Sovinec provoněl Hodokvas rytíře Kobylky

Na Sovinci to po celý víkend vonělo, chutnalo, řinčily i zbraně a zněly nástroje řemeslníků. K tomu všemu probíhaly i pravidelné prohlídky hradu. Konal se zde Hodokvas rytíře Kobylky.

Rytíř Kobylka byl skutečnou postavou českých dějin. Celým jménem se jmenoval Jan Starší Kobylka z Kobylího.

Michal Koutný, kastelán Sovince: „Byl to poslední český majitel tohoto hradu, účastnil se stavovského povstání a právě po bitvě na Bílé Hoře, jelikož stál na protihabsburské straně, ta mu byl hrad doporučeno aby jej prodal, jinak hrozilo, že o něj přijde. Takže hrad dostal Řád německých rytířů.“

Sovinec o víkendu odolával davům návštěvníků. Ti přijeli ze všech koutů země nejen za dobrotami ale i za zajímavým doprovodným programem.

Michal Koutný, kastelán Sovince: „Určitě, můžou ochutnat různé dobroty jako jsou žebra nebo klobásy, pak samozřejmě další spoustu jídel a pití. Co se týká samotné akce tak návštěvníci zde uvidí spoustu šermířských skupin, jako je Rytíři svatého Grálu, olomoucký známá šermířská skupina Adorea, no a pak samozřejmě tu máme našeho sokolníka Montyho s jeho přelety dravých ptáků atak dále, program je velice pestrý.“

Anketa, návštěvníci Hodokvasu: „Dal jsem si halušky dneska a byly vynikající.“

„My jsme si dali gulášovou polívku, pak jsme si dali Belgické vafle s nutelou a šlehačkou a grilovaný kuřecí steak s hranolkama a oblohou a bylo to výborný teda.“

„Já jsem si dala výborné pečené žebra.“

„Klobásku jsem si dala. A trdelník.“

A právě trdelník je stále oblíbenějším pečivem mnoha chutí. Vyrobit je ho možné i doma, ideální je však tradiční výroba v peci.

Michal Mendl, pekař: „Trdelník je taková trubička z kynutého těsta, pochází to Maďarsko, Rumunsko, Sedmihradsko a není to vůbec špatný. My teda děláme jenom 4 druhy, vanilku, kakao, skořici a nebo oříšky. Jak se to peče, rozpouští se cukr a na tom se vlastně nabalí ta přísada, která je potřeba.“

V doprovodném programu hodokvasu dominovaly vynikající šermířské skupiny a lety dravců, kteří k Sovinci již léta patří.

Monty, sokolník: „Ten malinký je poštolka, je to vlastně nejrozšířenější dravec Evropy, jenom tady na Sovinci máme nějakých 4, 5 párů, které se tady obejvujou, vedle ní potom sedí Raroh velký, vylíhnul se někdy v květnu, takže je to ještě úplné mimino. Vedle něho potom jediný zástupce sov, je to Sova pálená, jmenuje se Albi, no a Albínka je vylíhnutá 20. dubna letos, no a pak tady máme nejstaršího, ta se jmenuje Káča, Káča je ze záchranné stanice v Bartošovicích no a odhadem kluků z Bartošovic a vzhledem k tomu, že já ji mám 17 let, je to zhruba dvacetiletý jedinec. Ještě tady máme další Káně, je to sameček, jmenuje se Flíček, je z Brna, vedle je Harris Hoak neboli Harrisovo káně, první pár byl dovezen v půlce 90. let tady na hrad Sovinec, no a poslední je právě druhé káně, samice.“

Návštěvníci odjížděli z hradu nasyceni i spokojeni. Mnozí se už těší na další akci – Tajemný hrad Sovinec, o víkendu 29. a 30. srpna. A my se sem také opět podíváme.

---

Jeseníky okořenila jízda desítek mercedesů

Jeseníky projela kolona mercedesů. Na rallye s názvem Mercedesem za Pradědem tak lidé mohli na různých místech nejvyšších moravskoslezských hor obdivovat jak veterány, tak novější auta této značky.

V Jeseníkách si dali sraz majitelé nádherných vozů nejstarší automobilky na světě. Tedy majitelé Mercedesů různých typů i stáří s posádkami ve stylových kostýmech. Zastavili se nejen na Pradědu a v Karlově Studánce, ale také ve Vrbně pod Pradědem nebo na náměstí v Bruntále.

Petr Schweiner, prezident Mercedes - Benz klubu ČR: “Já si myslím, že Jeseníky jsou nádherné hory, je tady nádherné prostředí a podařilo se nám zorganizovat pěknou akci. Máme staré vozy, nové vozy podle toho, jací jsou zájemci.”

Ne všechna auta ale rázovité a drsné Jeseníky zvládla.

Marian Hartmann, organizátor: “Velice krásné auto, starý Adenauer, bohužel se mu zablokovaly brzdy, takže musel se vrátit zpátky. Ale jinak si myslím, že všechna technika, která tady je, problém nemá. Byť je to tady opravdu takové kopcovité.”

Letošního ročníku se zúčastnilo 66 posádek a nejstarším autem byl mercedes V 187.

Josef, Liberec: “Rok výroby 1954. Je to vlastně první nový poválečný model , který dovolili Američané vyrábět Němcům. Je to ještě poslední rámové auto. Je to řádový šestiválec ručně řazený a je to úplně naprosto skvělé auto.”

Pavol Vávra, Praha: “Tohle je jedno z nejstarších vozů, je to rok výroby 1963 a tohle auto jezdilo pro ministerstvo zahraničních věcí, takže má historii tady v ČR bohatou Takže se používalo v podstatě dodnes, dodnes jezdí a je v podstatě takovém dochovaném stavu.

Milan Sova, Červené Janovice: “Mám mercedes 190 SL kabriolet rok výroby 57. Mám ho nějakých 12, 13 let a běžně s ním jezdíme.

Milan Božek, Praha: “Je to Mercedes V 121 190 SL z roku 1958, obsah válců je 1,9 a je to takové před renovací, dá se říct, skoro.

Otto Matula, Praha: “Účastním se všech srazů.”

Celostátního srazu, který se koná pokaždé na jiném místě, se může zúčastnit každý, kdo vlastní jakýkoli mercedes. Podmínkou je aby technický stav vozu umožńující provoz na pozemních komunikacích.

---

Bruntálské šedesátky prověřily nejmladší hasiče

Desítky budoucích hasičů se sjely do Bruntálu na tradiční překážkový závod Bruntálské šedesátky. Zúčastnili se nejmenší adepti hasičského sportu od nás i ze Slovenska.

Přestože ještě vloni byl závod součástí série Slezského poháru, letos kvůli pandemické situaci byl pohár zrušen a bruntálský závod byl tedy jediným, který se mohl konat.

Oldřich Orság, starosta Okresního sdružení hasičů Bruntál: „Účast je slušná na to, že letošní sezóna celá je ovlivněná tím koronavirem, dost závodníků se nám ráno vyškrtalo, asi tak 20 procent, ale jinak počasí nám přeje, to je to nejhlavnější, a ten zájem děcek, to nemá chybu.“

Karel Skotnica, ředitel závodu: „Dnes probíhá závod malých hasičů na 60 metrů překážek, vlastně pro dětí od 6 do 15 let. Přijeli sem vlastně od Žamberka, vlastně Olomoucký kraj je tady zastoupen, Moravskoslezský, ze Slovenska. Takže, dá se říct, z České i Slovenské republiky.“

Zrušení Slezského poháru na výkonech mladých hasičů nebylo vůbec znát. Závod byl ve všech kategoriích dramatický až do samotného závěru. Mnohdy, zvláště u zapojování hadic do rozdělovače, záleželo i na troše štěstí.

Diana Škopová, Lukavice: „Nejtěžší je asi ten rozdělovač.“

Kateřina Kulhavá, vítězka kategorie mladší dívky, Lukavice: „Asi troják. Rozdělovač.“

Šimon Guřan, vítěz kategorie mladší chlapci, Bobrovníky: „Běželo se mi dobře. Překážka je dobrá, a kladina je taková těžší.“

Beata Stavinohová, kategorie starší žákyně, Dobroslavice: „Jo, běželo se mi dobře. Nespadla jsem jak minulý rok. Překážka, asi nejtěžší ne, spíš rozdělovač.“

Karel Skotnica, ředitel závodu: „Je zapotřebí poděkovat všem sponzorům, mojí mamince, že to vydržela ty nervy a babičce, hlavní organizátorce. První závodník, který vyhraje jak základní kola, tak i ten play off, tak vyhraje právě zubatou žábu.“

Zubatou žábu si nakonec ze závodu odvezli v mladší kategorii Katka Kulhavá a Šimon Guřan, ve starší kategorii pak Vendula Jílková a Vít Vymazal.

---