V Novém Jičíně byl odhalen Kámen zmizelých

V Novém Jičíně byl odhalen první Kámen zmizelých. Tyto mosazné dlaždice vsazené do chodníku připomínají osudy lidí, kteří byli nacisty zavražděni v koncentračních táborech.

Na ulici Msgr. Šrámka byl umístěn první Kámen zmizelých v Novém Jičíně. Mosazná kostka vsazená do chodníku připomíná osudy lidí, zpravidla židovského původu, kteří byli nacisty deportováni a poté většinou zavražděni v koncentračních táborech.

Akce se uskutečnila z podnětu Pavla Svobody, bývalého učitele zdejšího gymnázia a známého atleta, jehož děda Otto Holzer byl v Novém Jičíně spoluzakladatelem několika tělovýchovných spolků. Zahynul v roce 1944 v Osvětimi. Kámen zmizelých s jeho jménem byl uložen v místě, kde stával dům, ve kterém žil.

Pavel Svoboda, vnuk Otto Holzera: “Tak jsem si říkal, že pro svého dědu, kterého jsem vlastně nepoznal, ale maminka o něm vždycky mluvila hrozně pěkně, to byl tatínek od moji maminky, takže jsem si říkal, něco pro něj musím udělat, protože nemá nikde hrob.” 

Pavel Svoboda, vnuk Otto Holzera: “Na internetu jsem zjistil, že to existuje v Německu pod názvem Stolpersteine, což je projekt umělce Guntera Demniga a ve volném překladu to znamená kameny, o které se zakopává. Takže jsem zjišťoval na židovských obcích, jaké jsou možnosti, a pak jsem kontaktoval radnici, protože to musí schválit obec, město, kde je kámen umístěn.”

Ondřej Syrovátka (ZELENÍ), 1. místostarosta Nového Jičína: “Nejprve jsem si nechali od archivu zpracovat nějakou rešerši, abychom získali podrobnější informace o panu Holzerovi a potvrdilo se to, co pan Svoboda popisoval, a tím pádem nic nestála v cestě tomu, abychom dali zelenou vytvoření tohoto pietního místo. Pan Svoboda si zaplatil vyrobení té dlaždice a město zajistilo umístění dlaždice do chodníku.”

Stanislav Kopecký (ANO), starosta Nového Jičína: “Jsem nesmírně rád jako představitel tohoto města, že i Nový Jičín vstoupil do té dlouhé řady evropských měst, kde jsou tyto kameny umístěny. Nejbližší kámen je v Příboře a ve Valašském Meziříčí, a zjistil jsem, že těch kamenů už je zhruba kolem 80 tisíc rozeseto po celé Evropě.”

Otto Holzer přišel do Nového Jičína z Čech v roce 1908 a ihned se zapojil do různých tělovýchovných organizací, například do Dělnické tělocvičné jednoty, která měla i různé divadelní a hudební odbory.

Pavel Svoboda, vnuk Otto Holzera: “Takže trošku byl mým vzorem, takto na dálku, i když jsem ho neznal. On byl žid, i když vlastně se zřekl náboženství, aby si mohl vzít babičku, která byla katolička. Nemohli mít svatbu v kostele, tak se zřekli oba svého náboženství, a měli v roce 1914 asi jednu z prvních svateb pouze na úřadě. A to už moje maminka byla světě, když oni měli svatbu. Pak žili velmi pěkným životem, on byl obchodním zástupcem firmy ESKA, která měla nedaleko sídlo, byla to židovská firma. V roce 1938 byla arizovaná, musel se přestěhovat do Brna, kde v roce 1942 dostal děda transportní lístek do Terezína.”

Podařilo se ještě zjistit, že v říjnu 1944 byl Otto Holzer odvlečen do Osvětimi, a odtud už se nevrátil, s největší pravděpodobností zahynul jako většina v plynové komoře.

V Novém Jičíně žilo před druhou světovou válkou asi 300 lidí židovského původu, po válce údajně už jen osm.

---

Na nebezpečné situace upozorňuje projekt Majáček

Základy bezpečného chování připomíná dětem nový preventivní projekt Policie České republiky s názvem “Majáček - policejní rádce nejmenších.” Postupně se s ním seznamují i žáci z novojičínských základních škol.

Jak jednoduše může dospělý člověk unést malé dítě, následně ho strčit do auta a zmizet…. To byla jedna z názorných ukázek policejních preventistů, kteří po prázdninách zavítali třeba do třídy montessori Základní školy Tyršova.

V prvních zářijových dnech tu dětem také rozdávali sešity. Nešlo ovšem jen o doplnění školních pomůcek, tyto sešity jsou základem nového projektu s názvem “Majáček - policejní rádce nejmenších”. Obsahují základní rady bezpečného chování.

Darina Veselá, PČR ÚO Nový Jičín, oddělení prevence: “Děti tedy dnes dostanou školní sešity, na kterých jsou vyobrazené rizikové situace, se kterými se mohou setkat jak doma nebo během pobytu venku. A ty jednotlivé situace s dětmi rozebereme.”

Tomáš Zbranek, preventista Krajského ředitelství PČR MS kraje: “Je tam deset situací. Na přední straně je nějaká riziková situace vyobrazena špatně, jak by se děti chovat neměly. A když ten sešit otočí z druhé strany, tak tam mají takovou radu a situace je tam vyobrazena správně, jak by se měly chovat, co mají dělat a nejlépe, aby se do té nebezpečné situace vůbec nedostaly.”

Například jedna kresba ukazuje rizikovou situaci, kdy je dítě samo doma a otevře dveře cizímu člověku.

Darina Veselá, PČR ÚO Nový Jičín, oddělení prevence: “Potom, když děti sešit otočí, tak vidí, jaký je správný postup. Že kdyby ny ně zvonila cizí osoba, vůbec by s ní neměli komunikovat přes dveře. Nejlépe by děti měly dělat, že nejsou doma.

Tomáš Zbranek, preventista Krajského ředitelství PČR MS kraje: “Tady je zobrazena špatná riziková situace. Dítě se baví s cizím člověkem, bere si od něj nějaké lízátko, což není správně. I ten majáček je tu červený, zamračený. Na druhé straně je ta situace zobrazen správně, dítě se s člověkem nebaví, nic si od něj nebere a jde od něj pryč.”

Na této straně je symbol prevence, majáček, modrý a usmívá se. Uvnitř sešitu jsou důležitá čísla na policii, hasiče a záchranku.

Ulrika Kovářová, zástupkyně ředitele ZŠ Tyršova: “Děti jsou v prostředí, které se může zdát nebezpečné, samy se často pohybují v prostoru města, silnice, často jsou i samy doma. Mají přístup k technologiím, které samozřejmě vnímáme a bereme, že jsou pro děti přínosné, ale je důležitá i ta prevence, aby děti znaly i rizika. Tyto preventivní programy zařazujeme do běžné výuky v průběhu celého roku, využíváme jak nabídky policie, tak různých organizací, ať už městských nebo neziskových.”

Po návštěvě této základní školy se policejní preventisté postupně vydají i za dalšími žáky. Sešity s varovným majáčkem jsou určeny pro první až čtvrtou třídu.

---

Fotografie životů vepsaných do tváří

V nejvyšším patře Staré pošty je do konce září k vidění výstava fotografií Karin Petrskovské. Její černobílé snímky jsou plné emocí a lidských příběhů vepsaných do tváří.

Všechnolidi - to je jednoslovný a výstižný název pro výstavu fotografií Karin Petrskovské, která je k vidění v Coffeemusicbaru na Staré poště. Ze zdí shlíží na návštěvníky rozličné tváře lidí, od těch dětských až po ty, které už zdobí sítě vrásek.

Karin Petrskovská, fotografka: “Začala jsem fotit před necelými šesti lety, v prosinci to bude šest let, co jsem si koupila svou první zrcadlovku. Začala jsem fotit, když mě požádala kamarádka, jestli bych ji nezapózovala, a v tu chvíli jsem zjistila, že by mě to hrozně bavilo.”

Poté začala navštěvovat Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor výtvarná fotografie. Poprvé své snímky představila letos na transfuzním oddělení novojičínské nemocnice, teď na Staré poště je to její druhá výstava, jejíž vernisáž proběhla stylově v černobílém dress codu.

Karin Petrskovská, fotografka: “Černobílá fotografie v lidech vzbuzuje více emocí, i ve mne, a celkově se mi poslední dobou černobílá líbí více než barevná, drtivou většinu fotek upravuji do černobíla.”

Fotografie Karin Petrskovské jsou plné citu, vášně i lidských příběhů. Na mnohých snímcích jsou její přátelé, některé ale vznikají jako náhodná setkání s cizími lidmi na ulici.

Jedním z prvních, kdo se ji stal modelem, byl její syn Tadeáš, který ji provází téměř na každém kroku a nechyběl snad u žádné fotografie, kterou vytvořila - trpí poruchou autistického spektra.

Karin Petrskovská, fotografka: “Na synovi jsem se v podstatě začala učit, protože je autista, žije si ve svém vlastním světě. Líbí se mi zachycovat tu jeho jinakost. Díky focení vlastně relaxuji, zapomínám občas na okolní svět a okolní dění a na úděl, který mám se svým synem.”

Zdrojem inspirace jsou jí ale také zralé tváře starších lidí nebo setkání s těmi, jejichž život není žádná idylka. To pak tvoří celé fotopříběhy, které přenáší i do literární podoby.

V poslední době se jí také daří publikovat v časopise Digitální foto. Výstava Všechnolidi bude v nejvyšším patře Staré poště k vidění do konce září.

---