Konec školního roku na 1. stupni ZŠ Stonava

Dětem začaly dlouho očekávané dvouměsíční prázdniny. Školáci byli za svou píli odměněni vysvědčením. Pro prvňáčky, kteří své vysvědčení dostali poprvé, to byl velký, významný den.

Zvonečkem to začalo a zvonečkem to skončilo.

Je pátek 27. června, osm hodin ráno. V jedné ze tříd základní školy v Hořanech je cítit slavnostní atmosféra. Žáci 1. stupně se zde scházejí naposledy v tomto školním roce, aby společně zakončili deset měsíců plných práce, učení i radosti.

Po krátkém slavnostním zahájení a zhodnocení školního roku třídními učiteli se děti rozcházejí do svých tříd, kde je čeká tolik očekávané vysvědčení. Pro prvňáčky je to vůbec první a o to slavnostnější okamžik.

Já vás chci strašně moc pochválit, že jste celý rok pracovali. Uvědomuji si, že to pro vás nebylo úplně jednoduché. Když jste tady přišli první den, tak jste se trošku báli. Kdo se bál?

Barbara Kolorzová, třídní učitelka 1. třídy: „Musím říct, že prvňáčci byli hodní. Vedli si skvěle. Naučili se všechno potřebné. Umí číst, umí psát, umí počítat do dvaceti, takže děti moc chválím a i v chování mohu říct, že všechno bylo v pořádku.“

anketa, žáci 1. třídy: „Mně se nejvíce líbila výtvarka.“ „Mně se nejvíce líbila matematika.“ „Líbil se mi tělocvik.“ „Já jsem se ve škole naučila číst a o prázdninách si můžu přečíst knížku.“ „V první třídě to bylo výborné a nejvíce se mi líbilo počítání z matematiky.“

Závěr školního roku byl letos výjimečný nejen pro nejmladší školáky. S dojetím se loučila také dlouholetá pedagožka paní Kateřina Atanasovská, která na škole ve Stonavě působila 37 let. V září už do lavic jako učitelka nezasedne.

Kateřina Atanasovská, třídní učitelka 3. třídy: „Na stonavskou školu budu vzpomínat velmi dobře. Bylo mi tady dobře, měla jsem kolegyně se kterými jsme si rozuměla a samozřejmě děti. Děti jsou děti a s nimi se taky pěkně pracovalo. Spolupracovalo se dobře s rodiči, budu vzpomínat jen v dobrém.“

Poslední objetí! Užijte si prázdniny, vše je vašich rukou!

Školní rok je u konce, děti si odnášejí svá vysvědčení a před nimi jsou dva měsíce zaslouženého volna. Ať už je stráví u vody, na táborech, nebo s rodinou, jedno je jisté. Do školních lavic se vrátí 1. září.

---

Konec školního byl plný vzpomínek a nových začátků

Školní rok 2024/2025 byl zlomovým pro žáky deváté třídy. Ti se po prázdninách do stonavské školy už nevrátí, čeká je další životní etapa. Se školou se slavnostně rozloučili v tělocvičně základní školy na Dolanech.

Je prvního září 2016. V tělocvičně základní školy v Dolanech se ozývá slavnostní ruch a očekávání. Začíná nový školní rok – pro patnáct malých prvňáčků den, na který nikdy nezapomenou. S napětím v očích a s aktovkami většími než oni sami byli s hrdostí pasováni na žáky stonavské základní školy. A už druhý den poprvé usedli do školních lavic – tehdy ještě netušíce, jak hlubokou stopu v nich toto místo zanechá.

anketa, prvňáčci (natočeno 2016): „Já se těším, jak se budu učit psát.“ „Až budu umět číst.“ „Já se nejvíce těším, že se budeme učit.“ „Já jsem rád, že chodím do školy a těším se, až budu velký.“

Uplynulo devět let. A ve stejné tělocvičně, kde tehdy všechno začalo, se teď koná slavnostní rozloučení. Tentokrát pro ty, kteří z těch malých prvňáčků vyrostli ve zralé a odhodlané deváťáky. Jejich cesta byla zachycena nejen na archivních záběrech z prvních školních dní, ale i během celé jejich školní docházky – momenty smíchu, úspěchů, přátelství i výzev. Všechno, co tvoří nezapomenutelnou mozaiku školních let.

anketa, žáci deváté třídy: „Škola mi dala to, že ji vidím jinak, než jsem si ji představovala v té první třídě.“ „Škola mi dala disciplínu, režim a hlavně vědomosti.“ „Zažila jsem tady hodně těžkých, ale i těch nezapomenutelných chvil.“ „Škola mi dala nejen učení z učebnic, ale nejen to. Dala mi dost rad do života a budu na ni vzpomínat s hezkými vzpomínkami, chybí mi už teď.“ „Jak už to tak bývá, odcházíme jako velká parta kamarádů. Nečekala jsem, že se takhle skamarádíme až na konci, že fungujeme jako velká parta. Doufám, že se budeme vídat aspoň následující tři roky.“

Během slavnostního aktu se deváťáci rozloučili s pedagogy i s mladšími spolužáky a symbolicky předali talisman budoucím deváťákům, jako znamení pokračujícího příběhu, který tu každý ročník píše po svém.

Se stonavskou základní školou se kromě deváťáků loučí i někdo další – jejich třídní učitelka, paní Marie Huplíková, která uzavírá společně s nimi jednu významnou životní kapitolu.

Marie Huplíková, třídní učitelka 9. třídy: „Jsem vděčná Základní škole Stonava za zázemí, které mi tady poskytla od roku 2007. Poznala jsem tady spoustu úžasných lidí. Devátá třída je tedy moje poslední. Prožili jsme si svoje čtyři roky a tím je určitě výjimečná. Je výjimečná i tím, že potřebovali trošku i maminkovskou péči, doufám že jsme to zvládli, a že jsme se dneska neviděli naposledy.“

Všem deváťákům i jejich třídní učitelce přejeme, aby jejich další životní etapa byla stejně úspěšná jako ta, kterou prožili ve stonavské základní škole.

---

Świadectwa zostały rozdane

Emma i Marek po raz ostatni zasiedli w klasie stonawskiej podstawówki razem z młodszymi kolegami. "Jak ten czas leci" – mogli westchnąć, patrząc na zdjęcia z uroczystości przyjmowania ich do grona stonawskich uczniów.

Fragmenty archiwalne: „Uroczyście pasuję cię na ucznia polskiej szkoly w Stonawie na Hołkowicach. Gratuluję. Dziekuję Ja się bardzo cieszyłem do szkoły w Stonawie…“ „Emmeczko, uroczyście pasuję cię na ucznia polskiej szkoły w Stonawie na Hołkowicach. Gratuluję. Dziekuję. Jak chodziłam do przedszkola, to tam sie bawi, a tu sie uczy.“

Kiedy rozpoczynali tu swoją edukację, trwała pandemia. Dla wszystkich, a szczególnie pierwszklasistów, było to duże wyzwanie.

Marcela Gabrhel, kierowniczka PSP Stonawa: „Ale myślę, że nic, co nas w życiu spotyka, a przeżywamy to z osobami bliskimi, nie może nam zaszkodzić, a więc myślę, że nawet ten czas pandemii dobrze im zrobił, bo stwierdzili, że mają w domu kochających rodziców, którzy zawsze pomagają, ja tak samo stwierdziłam, że ci rodzice są wspaniali i mogę na nich liczyć.“

Marek, absolwent PSP Stonawa: „Najmilej będę wspominał, jakśmy się uczyli z pania Marcelka i z panią Wandzią. Naukę będę kontynuować w Suchej Górnej.“

Emma, absolwentka PSP Stonawa: „Jestem bardzo zadowolna ze świadectwta. Dlaczego ? Bo tam są same jedynki. Ta szkoła jest badzo fajna. Czego się nauczyłaś w tej szkole, przede wszystkim, jakbyś chciała podsumować? Tego, że nie trzeba się od razu poddawać.“

Natomiast pierwszoklasiści dodatkowo pasowali jednego z kolegów na czytelnika, ponieważ nie mógł uczestniczyć w uroczystości pasowania w bibliotece. Z entuzjazmem zaś okazywali radość ze swojego pierwszego świadectwa.

Marcela Gabrhel, kierowniczka PSP Stonawa: „Tegoroczni pierszoklasiści to wspaniałe dzieci, naprawdę to po prostu był koncert, koncert w klasie, kiedy oni sie rwali do pracy, rwali się do wszystkiego, cokolwiek bym nie wymyślała, to zawsze chętnie, chętnie przyjmonwali z uśmiechem, każdy.“

Troje uczniów zostało wyróżnionych za udział w kweście Trzech Króli. Ważna jest chęć niesienia pomocy innym – bo szkoła to nie tylko zdobywanie wiedzy.

Marcela Gabrhel, kierowiczka PSP Stonawa: „Jeśli chodzi o edukację, udało nam się spełnić wszystko, co miałyśmy w zamiarze, a więc mam nadzieję, że dzieci wychodzą z tych swoich klas do kolejnych przygotowane, że nie zapomną wszystkiego podczas wakacje i że będzie do czego nawiązać.“

Życzenia radosnych i zdrowych wakacji składała również pani dyrektor stonawskich szkół. Odpowiedź uczniów była jednoznaczna.

Hurááá !!!

---