Den s archaickými technologiemi v CETRAT Příbor

V Centru tradičních technologií Příbor se uskutečnil už tradiční Den s archaickými technologiemi, který probíhá dvakrát za rok, a to vždy na jaře a na podzim. Tentokrát úzce souvisel s aktuální výstavou Tma jako v pytli a byl tak zaměřen na svícení a rozdělávání ohně v minulosti.

Václav Michalička, Muzeum Novojičínska, vedoucí CETRAT Příbor: “Oživujeme předměty, sbírkové máme vystavené ve vitrínách a takové ty repliky a kopie ukazujeme v akci, aby se lidé mohli podívat zblízka a vidět jaké to bylo obtížné, když opravdu se necvaklo tím vypínačem a nerozsvítila se ta místnost, ale opravdu ten plamínek ohně bylo jediné, co poráželo tu tmu, se kterou lidé od pravěku až do moderní doby bojovali."

Sabrina Pasičnyková, etnoložka, CETRAT Příbor: “Máme tady na poznávání 4 základní materiály, také lidé můžou pomocí hmatu, čichu a jiných smyslů snažit se dopídit toho, co který materiál může být, k čemu v souvislosti se svícením slouží a máme tady i takové tipy na to, co si mohou lidé vyrobit sami. Protože tady máme takové buďto svítilničky z přírodních materiálů nebo z odpadních. Máme tady i takové svíčkové hodiny, které sloužily lidem v minulosti k odměřování času.”

Václav Michalička, Muzeum Novojičínska, vedoucí CETRAT Příbor: “Tady ta ševcovská koule, to byl takový zajímavý vynález, kdy se dal ten plamínek ohně za nádobu kulatou, do které se dala voda a vlastně vytvořil se efekt spojité čočky a tomu ševci, nebo jinému řemeslníkovi krásně na to, do těch míst, kde on pracoval, tak dopadalo světlo.”

Nechyběla ani ukázka výroby knotů ze suchopýru a součástí akce byl i workshop zaměřený na tradiční výrobu svíček ze včelího vosku technikou máčení ve voskové lázni.

Jana Lacová, profesionální svíčkařka z Beskyd: “Svíčka po vytvoření, když trošku zatuhne, bude tvárná, dá se z ní točit spirála, dá se různě tvarovat, takže o to je to zábavnější. Jak jsem si všimla, tak všem se líbí ty spirály. Vosk musí být roztopený na správnou teplotu zhruba 70. 75 stupňů tak, aby na knotu svíčka dobře přibývala. Potom při každém namočení přibude zhruba o jeden centimetr šířky.”

Dvouknotovou svíci, která hoří dvěma plameny a krásně voní po medu, si návštěvníci mohli jako dárek odnést domů.

---

Slavnostní křest audioknihy Železné katedrály

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě už 10 let vydává audioknihy pro nevidomé a slabozraké, které poté putují do všech zvukových knihoven v Česku. Těch je po celé republice více než šest desítek.

Monika Oravová, projektová pracovnice knihovny: “Snažíme se vždycky, aby to byly regionální audioknihy. To znamená ty, které se vztahují k MS kraji. Snažíme se střídat žánry, střídat i starší autory, novější, takže je to takový mix, který charakterizuje náš kraj.”

Jubilejní 10. audiokniha vznikla podle knihy Železné katedrály, která pojednává nejen o rozvoji vítkovických železáren, ale i celé Ostravy.

Jde o román o naději a odvaze překročit svůj stín.

Romana Vaverová, spisovatelka: “Železné katedrály se odehrávají na konci 19. století a je to kniha o vítkovických železárnách, o jejím vzestupu. A především o řediteli Paulu Kupelwieserovi, který ten vzestup zařídil. Byla to taková velmi výrazná osobnost jak po stránce odborné jako metalurgické, tak po stránce obchodní, ale především jako člověk vizionář. Byl to člověk, který překročil svou dobu.”

Monika Oravová, projektová pracovnice knihovny: “Audioknihu nám letos načetla Kristýna Leichtová a enciklopedické pasáže, které jsou v knize obsažené, doplnil Milan Cimerák.”

Audiokniha Železné katedrály byla uvedena do světa slavnostním křtem s bohatým doprovodným programem.

Monika Oravová, projektová pracovnice knihovny: “Budeme mít samozřejmě besedu s autorkou, kde představí knihu, řekne jak ji psala, jak ta kniha vznikala, určitě shrneme 10 let naší edice, protože 10 let už si zaslouží nějakou oslavu a určitě budeme mít to povídání doprovázené hudebním vystoupením. Máme tady zpěvačky z pop academy, které to doprovodí zpěvem.”

Návštěvníci slavnostního křtu si na místě mohli knihu koupit, nebo si ji vypůjčit.

---