Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak pomoci miminkům bezpečně přijít na svět? Jak lépe měřit srdce lidem s podezřením na arytmii? Vědkyně z Vysoké škole báňské Technické univerzity Ostrava Radona Vilímková Kahánková hledá inspiraci i u zvířat a překlápí to do kyberneticko-technologických řešení. Nyní za své publikace získala ocenění jako nejlepší mladá publikující vědkyně roku 2022. Dobrý den, paní doc., vítejte u nás. A na začátek velká gratulace, protože je asi za co.
Radana Vilímková Kahánková, vědkyně VŠB-TUO: Já bych chtěla poděkovat Vám za tady tuto gratulaci, ale zejména svému týmu, protože věda a obecně publikování není o jednom člověku, protože to by vyšel jeden článek za deset let. Todleocenění jenom ukazuje, jak produktivní byl celý tým.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vaše články popisují Vaši vědeckou činnost. Je ale taky důležité, aby se to, co zkoumáte, dostalo do světa.
Radana Vilímková Kahánková, vědkyně VŠB-TUO: Přesně tak. Je to jedna z metrik toho, aby univerzita vůbec mohla říct "vy něco děláte a vy něco neděláte". Jedna část našeho ohodnocení je právě za to, jestli vůbec děláme vědu. A určitě nejde, aby pan děkan nebo pan rektor chodil po laboratořích a nějakým způsobem nás kontroloval. Takže nejlépe se to dělá právě přes tyto publikace.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: U těch článků na chvilku se ještě zastavím. Je třeba čekat, až jste na konci výzkumu, nebo je vhodné publikovat po částech? Neodkryjete tak potom něco?
Radana Vilímková Kahánková, vědkyně VŠB-TUO: To je, myslím si, jedna z největších otázek pro všechny. Je to hnutí, takzvaná otevřená věda, která je jeden extrém a říká, že by se mělo odkrývat úplně všechno od kódů, které někdo napsal, od dat, které jste naměřili apod., prostě nějakým způsobem to otevřít úplně v každém kroku. Pak je druhá strana, která by si to nejradši všechno schovávala pro sebe a pak pustila do světa jenom ten krásný výsledek. Jenže problémem ve vědě obecně je, že vy nevíte, co má být ten výsledek nebo si přejete, aby nějaký byl, ale pak zjistíte, že tudy cesta nevede. Takže i publikovat ty postupné krůčky je nějakým způsobem přínosné. Za mě je otevřená věda taky přínosná, protože když začínáte od začátku jako mladý vědec, nikam se moc nedostanete. Kdežto když můžete navazovat na jiné lidi a koukat se a říct si, kde on skončil, tady jsou tyhlety limitace, tady už nepůjdu, anebo zkusím tuto limitaci nějakým způsobem vyřešit. Můžete použít jeho data, jeho kódy a nějakým způsobem se zlepšovat. Myslím si, že tato cesta vede k lepšímu pokroku.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Dostaňme se, paní docentko, k tomu, co jste zkoumala Vy nebo na čem pracujete. Váš výzkum jste zaměřila na monitorování nenarozených dětí a zkoušíte úplně nové věci, které by se mohly dostat do porodnické praxe. Jaké nové věci tedy zkoušíte?
Radana Vilímková Kahánková, vědkyně VŠB-TUO: My těch věcí zkoušíme víc. Mojí vědeckou srdcovkou, jak bych to tak nazvala, je monitorování právě srdce nenarozeného miminka. Začátkem mojí kariéry byla metoda tzv. fetální elektrokardiofragie. To je úplně stejná varianta jako u dospělých, kdy vy jdete k lékaři a oni na vás dají všechny různé elektrody a potom vidíte svůj tlukot srdce. To, co ukazuje, je, jakým způsobem vaše srdce pracuje z hlediska jeho elektrické aktivity. Ta elektrická aktivita vyvolává stah srdce. Stah srdce pak vyvolá to, že krev se posunuje z jedné části srdce do druhé a do zbytku těla. U dospělých ta elektrokardiografie je základní metoda, kterou každý kardiolog použije jako první. U miminek bohužel nejde použít tato metoda a to proto, že my nemůžeme na to miminko přímo dát elektrody, pokud bychom se nechtěli nějakým způsobem dostat úplně k němu, což například u porodu jde. Ale ne každý porodník chce třeba jít dovnitř a zavrtat nějakou elektrodu do hlavy. Je to taková extrémní metoda, ale nepoužívá se. Co my se snažíme, je udělat tuhle metodu tak, že to získáme neinvazivně. Dáme elektrody na maminku a díky našim algoritmům jsme schopni oddělit všechny ostatní signály, co v tom jejím těle jsou, společně se vším rušením okolo nás a najít tu malou informaci o miminku. Takže vlastně hledáme jehlu v kupce sena.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď se taky monitoruje maminka s tím dítětem, ale je to směsice zvuků, asi laicky řečeno. A Vy vytáhnete jenom tlukot srdíčka ještě nenarozeného miminka?
Radana Vilímková Kahánková, vědkyně VŠB-TUO: Tohle je složité nějakým způsobem pojmout. Vidím to i na studentech, že první půl rok se to jenom snaží pochopit. Já se Vám to budu snažit co nejlépe vysvětlit. Když jste u porodu, nebo když jdete na kontrolu s miminkem, natáčí vám pan doktor tzv. ozvy. To jsou právě zvuky, jak Vy říkáte. Dá vám dva pásy. Jedním senzorem se vylučuje do těla ultrazvukový paprsek, který se vrátí a na něm je nabalena informace o tom, jak se to srdce hýbe. To už je mechanická aktivita, jak se hýbe a vy to pak slyšíte, protože zvuk a mechanická aktivita je prakticky to samé. Druhý senzor je jenom na kontrakce. Takže máte na sobě dva senzory. Co je výhodou naší metody je, že ona zvládne nahrát úplně všechno a to proto, že nahrává zdroj toho, co vy potom měříte. Takže ta elektrika vyvolává zvuky, pohyby a já nevím, co všechno, a máme počátek všeho. Nevýhoda metody, co se používá teď v porodnictví, je, že máte ten ultrazvuk a očekáváte, že přijde do srdíčka miminka, nebo do nějaké části jeho těla, která tepe, a vrátí se s tou informací na sobě. Jenže vy nevíte, jestli se to miminko mezitím pohlo, nebo jestli máte špatně senzor apod. V tu chvíli můžete třeba natáčet aortu a v tu chvíli můžete natáčet informaci spíš o té mamince. Jsou případy, kdy se zaměnila ta srdeční frekvence nebo ten tep maminky s plodem. To miminko už třeba bylo bez srdeční činnosti, ale záznam ukazoval krásnou činnost, protože to byla ta maminka.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak to je docela průlomové asi i u takových maminek, které mají třeba komplikované porody. Já jsem v úvodu řekla, že hledáte inspiraci ve světě zvířat, vysvětlete nám, jaká je souvztažnost?
Radana Vilímková Kahánková, vědkyně VŠB-TUO: Já bych to chtěla uvést na pravou míru, protože ta zvířata se tady často nějakým způsobem skloňovala, protože my jsme opravdu používali takzvané bioinspirované algoritmy. Použili jsme je na to, abychom tu informaci byli schopni vytáhnou. Jak jsem říkala, je mix hodně signálů a my hledáme jehlu v kupce sena. Právě na část toho algoritmu, který je schopný to vytáhnout a těch algoritmů je velké množství. Nějaké jsou úplně základní, matematické, nebo nějakým způsobem postupují k tomu správnému řešení a třeba mají nějakou metodu gradientního sestupu. To znamená, že jde nějakým způsobem dolů a ty bioinspirované algoritmy se naopak inspirovaly tím, jak se chovají zvířata v postupu třeba za kořistí nebo za potravou, nebo jakkoliv se chovají. Třeba v případě algoritmu jsou inspirované včelami, jakým způsobem se roj chová za královnou. Nebo vlky. Máte alfa vlka a ti ostatní ho následují a na co alfa ukáže, je jako ta nejvíc důležitá informace. Takže to, jakým způsobem se ten algoritmus bude chovat, je inspirované tím, jak se chovají zvířata.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V jaké fázi výzkumu teď aktuálně jste? Spíš mířím na to, kdy se ta Vaše metoda dostane do praxe.
Radana Vilímková Kahánková, vědkyně VŠB-TUO: My zrovna končíme pětiletý projekt. On skončí teď v dubnu a výsledkem je předvýrobní prototyp, zařízení na domácí monitorace. My jsme ve fázi výzkumu, takže máme nějakým způsobem dokázané, že to funguje. V tuhle chvíli musíme najít co největší množství dobrovolnic, které nám poskytnou data, abychom mohli obstát ve zkoušce "ano, je to přesné". Následně je už jen otázkou času, aby to získalo všechny certifikace a mohlo se začít prodávat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já budu držet palce, ať to je co nejdříve, paní doc., děkuji Vám za rozhovor.
Radana Vilímková Kahánková, vědkyně VŠB-TUO: Taky děkuju.
Redakčně upraveno / zkráceno.