současné době v roce 2020 je to asi 600 tisíc tun. Za ty roky jsme samozřejmě hodně investovali do ekologie a do zdrojů, které jsou napojeny na dálkové vytápění jsme investovali zhruba dvě a půl miliardy korun.

Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje: Z hlediska hledání alternativních paliv, tak tady už jsme byli svědky téměř všeho. Jestli je to fotovoltaika, na kterou teď doplácíme všichni a která nakonec vlastně produkuje 2400 megawattů, teď jsou personální fotovoltaiky zase dotované. Takže stát pořád něco dotuje a vlastně ani neví proč. Protože následně to opustí a nyní zase preferuje štěpku, preferuje pelety a vlastně potom tuhá alternativní paliva. Takže podle mě tady chybí jednotná filozofie a koncepce. Všichni směřujeme k jednomu: k lepšímu prostředí, lepšímu vzduchu, lepší vodě. Ale musíme si říct, kde je ta cesta nejefektivnější.

Reportáž: Dálkovým teplem je zásobováno přibližně 250 tisíc domácností Moravskoslezského kraje a to ze 14 tepláren rozesetých v regionu od Krnova po Třinec a spalujících kolem 900 tisíc tun uhlí ročně. Stovky tisíc lidí je závislých na dodávkách tepla firmou Veolia, desítky tisíc lidí na teple z elektrárny Dětmarovice, Třineckých železáren a dalších poskytovatelích. Změna technologie výroby tepla pro centrální zásobování domácností i průmyslu včetně výroby elektřiny na úkor spalování uhlí v Moravskoslezském kraji se stává jedním z klíčových témat blízké budoucnosti.

Ing. Radek Sandri, ředitel pro teplárenství a výrobu, Veolia Energie ČR, a.s.: 170 tisíc domácností je napojeno na naše systémy. My si samozřejmě uvědomujeme tuto odpovědnost. Předpokládáme určitou kombinaci a postupný přechod mezi uhlím a zemním plynem. A tak jak soustavy dálkového vytápění umožní využívat další alternativy. To znamená, například ty odpady. Energetické využití odpadů, částečně biomasa lokálně tak jak to bude i podle velikosti možné ING. Tady asi lze říct že my už od roku 23 přestaneme využívat uhlí u některých konkrétních zdrojů například Teplárna Přívoz nebo teplárna ve svém nově. Nicméně je třeba si uvědomit že když dneska Potřebujeme 600 tisíc tun uhlí tak jenom Ostrava bude v tomto roce dva tisíce tři ještě pořád třeba necelých 400 kilometrů nebo čtyři sta tisíc tun uhlí používá. Takže ten přechod musí být opravdu postupný a nebude to jednoduché.

Mgr. Jan Rafaj, MBA, generální ředitel společnosti Heimstaden: My s tím musíme dlouhodobě něco dělat. Jako s tím zdrojem, tak i s těmi rozvody jako takovými. Alternativy tady jsou myslím si, že bychom mohli trošku odtížit tomu, že vytvoříme právě mix i v té spotřebě nebo v těch sídlištích jako takových. Z dlouhodobého hlediska můžeme daleko víc napravit reputaci tomu solárnímu problému, který tady nastal. Dát nějaké soláry na střechy domů. Vytvářet skutečně bateriové nové systémy protože tak jak bylo řečeno, to sluníčko někdy svítí moc až tolik, že tu energii nevytvoříme, ale můžeme ji uložit do nějakých bateriových systémů a pak ji částečně využívat. Můžeme využívat i některé další alternativní věci.

Reportáž: Podíl uhlí na výrobě elektřiny v České republice v roce 1989 činil 79 procent, jaderná energetika přispívala 11 procenty a deset procent připadalo na vodní zdroje. Žádné plynové, paroplynové, větrné nebo solární elektrárny v české energetické soustavě tehdy neexistovaly. Loni se v Česku vyrobilo 43% elektřiny v hnědouhelných elektrárnách . Více, než 30% se podílela jaderná energie, jedenácti % obnovitelné zdroje, 4% černé uhlí a 4% zemní plyn. Podle Státní energetické koncepce má od druhé poloviny 20. let pocházet nejvíce elektřiny místo z uhlí z jaderných zdrojů. V roce 2040 mají jaderné zdroje pokrýt asi polovinu výroby elektřiny v ČR. Zbývajících 50% by měly vyřešit alternativní zdroje. Elektrárna Dětmarovice produkující elektřinu do sítě ČEZ v MSK a teplo pro asi 50 tisíc domácností průměrně spotřebovala asi 900 tisíc tun černého uhlí ročně, které musí nahradit.

Ing. Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje: Náš kraj je specifický v tom, že když zarazíme trubku do země, tak tam nějaký plyn, který se dá spálit je. Ať už to je metan, skládkový plyn. Takže to je obrovský potenciál, který tam máme. Další věc která tady je. Máme tady šachty ze kterých vytíká teplá voda v počtu několika tisíc litrů za minutu. Takže opravdu kousek po kousku se určitě dá kupa uhlí nahradit tady těmito zdroji ale jestli to postačí v tu chvíli nejsme schopni říct.

Ing. Karel Belda, jednatel společnosti OZO Ostrava: Řešíme, která metoda způsobí lepší, ale vždycky to někdo musí zaplatit. Takže odtrhávat technická a technologická řešení od ekonomiky je špatně protože stejně zvítězí ten, který nabídne nejlepší cenu a ten technický pokrok je skutečně tak daleko, tak rychle kupředu, že plánovat dneska co bude za deset let. To považuji za hodně odvážné. Mít základ energetiků, mít základ jádro, případně plyn a zbytek to prostě půjde technologickým vývojem.

Reportáž: Evropským trendem současnosti, ke kterému se hlásí i Česká republika je snižování podílu fosilních paliv. Většina obyvatelstva vnímá klimatické změny včetně uhlíkové stopy a očekává změny. Na emisích produkovaných v našem regionu mimo jiné participuje i 6 milionů tun uhlí spotřebovaných k výrobě dálkového tepla, elektřiny a koksu nepostradatelného pro výrobu oceli.

Pavel Woznica, ekonomický ředitel OKK Koksovny a.s.: Tak ve společnosti OKK Koksovny jsme za posledních deset let do ekologických projektů a do modernizace provozu investovali přes tři miliardy korun. A samozřejmě, že v těch ekologických aktivitách a modernizaci provozů budeme pokračovat i nadále. A díky tady téhle té investici se nám podařilo snížit emise tuhých znečišťujících látek o 50 procent.

Petr Baranek, ředitel pro životní prostředí Liberty Ostrava: I u nás bylo do ochrany životního prostředí tedy zejména snížení zátěže ovzduší investováno několik miliard korun. Ty emise oproti stavu před těmi deseti lety byly sníženy o zhruba 90 procent.

Ing. Ivo Žižka, ředitel pro personalistiku a vnější vztahy Třinecké železárny: Také u nás byly investovány miliardy v posledních 20 až 25 letech do zlepšení životního prostředí. Například v tuhých znečišťujících látkách, tedy prachu jsme zhruba na 1 % toho, co jsme vypouštěli ještě před 30 - 35 lety. Co se týká znečišťování skleníkovými plyny konkrétně oxidem uhličitým, tak za posledních 25 let jsme snížili zhruba o 20 % což pro ilustraci je asi milion tun.

Ing. Radim Tabášek, výkonný ředitel OKD: Proces dobývání uhlí podléhá hodnocení vlivu na životní prostředí de fakto ten projev je dneska hlavně v sanačně - rekultivačních akciích a důlních škodách. Ročně investujeme kolem 300 milionů korun a těžba uhlí samozřejmě tu krajinu také přetváří, takže ty finální cíle sanací odpovídají tomu, co je potřeba z hlediska ochrany životního prostředí..

Reportáž: S ocelí se setkáváme na každém kroku. Používá se ve stavebnictví, strojírenství, v dopravě, zdravotnictví, potravinářství a celé řadě dalších odvětví. Oceli se vyrábí desítky a stovky druhů, s chemickým složením odpovídajícím požadovaným pevnostním, mechanickým a jiným vlastnostem. Hlavní předností oceli je téměř stoprocentní a neomezená recyklační schopnost při nezměněných vlastnostech. Na světě se vyrobí 1,5 miliardy tun oceli ročně. 800 mil tun je z Číny, 350 mil tun z Japonska, Indie, USA a Ruska. Česká republika produkuje v Třineckých železárnách a v Liberty Ostrava kolem 5 milionů tun oceli ročně. V současnosti Evropská unie podporuje levné dovozy oceli na úkor vlastních výrobců. Ti jsou navíc ovlivněni emisními limity, které jinde ve světě nejsou vyžadovány.

Ing. Ivo Žižka, ředitel pro personalistiku a vnější vztahy Třinecké železárny: Jiné pochody neexistují. Potřebujeme čas na například redukcí vodíkovými technologiemi a pokud zněla otázka. Budeme dovážet i ocel, my jí dovážíme a ty dovozy stále stoupají z ekologicky řekněme "špinavých", dovolím-li si užití tohoto výrazu, výrobců a zemí a Evropská unie proto nečiní zatím nic, ba naopak je snaha tzv. saveguard nebo nějaká cla snižovat a tomu dovozů bránit méně.

Petr Baranek, ředitel pro životní prostředí Liberty Ostrava: Já si myslím, že ztratit alespoň částečnou soběstačnost ve výrobě oceli by bylo jaksi značně naivní a neprozřetelné. Můj názor je, že řekněme tu současnou úroveň jestli to je 5 nebo 4 miliony tun, to už není jaksi rozhodující. Ale vyrábět ocel v České republice v každém případě bychom měli vyrábět.

Reportáž: Významným ekologickým tématem pro Moravskoslezský kraj je množství černého uhlí požadované koksárenským průmyslem. Koks se používá jako palivo a redukční činidlo ve vysokých pecích Třineckých železáren a Liberty Ostrava pro výrobu surového železa a následně oceli. Koks z OKK je nedílnou součástí metalurgického a chemického průmyslu České republiky a střední Evropy. Jeho produkce v našem kraji vyžaduje více, než 3 miliony tun uhlí ročně.

Pavel Woznica, ekonomický ředitel OKK Koksovny a.s.: Koks je základní komodita k výrobě surového železa. Koks se vyrábí nebo se používá k výrobě litiny, ze které se vyrábí komponenty pro automotive, pro producenty stavebních strojů, letectví.

Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje: To uhlí, které přichází do koksovny se zkvalitní. Je to produkt vyšší kategorie, vyšší kvality a přináší taky vyšší přidanou hodnotu. To znamená, já jsem přesvědčen, že je to cesta, kterou se zatím nikdo jinou nenaučil.

Reportáž: Uhlí se nepoužívá jen k topení. Při zplyňování uhlí vzniká celá řada chemických produktů, které se dále využívají – například hnědouhelný generátorový dehet, surový benzín, fenolový koncentrát, kapalný čpavek a kyselina sírová. Uhlí jako surovina samo o sobě nepředstavuje problém, ten je až s jeho využitím v energetice. Těžba uhlí je sice invazivní, ale technologie rekultivací může problém řešit.

Ing. Radim Tabášek, výkonný ředitel OKD: Byznys s černým uhlím samozřejmě je hodně citlivý na některé věci a nejvyšší citlivost je samozřejmě cena uhlí. Možnost realizace ceny uhlí. Je třeba přiznat, že současná doba s tou cenou příliš není pozitivně nastavená, když to řeknu takhle jednoduše, ale musíme s tím pracovat a jedeme dál.

Ing. Václav Daněk, předseda Správní rady společnosti Ridera a.s. a viceprezident Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje: Cenám uhlí, to znamená té energetické jednotky je výrazně nižší než jsou ceny alternativních paliv. Štěpky a pelety stojí dvakrát tolik. To znamená, kdo to bude platit? Ti lidé? Dají dvakrát tolik? Nestačí nám jedna fotovoltaika na kterou doplácíme všichni 27 miliard ročně a stát ještě také? To znamená, já se osobně domnívám, že tady je to taková určitá směs, že neexistuje černá a bílá. A že by mělo zavládnout více parametrů, které samozřejmě jsou jedním směrem a to je ukončení.

Tomáš Tikal, TV Polar: Věřím, že vás nový magazín televize Polar s názvem Energie a kraj zaujal a naladíte si jej i příště. Děkuji za pozornost a budu se těšit na viděnou.

Redakčně upraveno / zkráceno.



Mohlo by Vás také zajímat