Stonavští farníci vzpomněli na všechny zesnulé
Vvneděli po mši svaté se sešli věřící na místním hřbitově, aby v modlitbě vzpomněli na své blízké, kteří již nejsou mezi námi.
Listopad je v křesťanském kalendáři měsícem, který je nejen pro věřící, ale i pro celou společnost, obdobím hlubokého zamyšlení, vzpomínek a duchovní přípravy. Zatímco na konci měsíce začíná doba Adventu, která symbolizuje začátek liturgického roku a je obdobím přípravy na příchod Ježíše Krista, začátek listopadu patří dušičkovým svátkům, času, kdy všichni vzpomínají na své blízké, kteří již nejsou mezi námi. V tento den mnozí lidé přicházejí na hřbitovy, aby zapálili svíčku, položili květiny a v tichosti se pomodlili za své blízké zesnulé. Slova „Prach jsi a v prach se obrátíš“ připomínají pomíjivost lidského života a zároveň zdůrazňují, že památka zesnulých je příležitostí zamyslet se nad smyslem svého života. Památka zesnulých byla v tomto duchu uctěna i ve Stonavě. Po mši svaté, která se konala v místním římskokatolickém kostele, vyšel průvod věřících směrem k přilehlému hřbitovu, aby se na tomto místě všichni sjednotili ve společné modlitbě.
P. Roland Manowski-Słomka, farář, Římskokatolická farnost Stonava: „Pamatovat na zemřelé je něco, co patří do našeho života. Velice často zapomínáme, že tady nebudeme věčně. Právě těch prvních osm listopadových dnů, zvláště pak 2.11., vzpomínka na zemřelé, nám církev připomíná, že jednou z toho světa odejdeme, ale také, že jsou bratři a sestry, kteří spolu s námi zde na Zemi byli a my jako církev se za ně přimlouváme. Věříme ve společenství všech svatých, to je slavnost 1. listopadu a pak ten druhý den je doplnění této svátosti a vzpomínka na ty, kteří možná ještě něco potřebují k tomu, aby mohli viděl Pána Boha tváří v tvář. A k tomu slouží naše modlitby.“
---
Obec uctila památku obětem válek a tragédií
Začátek listopadu je obdobím, kdy si tradičně připomínáme Dušičky – svátek vzpomínky na zesnulé. V obci Stonava se tato tradice uctívá položením věnců na pietních místech.
Vedení obce tak vzdává hold občanům české i polské národnosti, kteří zahynuli během první a druhé světové války nebo byli oběťmi totalitního režimu.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: „Obec tímto položením věnců uctí památku zesnulých, těm, kteří pro Stonavu v minulosti něco udělali a třeba položili i život za Stonavu.“
Zvláštní úcta je rovněž věnována horníkům, kteří přišli o život při výkonu svého povolání v tomto hornickém regionu.
---
Děti z mateřských školek se setkaly na Dýňobraní
V hořanské mateřské škole se uskutečnila tradiční společná akce všech místní mateřinek. I letošní Dýňobraní děti prožily společně s kouzelnicí Radanou.
Všechny stonavské mateřské školy se opět spojily k oblíbené podzimní tradici – dýňobraní. Akce se zúčastnily děti z Hořan, Dolan i Holkovic. I letos si oragnizaci vzalo na starost vedení hořanské mateřinky, které pro děti připravilo kouzelné dopoledne s Radanou.
Veronika Bařáková, učitelka MŠ Hořany: „Je to jedna z velkých společných akcí všech školek a poprvé je to v nové naší zrekonstruované mateřské školce, kde máme velkou tělocvičnu. Krásně jsme si to nazdobili, tak věřím, že si to s dětmi užijeme.“
Radana Vozňáková, kouzelnice Radana: „Dneska na děti čeká show na oslavu podzimu, dýňobraní. Budou různé soutěže, tanečky, abychom to krásně oslavili. Samozřejmě nebudou chybět kouzla a čáry, která budou pěkně stylově zapadat do celého programu. Moc ráda tady jezdím, velice si vážím té spolupráce a děti jsou tady opravdu úžasné. Je to tady takové přátelské, milé, super.““
Malí účastníci si pro tuto příležitost oblékli tematické kostýmy, některé strašidelné, jiné pohádkové, což dodalo celé akci tu správnou atmosféru.
anketa, děti: „Já jsem dýně.“ „Já jsem čarodějka.“ „Já jsem kostra.“ „Já mám masku dýňové kočky.“ „Já jsem netopýr. Má křídla a uši.“ „Já jsem čaroděj a dneska budu kouzlit.“ „Já jsem černá kočka, protože je mám ráda.“ „Jsem kouzelný hříbeček.“ „Já jsem kostlivec.“
A v kostýmech byly i paní učitelky.
Radka Štolfová, učitelka MŠ Dolany (Motýlci): „Samozřejmě, to musí být. Když jsou děti v kostýmech, tak paní učitelky taky.“
Kromě zábavy čekalo na děti i bohaté tématické občerstvení, které zajistili především rodiče stonavských předškoláků.
---
Biesiada literacka
W biesiadzie literackiej, która była uwieńczeniem akcji Z książką na walizkach, wzięło udział w tym roku siedmioro polskich pisarzy. Wcześniej spotkali się z czytelnikami z polskich szkół na Zaolziu. W biesiadach biorą udział uczniowie pierwszego stopnia. Ze Stonawy przyjechała czteroosobowa reprezentacja.
Wanda Grudzińska, nauczycielka PSP Stonawa: „Już przed wakacjami pani Marcelka (Gabrhel) zachęcała do czytania, mieliśmy te książki pożyczone z biblioteki, więc dzieci je miały do dyspozycji. Musiały przeczytać książkę oraz odpowiedzieć na pytania, które były opublikowane w Jutrzence i Głosie.”
Krzysio Bystroń, kl. III PSP Stonawa: „Książeczka była o tym, że była jedna dziewczynka, która na początku tej książki pomogła innej dziewczynce, kiedy ta zaczęła tonąć.”
Anetka Piskorz, kl. PSP Stonawa: „Ja lubię książki, ale książka mnie musi bawić, żebym ją przeczytała całą. Ta była o dwu dzieciakach, które pomagały strachowi ze strychu, żeby się pokazał ludziom.”
Najmłodsze dzieci wysyłają obrazki, które wyrażają ich odczucia z lektury książki. Najstarsi uczniowie mają już trudniejsze zadanie.
Marta Orszulik, bibliotekarka, współorganizatorka Biesiady: „Tu już są cztery pozycje dla uczniów klas od szóstej do dziewiątej, ci już mają trudniejsze zadanie, bo muszą odręcznie napisać swoje własne wrażenia, nie streszczenie, ale swoje własne wrażenia na temat przeczytanej książki.”
Akcję Z książką na walizkach organizuje Stowarzyszenie Przyjaciół Polskiej Książki w Republice Czeskiej przy wsparciu pracowników polskich działów w bibliotekach w regionie. Wielu z pisarzy odwiedziło Zaolzie już kilkakrotnie, inni są po raz pierwszy. Pani Malwina Kożurno jest na Zaolziu poniekąd jak w domu.
Malwina Kożurno, pisarka: „Taka mała kropla krwi zaolziańskiej we mnie płynie, bo stąd moje starziki pochodzą i moi prastarziki, jak to jest - stela. Więc prywatnie przyjeżdżałam tu bardzo często, natomiast na takich ´walizkach´ pełnokrwistych jestem po raz peirwszy. Byłam w czasie pandemii, ale to już wyglądało całkiem inaczej. Były obostrzenia, nie było oczywiście tego cudownego spotkania, podsumowania.”
Jak pokazuje doświadczenie, spotkania z autorami książek skutkują większym zainteresowaniem ich książkami wśród dzieci.
Marta Orszulik, bibliotekarka, współorganizatorka Biesiady: „Staramy się, żeby pisarze zawitali do każdej ze szkół czy małej szkoły, czy dużej szkoły, czyli też troszeczkę trzeba logistyki, To już jest na głowie pani Heli Legowicz, która dba o to, żeby autor, jeżeli przyjedzie za dwa, trzy lata, pojechał do innej szkoły, oczywiście.“
Akcja Z książką na walizkach odbyła się po raz siedemnasty. Została dofinansowana ze środków czeskiego ministerstwa kultury.
---