Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Lukáš Grochal má v pěstounské péči se svým partnerem dvě děti. Zároveň se věnuje práci v Institutu prevence, v níž je předsedou. Už za chvíli se dozvíte, jak spolu soukromí a práce v institutu souvisí. Ve studiu vítám Lukáše Grochala. Dobrý den.

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A Patrika Niebroje. Dobrý den i Vám.

Patrik Niebroj, pěstoun: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak Lukáši, v krátkosti v úvodu představte nám institut. Čím se nejčastěji zabýváte a komu se věnujete?

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: Institut prevence je malá neziskovka, která sídlí v Ostravě. Naším hlavním cílem je eliminace projevů rizikového chování. Děláme to v několika úrovních, jak v úrovni primární, sekundární, tak vlastně i terciální. Snažíme se zmírňovat třecí plochy mezi dítětem, které se někdy nechová podle pravidel s okolním světem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak si můžeme vysvětlit pravidla s okolním světem a dítě, které se takto nechová? Dá se to nějak vysvětlit? Anebo možná každý z nás se dívá na to, jaká by měla být pravidla.

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: Nejčastěji dochází k porušování fakt jako zákonných pravidel a norem. Nejčastěji dochází třeba i k porušování pravidel ve škole a narušování toho soužití, které je bezpečné pro všechny. Takže když budu říkat konkrétně, tak naše děti mají skutečně trestnou činnost za sebou a jsou v péči kurátorů a probačních úředníků.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Lukáši, jaké nejčastější případy se k vám dostávají? Co je takové opakované?

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: My tím, že děláme dvě takové různé oblasti, první je oblast primární prevence, kde chodíme do škol. Tam pomáháme se třídami, které mají kázeňské potíže a které mají vztahové potíže. Často se setkáváme se začínající šikanou. Setkáváme se s absolutním nerespektem vyučujícího. Setkáváme se s tím, že děti spolu neumí mluvit, že na sebe útočí ve formě třeba verbální i fyzické. Setkáváme se s tím, že děti jsou demotivované ke všemu, co se týká školy, výuky a učení. V té chvíli vstupujeme do tříd, takže to je takový jev, který se opakuje v té první oblasti. V té druhé oblasti, kdy pracujeme na poli sekundární prevence, tak pracujeme s dětmi terapeuticky. To jsou právě děti těch kurátorů pro děti a mládež a probačních úředníků. A my jim poskytujeme terapeutické skupiny anebo individuální a rodinná sezení. A tady všichni ti klienti mají společné to, že jejich vzorce chování skutečně narušují chod společnosti. Mívají projevy agresivity, mívají projevy užívání návykových látek, mívají projevy účelovosti z domovů nebo agrese vůči sobě samým formou třeba poruch příjmu potravy nebo sebepoškozovacími tendencemi. A míváme pravidelně i děti, které se snaží přijít na svou sexualitu a bojují s tím, co jsou, jak jsou a jak vlastně žít šťastným životem. Takže to je vlastně to, co mají ty děti společné. A my se potom rozhodujeme společně s kurátory a probačními úředníky, kteří jsou nám partnery. Ty klienty nám doporučují do péče a my se rozhodujeme, která ta forma práce je pro ně ta pravá. Jestli skupina terapeutická, jestli umí to dítě vytěžit ze skupinové terapie, to aby došlo k eliminaci tady těchto projevů, a nebo individuální sezení.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dá se u těch dětí vystopovat, čím to je? Kdy nastal ten moment, že se začaly chovat jinak, než by měly, než se od nich očekává?

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: Dá se. Samozřejmě, ne vždycky. Není to tak, že je to pravidlem, ale většinou k tomu dochází vlivem nějakých jako potíží v rodině. Nemusí to být nutně toho, že ti rodiče nepůjčují, ale může to být i proto, že třeba prochází rozvodovém řízením, nebo protože se pohybují na existenčním minimu nějakém finančním, nebo že řeší jiné závažnější potíže a už jim třeba na ty děti nezbývá tolik času. To je jedna z věcí, kde si myslím, že to vzniká. Druhá je taky vlivem té party, ve které se dítě pohybuje, školy, lokality, kde vůbec ta rodina žije.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Kolik takových dětí vám ročně v uvozovkách projde rukama?

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: Terapeutické skupiny máme dvě v tuto chvíli. Do každé bylo nahráno 12 dětí. Ta práce je velmi intenzivní, proto ten počet není třeba tak, jak je ve školních třídách. Takže jsme začali pracovat s 24 dětmi a v individuálních terapiích máme tři terapeuty a každý má po 10 klientech. Jeden má 5, protože toho dělá míň, dělá míň u nás. Takže to je ten počet je kolem těch 50 klientů.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Patriku, já jsem v úvodu řekla, že vy dva k sobě patříte, vychováváte spolu děti v pěstounské péči. Vy jste mi řekl, že zkrátka děti jste chtěli, ale možná, že i jeden z důvodů, a to se Vás teď ptám, je to, že oba dva pracujete v institutu a vidíte různé příběhy dětí, které třeba pocházejí z rodin, které dobře nefungují. Je to tak? Cítíte to tak, že by i tohle mohlo být tím impulsem, nebo jedním z impulsů, proč si vzít děti do pěstounské péče?

Patrik Niebroj, pěstoun: Je to pravda. Pěstounská péče kromě toho, že si člověk vezme nějaké dítě, má v sobě benefit právě toho, že si vezme dítě, které je jinak opuštěné a třeba nechtěné, nebo by skončilo v ústavu. A to je prostě úžasné jako pomoc. Člověk se snaží vytvořit si rodinu, a když jí nějakým způsobem nemůže biologicky toho dosáhnout, tak má nějaké možnosti, třeba adopci. Ale právě pěstounská péče nabízí tuhle extra věc navíc, že pomůže někomu změnit lidský osud.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To je krásné. Vy svoje děti vychováváte od několika měsíců. Myslím si, že od 10 měsíců jste mi prozradil. Dneska mají 4 až 6 let. Jak to funguje u vás ta rodina? Jak máte rozdělené funkce?

Patrik Niebroj, pěstoun: Úplně rozdělené nemáme. Lukáš je pěstoun oficiální, takže byl doma s dětma, ale nyní si myslím, že fungujeme jak je potřeba. Standardně všechno děláme všichni a snažíme se do chodu domácnosti zapojit i děti, když jsou malé, takže nám pomáhají s běžnou aktivitou denní a starost o ně si tak dělíme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Lukáši, jaké to je, když jste na mateřské dovolené? Jak to bylo složité? Protože děti, jak už jsem řekla, mají 4 až 6 let, čili docela brzy po sobě přišlo druhé dítě do rodiny. Tak je to dosti náročné, takže tam ta participace obou musela určitě nastat velmi brzy a aktivně, abyste to zvládl.

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: Je to úplná změna životní. Naštěstí se nám povedlo to, že děti přišly postupně, že první přišel starší syn. Za téměř rok přišel mladší syn. Takže o to to bylo snazší, ale i tak to bylo nesmírně náročné. Já akorát říkám, že je to období, které je nejkrásnější, ale nejnáročnější životní období. A tím "rodičákem" to celé začalo. Protože i ta změna toho životního stylu. My jsme oba dva měli manažerské pozice, i když já v neziskovém sektoru. A najednou jsem ze dne na den skončil a byl jsem doma s dítětem, které plakalo, já jsem nevěděl proč. Které nefungovalo podle toho návodu, který jsem dostal od přechodných pěstounů, protože to opuštění dalších pečujících osob, které ty děti zažívají, když jdou od přechodných pěstounů k dlouhodobým pěstounům třeba tak změní to dítě. A obnovuje se mu zas nějaký jako pocit ztráty. Jo, poruchy attachmentu nabývají na projevech. Takže najednou jsem dostal dítě, se kterým jsem si úplně nevěděl rady. Tím, že jsem kolem sebe neměl tolik pěstounů, tak jsem ani nevěděl, komu volat, aby mi pomohl. Takže ta životní změna byla obrovská. Nicméně se to dá, protože se potkávají lidi a myslím si, že přirozeně umíme na svoje potřeby reagovat. Takže když člověk zpomalí, naladí se na to dítě, tak to jde mnohem snáz.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Patriku, jaké je váš názor na pěstounství? Doporučil byste je dalším lidem, kteří třeba zvažují jít či nejít do toho?

Patrik Niebroj, pěstoun: Určitě. Já bych to rozhodně doporučil, jak už jsem říkal předtím a myslím si, že to má v sobě ten benefit, že člověk pomůže nějakému dítěti, které by jinak skončilo v ústavní péči, kterou já jako neshledávám za úplně vhodnou pro vývoj dítěte.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co říkáte Vy, Lukáši?

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: Já s tím souhlasím úplně. Líbí se mi ten přesah toho, že pomůžeš někomu a zároveň pěstounská péče je dobrá v tom, že tě nenechává samotného. Že máš vždycky za sebou doprovázející organizaci, že vždycky máš klíčovou sociální pracovnici, která chodí, pomáhá, stará se, že na to nutně nemusíš být, na ty faktické věci sám. A to třeba osvojení neposkytuje tady ten benefit, tady tu možnost.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď vás asi čeká 1. třída.

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: Ano, čeká nás 1. třída.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak jsme na to připraveni?

Patrik Niebroj, pěstoun: Těšíme se. Připraveni nejsme, Na to se asi nedá připravit, ale snažili jsme se udělat maximum pro to, abychom zvolili správnou školu, což pro nás bylo hodně důležité, vybrat a dalo nám to hodně zabrat. A nakonec jsme zvolili cestu waldorfského vzdělávání, u kterého souzníme s těmi principy a myslíme si, že to a obzvláště pro děti v nějaké náhradní rodinné péči má přínos velký.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak já Vám oběma děkuji za rozhovor a děkuji Vám za to, co děláte. Jste skvělí.

Lukáš Grochal, pěstoun, předseda Institutu prevence, z. s.: Děkujeme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Děkuji vám za pozornost.

Redakčně upraveno / zkráceno.