Ostravské ubytovny Hlubina a Soiva, které dlouhodobě patřily k problémovým lokalitám, ukončí provoz. Zatímco Soiva půjde k demolici a uvolní prostor pro novou výstavbu, Hlubina projde celkovou rekonstrukcí na bytový dům s více než dvěma stovkami bytů.
Hluk, nepořádek a zhoršená bezpečnost. To byly hlavní výtky obyvatel v okolí zábřežské ubytovny Soiva. Nyní si mohou oddechnout. Její obyvatelé se k poslednímu srpnu vystěhovali.
Martin Bednář (ANO), starosta MOb Ostrava-Jih: “V tuto chvíli ji tam hlídáme, střežíme, budeme dál uklízet v okolí i vevnitř, připravujeme zároveň projektovou dokumentaci na demolici objektu a bude to krásná rozvojovat 10 000 m2 plocha, s tím, že velmi pravděpodobně to skončí bytovou výstavbou."
Obvod plánuje investovat i do rozvoje okolí. Změnou projde také ubytovna Hlubina v Hrabůvce.
Martin Sládeček, manažer projektu Aura Plaza: “Ubytovna by měla ukončit provoz k 30. 9., následně začne a bude spuštěna rekonstrukce celého objektu, ve kterém by mělo vzniknout moderní rezidenční bydlení, mělo by tam vzniknout více než 230 bytů. Samozřejmě s tím je spojen i vznik odpovídajícího počtu parkovacích stání, plus přízemí nějaké komerční prostory pro nějaké služby a kavárnu.”
Stavba by měla začít začátkem příštího roku. Ostrava-Jih má na svém území celkem osm ubytoven. Radnice plánuje řešit i další problémové.
Martin Bednář (ANO), starosta MOb Ostrava-Jih: “Zaměřujeme se na další objekty ubytoven, jako je areál Čujkovova nebo Mladých hutníků."
Obyvatelům ubytoven se už několik týdnů intenzivně věnují pracovníci odboru sociální péče. Poskytují jim poradenství a informace o možnostech dalšího bydlení i organizacích, na které se mohou obrátit.
---
Jak se říká nejen ve Frýdku-Místku: pěstounů není nikdy dost. Ukážeme vám proto teď příběh zkušených pěstounů, kteří se mohou stát inspirací pro mnohé další rodiny.
Tato usměvavá paní se jmenuje Dagmar Sabelová a ochotně nám popsala, co ji a jejího manžela k pěstounství přivedlo.
Dagmar Sabelová, pěstounka: "Dostala mě do toho kamarádka, nejlepší kamarádka z dětství, protože ona tuhle práci dělala od samého začátku, od roku 2006. No a mě se to vždycky strašně moc líbilo. Jenomže já jsem se starala o rodiče, nešlo to. No a potom, když sestra řekla, že si rodiče vezme, tak jsem hned manželovi říkala: 'Ty jo, jako já do toho jdu. Já to prostě fakt chci dělat.' Takže my děláme tu práci od roku 2021. Teď máme chlapečka, dostali jsme ho, když měl 2 měsíce. Je to naše nejmladší dítě, když to tak řeknu. Měli jsme i osmiletého chlapečka. Já jsem nastavená. Když vidím, že to dítě potřebuje tu pomoc, tak nemůžu říct ne. Samozřejmě když máte malé dítě, tak je to lepší. Co se týká psychického zdraví, u něho, protože to starší dítě si přijde se zkušenostmi, něco prožilo, už to ví, už to vnímá. Čím menší dítě, to se hned zapojilo v pohodě."
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Mi to vyhovuje. Já mám děti rád. Vůbec mi nevadí, že tady je dítko zase nějaké jiné. Když je větší, tak pro mě ještě lepší. Jde se mnou na zahradu, za slepicemi a za kocourem. Takže mám děti rád."
Jak moc pomáháte?
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Snažím se, jak můžu. Jak manželka potřebuje, tak není problém. Vystřídám ji."
Frýdek-Místek pěstouny dlouhodobě podporuje.
Marcel Sikora (SPOLU/KDU-ČSL), 1. náměstek primátora F-M: "Pěstounů není nikdy dost, a proto jsme dneska i tady, abychom motivovali i další pěstouny, protože myslím si, že děti si opravdu zaslouží milující rodinu. Byť to třeba nejsou biologičtí rodiče, tak ta dočasná pěstounská péče je opravdu důležitá, aby děti nekončily v ústavech, byť tam po materiální stránce jsou samozřejmě dobře zajištěné. Ale to nejdůležitější je opravdu ta láska a ta péče toho nejbližšího. A jak vidíte tady, tak pěstouni opravdu těm dětem dávají maximum, co můžou."
Dítě je v těch rodinách nějakou dočasnou dobu, takže jaký je ten další proces potom?
Marcel Sikora (SPOLU/KDU-ČSL), 1. náměstek primátora F-M: "Samozřejmě se buď vrací k biologickým rodičům, pokud soud, samozřejmě OSPOD a další okolo uznají, že to je vhodné, anebo je třeba nabídnuto potom i k adopci, pokud ten biologický rodič souhlasí."
A doporučili by manželé Samuelovi pěstounství i ostatním?
Dagmar Sabelová, pěstounka: "No jejda, určitě strašně moc. To strašně motivuje. Mě to naplňuje. Já jsem moc ráda, že tuhle práci můžu dělat, nebo to poslání, protože to není jenom o práci. Je to o tom, že fakt to dítě musíte mít rád a musíte mu dát to, co potřebuje. Je to někdy těžké , protože vy nevíte, jaké dítě dostanete a s čím to dítě přijde. Já to mám strašně lehké, protože já jsem věřící. Já fakt počítám s Pánem Bohem. Takže každé dítě, než přijde, já se za něj modlím."
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Abych řekl o výdělku, pro mě to vůbec nic neznamená. Já mám děti rád. A kdo má rád děti a chtěl by jim udělat domov.. Já si myslím, že to je to nejlepší, co můžeme tomu maličkému dát, a jsem za to rád."
---
Prázdniny skončily a školáci se vrátili do lavic. Výjimečný den prožívali především prvňáčci, pro které začala úplně nová životní etapa. Ve Václavovicích je přišel přivítat také hejtman Moravskoslezského kraje.
Aktovky, nové učebnice a hlavně první setkání se spolužáky a paní učitelkou. Ve Václavovicích dnes poprvé usedli do školních lavic noví prvňáčci. Nervozitu ale u většiny z nich rychle vystřídalo nadšení.
anketa: prvňáčci: “Hodně jsem se těšila. Našla jsem si tady nějaké kamarádky a chodím společně se sousedkou.”
“Těšila jsem se do školy. Moc dobře se mi tady líbí.”
“Mám tady kamarády a líbí se mi tady. Umím počítat až do sta.”
“Mně se tady líbí hodně.”
Prvňáčky přišel osobně přivítat také hejtman Moravskoslezského kraje.
Josef Bělica (ANO), hejtman MSK: “Je to velmi milé, já chodím prvňáčky vítat moc rád a všem přeju, ať se jim ve škole líbí, ať se jim ve škole daří. Rodičům hodně trpělivosti.”
Škola letos přijala tolik dětí, že první ročník mohla opět rozdělit na dvě třídy. V každé je maximálně patnáct školáků a učitelé tak mají více prostoru věnovat se dětem individuálně.
Ivo Novák, ředitel, ZŠ a MŠ Václavovice: “Před pěti lety škola prošla rekonstrukcí, která nám umožnila právě z původních pěti tříd získat i šestou třídu, díky které můžeme právě dělit první třídy nebo z pravidla první třídy.”
Celá škola má letos téměř 140 žáků, což je podle vedení historicky nejvyšší počet.
---
Fakultní nemocnice Ostrava začala při léčbě pacientů využívat takzvanou kočičí terapii. Kontakt se speciálně vybranými zvířaty pomáhá nemocným zmírnit stres a zlepšit psychickou pohodu. Terapie má být doplňkem běžné zdravotní péče.
Jan, pacient Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství FNO a LF OU: "Úplně perfektní. Vrčí fajně. Mám strašně rád zvířátka. Je to úplně pecka. Člověk se uklidní u nich."
Felinoterapie je terapeutická metoda, při které se ke zlepšení fyzického i psychického zdraví pacienta uplatňuje kontakt s kočkou. V tomto případě s kocourem Teušem.
Elena Berčíková, felinoterapeutka FN Ostrava: "A svůj systém regulace stresu kočka právě navazuje na člověka a dochází ke koregulaci nervového systému, což v podstatě člověka uklidní. Byl u nás pacient, který začal více komunikovat s lidmi po terapii s kočkou. To bylo velice krásné."
Aby se kočka mohla věnovat felinoterapii, musí na to mít vhodnou povahu. Podle Eleny Berčíkové by měla být přátelská, klidná a také mazlivá. Její kocour Teuš všechny tyto vlastnosti má, a i proto složil speciální felinoterapeutické zkoušky. Může tak pomáhat pacientům Fakultní nemocnice Ostrava.
Ludmila Vidlářová, staniční sestra Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství FNO a LF OU: "Já osobně jsem z toho hrozně nadšená, protože vždycky když přijdu na pokoj a ani na to nemyslím, že den předtím byla felinoterapie, tak pacienti sami – to bylo včera super, sestřičko. Já jsem byl úplně spokojený. Jo, takže já to vnímám velice příznivě."
Kočičí terapeuty využívají i další nemocnice v České republice. Nejrozšířenější metodou takzvané zoorehabilitace ale i přesto zůstává canisterapie, při které se používají psi. Platí to také v ostravské fakultní nemocnicí, kde na 15 pracovištích působí 10 canisterapeutů. Felinoterapie je oproti tomu teprve na začátku.
---
Záchranná stanice v Bartošovicích na Novojičínsku byla během léta pod obrovským náporem a přijímala rekordní množství zvířat, zejména mláďat. Hlavním důvodem byla extrémní horka a bouřky.
Léto končí a na Záchranné stanici pro zvířata v Bartošovicích mají za sebou jedno z nejnáročnějších období. Z hlediska počtu zvířecích pacientů byl prozatím celý letošní rok extrémní. Na konci srpna evidovali 2 700 příjmů.
Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: "2 700 je strašné číslo. To je číslo, kterým jsme některé roky končili až na konci roku, a máme ještě před sebou prostě několik měsíců, tak nevíme, jak daleko se vyškrábe."
Během léta na stanici přijali klidně i dvacet zvířat denně.
Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: "Ten stav je daný především těmi extrémními vedry. Řada především ptáků hnízdí v tomto období, tak to ta mláďata nesnesla."
Tomáš Novák, ošetřovatel, Záchranná stanice Bartošovice: "Letos jsme přijali asi 230 poštolek. Většina z nich jsou mláďata, která najdou lidé někde třeba na sídlišti. Když potom mláďata rostou, tak často vypadnou na zem, kde je lidé najdou, seberou a dovezou je k nám na stanici."
Na stanici však konec léta neznamená odpočinek.
Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: "Sezona mláďat pomalu končí. V každém případě ještě sem tam se něco objeví. Na druhou stranu narůstají zase příjmy zvířat různě traumaticky zraněných způsobených dopravou a elektrikou."
Během podzimu na stanici také očekávají větší příjem ježků. Mimo péči o zvířata se zde také musí soustředit na provozní záležitosti.
---
Na Těrlické přehradě se o víkendu závodilo v jachtingu. Mezi mladými závodníky nechyběly ani nadané děti z Havířova, které už sbírají zkušenosti a úspěchy nejen na domácích vodách, ale také v zahraničí.
Těrlická přehrada o víkendu patřila jachtařům. Klub jachtingu Těrlicko tam uspořádal Přátelskou regatu, do které se zapojili závodníci v několika lodních třídách. Na vodě se tak bojovalo nejen o co nejlepší umístění, ale také o každý poryv větru.
Pavel Staněk, ředitel závodu: „Máme celkem za rok snad 18 závodů, ale z toho zhruba polovina je takových i pro ostatní, víkendových, dvoudenních závodů, jako je tento. Dohromady tam máme asi 16 lodí, z toho 12 lodí lodní třídy Tera, což jsou lodičky pro děti do 15 let, a tři lodě FEVA, což jsou dvouposádkové lodě už pro starší děti, respektive starší mládežníky do 18 let. Ten vítr má stejný směr jako včera, čili můžete vidět vzadu lodičky. Lepší vítr fouká až u hráze, tak proto se ty závody jedou až tam vzadu.“
Klub má dlouholetou tradici, založen byl už v roce 1960. Od roku 1997 působí jako samostatný sportovní Klub jachtingu Těrlicko, který čítá téměř sto členů.
Pavel Staněk, ředitel závodu: „Co se týká toho, odkud členové jsou, tak dříve jsme měli děti převážně z Těrlicka, ale to je tak v letech 1980 až 1985, kdy jsme tady měli lodní třídu Kadet, dvouposádkovou. Dneska tady máme Terry a Fevy a z těch zhruba 25 dětí, které tady pravidelně chodí a trénují, je, odhaduju, asi 15 z Havířova a zbytek něco z Těrlicka, něco ze Sedlišť, někdo z Bruzovic, tady z okolí.“
Velkých úspěchů už dosáhla i Lucie z Havířova.
Lucie Tkačová, Jacht klub Těrlicko: „Tak já jezdím teďka pátou sezonu a tuhle sezonu jsme s kámoškou v české reprezentaci. Jezdíme různě po světě, byly jsme v Portugalsku, v Německu, v Holandsku a tak. A hrozně nás to baví, jsme strašně rády, že můžeme takhle jezdit a máme super kolektiv. Teďka jsme byly na mistrovství republiky a tam jsme byly druhé a první v holkách. Za celou tu dobu vzpomínáš si na nějaký nejlepší zážitek, který jsi zažila? Asi teď, jak jsme byly v Německu, tak první den na kvalifikacích foukalo asi kolem 15 metrů za sekundu. Asi 20 lodí tam zlomilo stěžeň a bylo to nebezpečné, ale hrozně jsme si to užily. Tak já jsem minulý rok říkala, že bych to chtěla dotáhnout na olympiádu a myslím si, že to pořád platí.“
I Vašek z Havířova se do jachtingu zamiloval.
Václav Bryja, Jacht klub Těrlicko: „Baví mě to hlavně, protože je to takové zábavné, když pracuješ s těmi plachtami, a prostě mě to baví. Jsi takový volný.“
Vy tady jezdíte na Těrlické přehradě, ale chtěl bys jezdit i na moři, ve vlnách?
Václav Bryja, Jacht klub Těrlicko: „Tak určitě bych si to chtěl někdy zkusit, protože to bude úplně jiné. I ty povětrnostní podmínky budou úplně jiné, tak bych si to někdy chtěl vyzkoušet.“
A právě nadšení, odhodlání a sny dětí a mládeže dělají největší radost nejen jejich trenérům, ale také rodičům.
---
Ostravské ubytovny Hlubina a Soiva, které dlouhodobě patřily k problémovým lokalitám, ukončí provoz. Zatímco Soiva půjde k demolici a uvolní prostor pro novou výstavbu, Hlubina projde celkovou rekonstrukcí na bytový dům s více než dvěma stovkami bytů.
Hluk, nepořádek a zhoršená bezpečnost. To byly hlavní výtky obyvatel v okolí zábřežské ubytovny Soiva. Nyní si mohou oddechnout. Její obyvatelé se k poslednímu srpnu vystěhovali.
Martin Bednář (ANO), starosta MOb Ostrava-Jih: “V tuto chvíli ji tam hlídáme, střežíme, budeme dál uklízet v okolí i vevnitř, připravujeme zároveň projektovou dokumentaci na demolici objektu a bude to krásná rozvojovat 10 000 m2 plocha, s tím, že velmi pravděpodobně to skončí bytovou výstavbou."
Obvod plánuje investovat i do rozvoje okolí. Změnou projde také ubytovna Hlubina v Hrabůvce.
Martin Sládeček, manažer projektu Aura Plaza: “Ubytovna by měla ukončit provoz k 30. 9., následně začne a bude spuštěna rekonstrukce celého objektu, ve kterém by mělo vzniknout moderní rezidenční bydlení, mělo by tam vzniknout více než 230 bytů. Samozřejmě s tím je spojen i vznik odpovídajícího počtu parkovacích stání, plus přízemí nějaké komerční prostory pro nějaké služby a kavárnu.”
Stavba by měla začít začátkem příštího roku. Ostrava-Jih má na svém území celkem osm ubytoven. Radnice plánuje řešit i další problémové.
Martin Bednář (ANO), starosta MOb Ostrava-Jih: “Zaměřujeme se na další objekty ubytoven, jako je areál Čujkovova nebo Mladých hutníků."
Obyvatelům ubytoven se už několik týdnů intenzivně věnují pracovníci odboru sociální péče. Poskytují jim poradenství a informace o možnostech dalšího bydlení i organizacích, na které se mohou obrátit.
---
Jak se říká nejen ve Frýdku-Místku: pěstounů není nikdy dost. Ukážeme vám proto teď příběh zkušených pěstounů, kteří se mohou stát inspirací pro mnohé další rodiny.
Tato usměvavá paní se jmenuje Dagmar Sabelová a ochotně nám popsala, co ji a jejího manžela k pěstounství přivedlo.
Dagmar Sabelová, pěstounka: "Dostala mě do toho kamarádka, nejlepší kamarádka z dětství, protože ona tuhle práci dělala od samého začátku, od roku 2006. No a mě se to vždycky strašně moc líbilo. Jenomže já jsem se starala o rodiče, nešlo to. No a potom, když sestra řekla, že si rodiče vezme, tak jsem hned manželovi říkala: 'Ty jo, jako já do toho jdu. Já to prostě fakt chci dělat.' Takže my děláme tu práci od roku 2021. Teď máme chlapečka, dostali jsme ho, když měl 2 měsíce. Je to naše nejmladší dítě, když to tak řeknu. Měli jsme i osmiletého chlapečka. Já jsem nastavená. Když vidím, že to dítě potřebuje tu pomoc, tak nemůžu říct ne. Samozřejmě když máte malé dítě, tak je to lepší. Co se týká psychického zdraví, u něho, protože to starší dítě si přijde se zkušenostmi, něco prožilo, už to ví, už to vnímá. Čím menší dítě, to se hned zapojilo v pohodě."
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Mi to vyhovuje. Já mám děti rád. Vůbec mi nevadí, že tady je dítko zase nějaké jiné. Když je větší, tak pro mě ještě lepší. Jde se mnou na zahradu, za slepicemi a za kocourem. Takže mám děti rád."
Jak moc pomáháte?
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Snažím se, jak můžu. Jak manželka potřebuje, tak není problém. Vystřídám ji."
Frýdek-Místek pěstouny dlouhodobě podporuje.
Marcel Sikora (SPOLU/KDU-ČSL), 1. náměstek primátora F-M: "Pěstounů není nikdy dost, a proto jsme dneska i tady, abychom motivovali i další pěstouny, protože myslím si, že děti si opravdu zaslouží milující rodinu. Byť to třeba nejsou biologičtí rodiče, tak ta dočasná pěstounská péče je opravdu důležitá, aby děti nekončily v ústavech, byť tam po materiální stránce jsou samozřejmě dobře zajištěné. Ale to nejdůležitější je opravdu ta láska a ta péče toho nejbližšího. A jak vidíte tady, tak pěstouni opravdu těm dětem dávají maximum, co můžou."
Dítě je v těch rodinách nějakou dočasnou dobu, takže jaký je ten další proces potom?
Marcel Sikora (SPOLU/KDU-ČSL), 1. náměstek primátora F-M: "Samozřejmě se buď vrací k biologickým rodičům, pokud soud, samozřejmě OSPOD a další okolo uznají, že to je vhodné, anebo je třeba nabídnuto potom i k adopci, pokud ten biologický rodič souhlasí."
A doporučili by manželé Samuelovi pěstounství i ostatním?
Dagmar Sabelová, pěstounka: "No jejda, určitě strašně moc. To strašně motivuje. Mě to naplňuje. Já jsem moc ráda, že tuhle práci můžu dělat, nebo to poslání, protože to není jenom o práci. Je to o tom, že fakt to dítě musíte mít rád a musíte mu dát to, co potřebuje. Je to někdy těžké , protože vy nevíte, jaké dítě dostanete a s čím to dítě přijde. Já to mám strašně lehké, protože já jsem věřící. Já fakt počítám s Pánem Bohem. Takže každé dítě, než přijde, já se za něj modlím."
Jaroslav Sabela, pěstoun: "Abych řekl o výdělku, pro mě to vůbec nic neznamená. Já mám děti rád. A kdo má rád děti a chtěl by jim udělat domov.. Já si myslím, že to je to nejlepší, co můžeme tomu maličkému dát, a jsem za to rád."
---
Prázdniny skončily a školáci se vrátili do lavic. Výjimečný den prožívali především prvňáčci, pro které začala úplně nová životní etapa. Ve Václavovicích je přišel přivítat také hejtman Moravskoslezského kraje.
Aktovky, nové učebnice a hlavně první setkání se spolužáky a paní učitelkou. Ve Václavovicích dnes poprvé usedli do školních lavic noví prvňáčci. Nervozitu ale u většiny z nich rychle vystřídalo nadšení.
anketa: prvňáčci: “Hodně jsem se těšila. Našla jsem si tady nějaké kamarádky a chodím společně se sousedkou.”
“Těšila jsem se do školy. Moc dobře se mi tady líbí.”
“Mám tady kamarády a líbí se mi tady. Umím počítat až do sta.”
“Mně se tady líbí hodně.”
Prvňáčky přišel osobně přivítat také hejtman Moravskoslezského kraje.
Josef Bělica (ANO), hejtman MSK: “Je to velmi milé, já chodím prvňáčky vítat moc rád a všem přeju, ať se jim ve škole líbí, ať se jim ve škole daří. Rodičům hodně trpělivosti.”
Škola letos přijala tolik dětí, že první ročník mohla opět rozdělit na dvě třídy. V každé je maximálně patnáct školáků a učitelé tak mají více prostoru věnovat se dětem individuálně.
Ivo Novák, ředitel, ZŠ a MŠ Václavovice: “Před pěti lety škola prošla rekonstrukcí, která nám umožnila právě z původních pěti tříd získat i šestou třídu, díky které můžeme právě dělit první třídy nebo z pravidla první třídy.”
Celá škola má letos téměř 140 žáků, což je podle vedení historicky nejvyšší počet.
---
Fakultní nemocnice Ostrava začala při léčbě pacientů využívat takzvanou kočičí terapii. Kontakt se speciálně vybranými zvířaty pomáhá nemocným zmírnit stres a zlepšit psychickou pohodu. Terapie má být doplňkem běžné zdravotní péče.
Jan, pacient Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství FNO a LF OU: "Úplně perfektní. Vrčí fajně. Mám strašně rád zvířátka. Je to úplně pecka. Člověk se uklidní u nich."
Felinoterapie je terapeutická metoda, při které se ke zlepšení fyzického i psychického zdraví pacienta uplatňuje kontakt s kočkou. V tomto případě s kocourem Teušem.
Elena Berčíková, felinoterapeutka FN Ostrava: "A svůj systém regulace stresu kočka právě navazuje na člověka a dochází ke koregulaci nervového systému, což v podstatě člověka uklidní. Byl u nás pacient, který začal více komunikovat s lidmi po terapii s kočkou. To bylo velice krásné."
Aby se kočka mohla věnovat felinoterapii, musí na to mít vhodnou povahu. Podle Eleny Berčíkové by měla být přátelská, klidná a také mazlivá. Její kocour Teuš všechny tyto vlastnosti má, a i proto složil speciální felinoterapeutické zkoušky. Může tak pomáhat pacientům Fakultní nemocnice Ostrava.
Ludmila Vidlářová, staniční sestra Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství FNO a LF OU: "Já osobně jsem z toho hrozně nadšená, protože vždycky když přijdu na pokoj a ani na to nemyslím, že den předtím byla felinoterapie, tak pacienti sami – to bylo včera super, sestřičko. Já jsem byl úplně spokojený. Jo, takže já to vnímám velice příznivě."
Kočičí terapeuty využívají i další nemocnice v České republice. Nejrozšířenější metodou takzvané zoorehabilitace ale i přesto zůstává canisterapie, při které se používají psi. Platí to také v ostravské fakultní nemocnicí, kde na 15 pracovištích působí 10 canisterapeutů. Felinoterapie je oproti tomu teprve na začátku.
---
Záchranná stanice v Bartošovicích na Novojičínsku byla během léta pod obrovským náporem a přijímala rekordní množství zvířat, zejména mláďat. Hlavním důvodem byla extrémní horka a bouřky.
Léto končí a na Záchranné stanici pro zvířata v Bartošovicích mají za sebou jedno z nejnáročnějších období. Z hlediska počtu zvířecích pacientů byl prozatím celý letošní rok extrémní. Na konci srpna evidovali 2 700 příjmů.
Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: "2 700 je strašné číslo. To je číslo, kterým jsme některé roky končili až na konci roku, a máme ještě před sebou prostě několik měsíců, tak nevíme, jak daleko se vyškrábe."
Během léta na stanici přijali klidně i dvacet zvířat denně.
Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: "Ten stav je daný především těmi extrémními vedry. Řada především ptáků hnízdí v tomto období, tak to ta mláďata nesnesla."
Tomáš Novák, ošetřovatel, Záchranná stanice Bartošovice: "Letos jsme přijali asi 230 poštolek. Většina z nich jsou mláďata, která najdou lidé někde třeba na sídlišti. Když potom mláďata rostou, tak často vypadnou na zem, kde je lidé najdou, seberou a dovezou je k nám na stanici."
Na stanici však konec léta neznamená odpočinek.
Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice Bartošovice: "Sezona mláďat pomalu končí. V každém případě ještě sem tam se něco objeví. Na druhou stranu narůstají zase příjmy zvířat různě traumaticky zraněných způsobených dopravou a elektrikou."
Během podzimu na stanici také očekávají větší příjem ježků. Mimo péči o zvířata se zde také musí soustředit na provozní záležitosti.
---
Na Těrlické přehradě se o víkendu závodilo v jachtingu. Mezi mladými závodníky nechyběly ani nadané děti z Havířova, které už sbírají zkušenosti a úspěchy nejen na domácích vodách, ale také v zahraničí.
Těrlická přehrada o víkendu patřila jachtařům. Klub jachtingu Těrlicko tam uspořádal Přátelskou regatu, do které se zapojili závodníci v několika lodních třídách. Na vodě se tak bojovalo nejen o co nejlepší umístění, ale také o každý poryv větru.
Pavel Staněk, ředitel závodu: „Máme celkem za rok snad 18 závodů, ale z toho zhruba polovina je takových i pro ostatní, víkendových, dvoudenních závodů, jako je tento. Dohromady tam máme asi 16 lodí, z toho 12 lodí lodní třídy Tera, což jsou lodičky pro děti do 15 let, a tři lodě FEVA, což jsou dvouposádkové lodě už pro starší děti, respektive starší mládežníky do 18 let. Ten vítr má stejný směr jako včera, čili můžete vidět vzadu lodičky. Lepší vítr fouká až u hráze, tak proto se ty závody jedou až tam vzadu.“
Klub má dlouholetou tradici, založen byl už v roce 1960. Od roku 1997 působí jako samostatný sportovní Klub jachtingu Těrlicko, který čítá téměř sto členů.
Pavel Staněk, ředitel závodu: „Co se týká toho, odkud členové jsou, tak dříve jsme měli děti převážně z Těrlicka, ale to je tak v letech 1980 až 1985, kdy jsme tady měli lodní třídu Kadet, dvouposádkovou. Dneska tady máme Terry a Fevy a z těch zhruba 25 dětí, které tady pravidelně chodí a trénují, je, odhaduju, asi 15 z Havířova a zbytek něco z Těrlicka, něco ze Sedlišť, někdo z Bruzovic, tady z okolí.“
Velkých úspěchů už dosáhla i Lucie z Havířova.
Lucie Tkačová, Jacht klub Těrlicko: „Tak já jezdím teďka pátou sezonu a tuhle sezonu jsme s kámoškou v české reprezentaci. Jezdíme různě po světě, byly jsme v Portugalsku, v Německu, v Holandsku a tak. A hrozně nás to baví, jsme strašně rády, že můžeme takhle jezdit a máme super kolektiv. Teďka jsme byly na mistrovství republiky a tam jsme byly druhé a první v holkách. Za celou tu dobu vzpomínáš si na nějaký nejlepší zážitek, který jsi zažila? Asi teď, jak jsme byly v Německu, tak první den na kvalifikacích foukalo asi kolem 15 metrů za sekundu. Asi 20 lodí tam zlomilo stěžeň a bylo to nebezpečné, ale hrozně jsme si to užily. Tak já jsem minulý rok říkala, že bych to chtěla dotáhnout na olympiádu a myslím si, že to pořád platí.“
I Vašek z Havířova se do jachtingu zamiloval.
Václav Bryja, Jacht klub Těrlicko: „Baví mě to hlavně, protože je to takové zábavné, když pracuješ s těmi plachtami, a prostě mě to baví. Jsi takový volný.“
Vy tady jezdíte na Těrlické přehradě, ale chtěl bys jezdit i na moři, ve vlnách?
Václav Bryja, Jacht klub Těrlicko: „Tak určitě bych si to chtěl někdy zkusit, protože to bude úplně jiné. I ty povětrnostní podmínky budou úplně jiné, tak bych si to někdy chtěl vyzkoušet.“
A právě nadšení, odhodlání a sny dětí a mládeže dělají největší radost nejen jejich trenérům, ale také rodičům.
---
