Po dvou letech zavítal do Stonavy opět oblíbený režisér Zdeněk Troška. Beseda s názvem Úsměvy Zdeňka Trošky 2 přilákala do domu PZKO desítky návštěvníků nejen ze Stonavy, ale i širokého okolí.
Sál stonavského domu PZKO zaplnili milovníci českých komedií a pohádek. Režisér Zdeněk Troška společně se scénáristou a moderátorem Markem Kališem zavzpomínali především na legendární trilogii "Slunce, seno..."
Zdeněk Troška, režisér: "Moje maminka, když přečetla scénář, položila brýle na stůl a říká: No, taky si tam o nás všechno psát nemusel."
Diváci si během večera vyslechli řadu veselých historek z natáčení i zákulisí filmů, které baví několik generací diváků.
Zdeněk Troška, režisér: "Nejradši by bylo, kdyby se ti lidé ptali, aby kladli otázky. Jenže oni se stydí. A pak, když jdou domů, říkají: No vidíš, mohli jsme se zeptat. Teď víme prt a už je na cestě zpátky do Hoštic.
Beseda se nesla v uvolněné a humorné atmosféře. Troška několikrát rozesmál celý sál svým vyprávěním i typickým humorem.
Zdeněk Troška, režisér: "Já nic jiného neumím než filmy. O čem bych mohl povídat, jak jsem zlobil ve škole? Já byl hrozně ukecaný. Přiznám se vám, že jenom za druhé pololetí ve čtvrté třídě jsem měl 27 poznámek."
Během večera přišla řeč i na jeho filmovou budoucnost. Návrat k natáčení ale známý režisér neplánuje.
Zdeněk Troška, režisér: "Ne? Jsem rozhodnutý, že v podstatě nebudu už nic točit. Užívám si důchod. To je vymyšlené. Nic nedělám a oni mě za to ještě platí."
Podle moderátora Marka Kališe mají podobné besedy jediný hlavní cíl – pobavit lidi a na chvíli je přivést na jiné myšlenky.
Marek Kališ, moderátor besedy: "Smyslem toho je bavit lidi v této době, v jakékoliv době prostě bavit, aby si odpočinuli, aby zapomněli na starosti."
anketa, návštěvníci besedy: "Bylo to báječné jako vždy. Dodá mi to spoustu optimismu." "Člověka to potěšilo, vzpomíná. Raduje se."
Po skončení besedy následovala autogramiáda a společné fotografování, o které byl tradičně velký zájem. Večer tak znovu potvrdil, že humor a filmy Zdeňka Trošky mají mezi lidmi stále své pevné místo.
---
Na hřišti SK Stonava se uskutečnil další ročník tradičního Běhu přátelství. Sportovní akci každoročně pořádá obec Stonava ve spolupráci s místní základní školou a také letos se jí zúčastnily desítky dětí ze Stonavy i okolních obcí.
Na hřišti SK Stonava se uskutečnil další ročník tradičního Běhu přátelství. Sportovní akci každoročně pořádá obec Stonava ve spolupráci s místní základní školou a také letos se jí zúčastnily desítky dětí ze Stonavy i okolních obcí.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: "Vzniklo to před čtyřiceti devíti lety. Dneska máme 47. ročník. Dvakrát jsme vynechali kvůli novému opatření."
Závod původně nesl název Běh vítězství jako připomínka osvobození obce na konci druhé světové války.
Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: "Je přítomná škola Albrechtice, Základní škola Horní Suchá a Základní škola Těrlicko, i polské části. Také naše škola s polským jazykem vyučovacím."
Žáci prvního až pátého ročníku soutěžili samostatně podle jednotlivých tříd, společné kategorie pak tvořili žáci šestých a sedmých tříd a rovněž osmých a devátých tříd. Letošní trasa vedla pouze v uzavřeném areálu sportovního klubu.
Lukáš Topiarz (Stonava pro venkov), předseda kulturní a sportovní komise obce Stonava: "Je to kvůli bezpečnosti, protože když byla trasa otevřena a běhalo se kolem haly, tak nám tam často vjížděla auta."
Stonavští školáci se na závod připravovali několik týdnů dopředu. O tom, kdo bude školu reprezentovat, rozhodla také školní kvalifikace.
anketa, závodníci: "Taktika byla, že jsem chtěl být první, vyšlo mi to." "Běželo se dobře a bavilo mě to." "Byl to dobrý závod. Sice můj poslední, teď už budu odcházet z deváté třídy." "Bylo to dlouhé, ale běželo se dobře." "Já jsem se připravoval na tréninku na florbale." "Připravovala jsem, že vlastně na tělocviku." "Hraju fotbal, a proto jsem vytrénovaný." "Byli jsme dobře připraveni ve škole, líbilo se mi to."
Běh přátelství ale není jen o současných závodnících. Mnozí dospělí na něj vzpomínají ještě ze svých školních let.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: "Běhali rodiče, běhal jsem tady já, mám tři druhá místa tady odsud."
Ellen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: "V dřívějších letech jsem běhala, aktivně jsem se účastnila, protože atletika celkově byla moje oblíbená."
Lukáš Topiarz (Stonava pro venkov), předseda kulturní a sportovní komise obce Stonava: "Běhali jsme všichni sourozenci. Já jsem asi byla nejúspěšnější. Vyhrál jsem myslím sedm ročníků z osmi."
Ve šlépějích svého otce letos úspěšně pokračovali také synové Lukáše Topiarze. Antonín i František své kategorie vyhráli s výrazným náskokem.
Antonín Topiarz, vítěz kategorie 6.–7. třída: "No tak to asi bude tím, že sportuji už dlouho a udržuji si fyzičku."
František Topiarz, vítěz kategorie 8.–9. třída: "Bylo to super, užil jsem si to, běžel jsem si svým tempem, byla to pohoda."
Na závěr organizátoři ocenili vždy tři nejrychlejší závodníky v každé kategorii. Hodnotné ceny pro vítěze zajistila obec Stonava.
---
Fotbalisté SK Stonava přivezli z venkovního utkání proti Frýdlantu nad Ostravicí důležité tři body po vítězství 3:1.
Domácí sice šli do vedení po první střele na branku, Stonavští ale ještě do přestávky vyrovnali zásluhou Fuly. Klíčový moment přišel krátce po změně stran, kdy domácí tým oslabila červená karta. Přesilovku pak Stonava využila v 66. minutě, kdy se prosadil střídající Vidiševský. Výhru hostů pak v nastaveném čase definitivně potvrdil Ndanusa.
---
Żaglówką po Morzu Śródziemnym – tak Lech Ćmok, komandor sekcji Polonia działającej w Klubie Jachting Cierlicko, nazwał swoje opowieści o pełnych przygód wyprawach po wodach, miastach i wioskach basenu Morza Śródziemnego. Sekcja jest członkiem Międzynarodowej Federacji Polonijnych Klubów Żeglarskich.
Lech Ćmok, Klub Jachting Cierlicko: „Żeglować zacząłem, kiedy skończyłem z alpinizmem. Kiedyś byłem alpinistą, dwadzieścia pięć lat, ale zdrowie mi dokuczyło i musiałem znaleźć coś innego. Koledzy mnie zabrali na rejs, i tak mi się spodobało, że już dwadzieścia lat jestem praktycznie żeglarzem.“
Opowieści o rejsach ilustrowały urokliwe zdjęcia z francuskich, włoskich, greckich czy chorwackich miast portowych oraz fotografie egzotycznej przyrody malowniczych wysp – miejsc, do których nieraz trudno dotrzeć drogą lądową.
Lech Ćmok, Klub Jachting Cierlicko: „Jest tyle miejsc, na których nie są drogi albo nie ma tam żadnego trajektu, albo nie ma mostów i takich rzeczy, to znaczy tą żaglówką podpłyniesz i wiesz, że możesz zostać przez noc, jeżeli jest dobra pogoda i są warunki, i możesz zwiedzić te miejsca.”
Swoje śródziemnomorskie rejsy Lech Ćmok odbywa przeważnie poza głównym sezonem turystycznym – wiosną lub jesienią. Nie zawsze towarzyszą im optymalne warunki, czyli odpowiednia siła wiatru i bezchmurne niebo.
Lech Ćmok, Klub Jachting Cierlicko: „Trzeba być zawsze dobrej myśli i trzeba myśleć o tym, co trzeba robić i przygotowywać się, żeby to wszystko dobrze się skończyło. A były - ósemka Beauforta, dziesiątka Boforta, wichury były dziewiędziesięciowęzłowe. Były takie sytuacje, ale to jest właśnie to, kiedy z człowieka staje się marynarz. A rejsów było koło czterdziestu, czterdziestu rejsu mam. To są rejsy te większe, czartroww albo z przewożeniem, ponieważ mam swoją żaglówkę, kajutową, i z tą jeździmy na Bałtyk albo na Zalew Szczeciński. A to już w ogóle nie liczę takich rejsów, to jest moja zabawa.”
Większość tych rejsów to tygodniowe wyprawy – wtedy żaglówka wypływa i wraca do macierzystego portu. Zdarzały się jednak również dłuższe podróże.
Lech Ćmok, Klub Jachting Cierlicko: „Najdłuższy rejs, który miałem, to przewoziłem łódkę z Francji do Chorwacji. I to trwało ponad dwa tygodnie i chyba ponad dwa i pół tysiąca kilometrów, a jeszcze wczesną wiosną, gdy pogoda nie jest bardzo dobra, to człowiek się potem bardzo dużo nauczy.”
Kto raz poznał smak morza, zawsze będzie do niego wracał, bo morze uzależnia, a żeglarz – jak mówi angielskie przysłowie – to artysta, którego tworzywem jest wiatr.
---
Po dvou letech zavítal do Stonavy opět oblíbený režisér Zdeněk Troška. Beseda s názvem Úsměvy Zdeňka Trošky 2 přilákala do domu PZKO desítky návštěvníků nejen ze Stonavy, ale i širokého okolí.
Sál stonavského domu PZKO zaplnili milovníci českých komedií a pohádek. Režisér Zdeněk Troška společně se scénáristou a moderátorem Markem Kališem zavzpomínali především na legendární trilogii "Slunce, seno..."
Zdeněk Troška, režisér: "Moje maminka, když přečetla scénář, položila brýle na stůl a říká: No, taky si tam o nás všechno psát nemusel."
Diváci si během večera vyslechli řadu veselých historek z natáčení i zákulisí filmů, které baví několik generací diváků.
Zdeněk Troška, režisér: "Nejradši by bylo, kdyby se ti lidé ptali, aby kladli otázky. Jenže oni se stydí. A pak, když jdou domů, říkají: No vidíš, mohli jsme se zeptat. Teď víme prt a už je na cestě zpátky do Hoštic.
Beseda se nesla v uvolněné a humorné atmosféře. Troška několikrát rozesmál celý sál svým vyprávěním i typickým humorem.
Zdeněk Troška, režisér: "Já nic jiného neumím než filmy. O čem bych mohl povídat, jak jsem zlobil ve škole? Já byl hrozně ukecaný. Přiznám se vám, že jenom za druhé pololetí ve čtvrté třídě jsem měl 27 poznámek."
Během večera přišla řeč i na jeho filmovou budoucnost. Návrat k natáčení ale známý režisér neplánuje.
Zdeněk Troška, režisér: "Ne? Jsem rozhodnutý, že v podstatě nebudu už nic točit. Užívám si důchod. To je vymyšlené. Nic nedělám a oni mě za to ještě platí."
Podle moderátora Marka Kališe mají podobné besedy jediný hlavní cíl – pobavit lidi a na chvíli je přivést na jiné myšlenky.
Marek Kališ, moderátor besedy: "Smyslem toho je bavit lidi v této době, v jakékoliv době prostě bavit, aby si odpočinuli, aby zapomněli na starosti."
anketa, návštěvníci besedy: "Bylo to báječné jako vždy. Dodá mi to spoustu optimismu." "Člověka to potěšilo, vzpomíná. Raduje se."
Po skončení besedy následovala autogramiáda a společné fotografování, o které byl tradičně velký zájem. Večer tak znovu potvrdil, že humor a filmy Zdeňka Trošky mají mezi lidmi stále své pevné místo.
---
Na hřišti SK Stonava se uskutečnil další ročník tradičního Běhu přátelství. Sportovní akci každoročně pořádá obec Stonava ve spolupráci s místní základní školou a také letos se jí zúčastnily desítky dětí ze Stonavy i okolních obcí.
Na hřišti SK Stonava se uskutečnil další ročník tradičního Běhu přátelství. Sportovní akci každoročně pořádá obec Stonava ve spolupráci s místní základní školou a také letos se jí zúčastnily desítky dětí ze Stonavy i okolních obcí.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: "Vzniklo to před čtyřiceti devíti lety. Dneska máme 47. ročník. Dvakrát jsme vynechali kvůli novému opatření."
Závod původně nesl název Běh vítězství jako připomínka osvobození obce na konci druhé světové války.
Milada Heimerová, ředitelka ZŠ a MŠ Stonava: "Je přítomná škola Albrechtice, Základní škola Horní Suchá a Základní škola Těrlicko, i polské části. Také naše škola s polským jazykem vyučovacím."
Žáci prvního až pátého ročníku soutěžili samostatně podle jednotlivých tříd, společné kategorie pak tvořili žáci šestých a sedmých tříd a rovněž osmých a devátých tříd. Letošní trasa vedla pouze v uzavřeném areálu sportovního klubu.
Lukáš Topiarz (Stonava pro venkov), předseda kulturní a sportovní komise obce Stonava: "Je to kvůli bezpečnosti, protože když byla trasa otevřena a běhalo se kolem haly, tak nám tam často vjížděla auta."
Stonavští školáci se na závod připravovali několik týdnů dopředu. O tom, kdo bude školu reprezentovat, rozhodla také školní kvalifikace.
anketa, závodníci: "Taktika byla, že jsem chtěl být první, vyšlo mi to." "Běželo se dobře a bavilo mě to." "Byl to dobrý závod. Sice můj poslední, teď už budu odcházet z deváté třídy." "Bylo to dlouhé, ale běželo se dobře." "Já jsem se připravoval na tréninku na florbale." "Připravovala jsem, že vlastně na tělocviku." "Hraju fotbal, a proto jsem vytrénovaný." "Byli jsme dobře připraveni ve škole, líbilo se mi to."
Běh přátelství ale není jen o současných závodnících. Mnozí dospělí na něj vzpomínají ještě ze svých školních let.
Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta Stonavy: "Běhali rodiče, běhal jsem tady já, mám tři druhá místa tady odsud."
Ellen Wawrzyková, zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Stonava: "V dřívějších letech jsem běhala, aktivně jsem se účastnila, protože atletika celkově byla moje oblíbená."
Lukáš Topiarz (Stonava pro venkov), předseda kulturní a sportovní komise obce Stonava: "Běhali jsme všichni sourozenci. Já jsem asi byla nejúspěšnější. Vyhrál jsem myslím sedm ročníků z osmi."
Ve šlépějích svého otce letos úspěšně pokračovali také synové Lukáše Topiarze. Antonín i František své kategorie vyhráli s výrazným náskokem.
Antonín Topiarz, vítěz kategorie 6.–7. třída: "No tak to asi bude tím, že sportuji už dlouho a udržuji si fyzičku."
František Topiarz, vítěz kategorie 8.–9. třída: "Bylo to super, užil jsem si to, běžel jsem si svým tempem, byla to pohoda."
Na závěr organizátoři ocenili vždy tři nejrychlejší závodníky v každé kategorii. Hodnotné ceny pro vítěze zajistila obec Stonava.
---
Fotbalisté SK Stonava přivezli z venkovního utkání proti Frýdlantu nad Ostravicí důležité tři body po vítězství 3:1.
Domácí sice šli do vedení po první střele na branku, Stonavští ale ještě do přestávky vyrovnali zásluhou Fuly. Klíčový moment přišel krátce po změně stran, kdy domácí tým oslabila červená karta. Přesilovku pak Stonava využila v 66. minutě, kdy se prosadil střídající Vidiševský. Výhru hostů pak v nastaveném čase definitivně potvrdil Ndanusa.
---
Żaglówką po Morzu Śródziemnym – tak Lech Ćmok, komandor sekcji Polonia działającej w Klubie Jachting Cierlicko, nazwał swoje opowieści o pełnych przygód wyprawach po wodach, miastach i wioskach basenu Morza Śródziemnego. Sekcja jest członkiem Międzynarodowej Federacji Polonijnych Klubów Żeglarskich.
Lech Ćmok, Klub Jachting Cierlicko: „Żeglować zacząłem, kiedy skończyłem z alpinizmem. Kiedyś byłem alpinistą, dwadzieścia pięć lat, ale zdrowie mi dokuczyło i musiałem znaleźć coś innego. Koledzy mnie zabrali na rejs, i tak mi się spodobało, że już dwadzieścia lat jestem praktycznie żeglarzem.“
Opowieści o rejsach ilustrowały urokliwe zdjęcia z francuskich, włoskich, greckich czy chorwackich miast portowych oraz fotografie egzotycznej przyrody malowniczych wysp – miejsc, do których nieraz trudno dotrzeć drogą lądową.
Lech Ćmok, Klub Jachting Cierlicko: „Jest tyle miejsc, na których nie są drogi albo nie ma tam żadnego trajektu, albo nie ma mostów i takich rzeczy, to znaczy tą żaglówką podpłyniesz i wiesz, że możesz zostać przez noc, jeżeli jest dobra pogoda i są warunki, i możesz zwiedzić te miejsca.”
Swoje śródziemnomorskie rejsy Lech Ćmok odbywa przeważnie poza głównym sezonem turystycznym – wiosną lub jesienią. Nie zawsze towarzyszą im optymalne warunki, czyli odpowiednia siła wiatru i bezchmurne niebo.
Lech Ćmok, Klub Jachting Cierlicko: „Trzeba być zawsze dobrej myśli i trzeba myśleć o tym, co trzeba robić i przygotowywać się, żeby to wszystko dobrze się skończyło. A były - ósemka Beauforta, dziesiątka Boforta, wichury były dziewiędziesięciowęzłowe. Były takie sytuacje, ale to jest właśnie to, kiedy z człowieka staje się marynarz. A rejsów było koło czterdziestu, czterdziestu rejsu mam. To są rejsy te większe, czartroww albo z przewożeniem, ponieważ mam swoją żaglówkę, kajutową, i z tą jeździmy na Bałtyk albo na Zalew Szczeciński. A to już w ogóle nie liczę takich rejsów, to jest moja zabawa.”
Większość tych rejsów to tygodniowe wyprawy – wtedy żaglówka wypływa i wraca do macierzystego portu. Zdarzały się jednak również dłuższe podróże.
Lech Ćmok, Klub Jachting Cierlicko: „Najdłuższy rejs, który miałem, to przewoziłem łódkę z Francji do Chorwacji. I to trwało ponad dwa tygodnie i chyba ponad dwa i pół tysiąca kilometrów, a jeszcze wczesną wiosną, gdy pogoda nie jest bardzo dobra, to człowiek się potem bardzo dużo nauczy.”
Kto raz poznał smak morza, zawsze będzie do niego wracał, bo morze uzależnia, a żeglarz – jak mówi angielskie przysłowie – to artysta, którego tworzywem jest wiatr.
---
