Členové Svazu postižených civilizačními chorobami ve Stonavě se po několika měsících mohli opět setkat. Společně si užili grilování v areálu sportovního klubu Stonava a my jsme s kamerou u toho nemohli chybět.
Po dlouhých 12 měsících se opět setkali členové stonavského Svazu postižených civilizačními chorobami. Setkání se uskutečnilo na hřišti sportovního klubu a stejně jako před rokem si všichni pochutnali na grilovaných klobáskách.
anketa, členové spolku: „Je to dobře, že jsme se zase mohli setkat po tom koronaviru a pro ty lidi něco udělat.“ „Je to super. Setkání, známé tváře, nikde jinde se nepotkáváme, super je to tady.“ „Stýskalo se mi po známých tvářích. Mějme radost z toho, že jsme se sešli v takovém počtu. Kdo chtěl, tak přišel.“ „Moc jsme se těšili. Jsme překvapeni, jak to paní vedoucí a celý výbor připravili. Povedlo se to. Jsme rádi.“ „Těšila jsem se, já se vždycky těším na to, když si můžu pohovořit ze sousedami. Scházelo mi to.“
Přitom v plánu bylo letos mnoho společných akcí. Kvůli pandemii koronaviru se neuskutečnily ani přednášky, které jsou určeny široké veřejnosti.
Gizela Al Tukmachi, předsedkyně SPCCh Stonava: „Plán na rok 2021 byl bohatý, zatím jsme ale uskutečnili jenom tady tuto akci. Zrušeno bylo MDŽ, zájezdy, sportovní odpoledne. Doufám, že se to nějak upraví, a že budeme moci pokračovat. Uvidíme ale, jak to bude."
V plánu je letos mimo jiné ještě bowlingový turnaj a vánoční setkání při operetě. Co ale vedení spolku velmi trápí je stárnoucí členská základna, která čítá 78 členů. Vedení spolku by proto velmi přivítalo, kdyby o členství měli zájem i lidé mladší, než je průměrný věk základny a to 75 let.
---
Společnost OKD zorganizovala v sobotu 18. září Hornické slavnosti jako poděkování všem svým zaměstnancům a obcím, ve kterých působí. Návštěvníci se dočkali vystoupení několika zpěváků a kapel a připraveno bylo i Nadační městečko OKD. Celá slavnost byla zahájena pietním aktem, během kterého zástupci těžební společnosti, vedení samospráv a spolků krojovaných horníků z celého Karvinska uctili památku všech obětí hornického povolání.
---
Pamětníci ze zaniklé Karviné a příznivci historie se pravidelně schází v rámci jedné ze skupin nazvané Karviná 2 - příznivci kolonie Mexiko a okolí. Nedávno se setkali ve Stonavě v lokalitě Nový Svět v restauraci U Bulače. Toto místo si vybrali záměrně. Název je totiž stejný, jako kdysi bývala restaurace Na Sovinci, kde se pamětníci, jako mladí, scházeli.
Před rokem založil pan Vladimír Valent skupinu Karviná 2 - příznivci kolonie Mexiko a okolí. V současné době už má skoro osm set členů a většinou jsou to lidé, kteří v této lokalitě vyrůstali, vychovávali své děti a pracovali. Sám pan Valent žil v kolonii čtyřicet let, od svých deseti let.
Vladimír Valent, zakladatel skupiny: "Člověk tam bydlel, chodil tam, založila se skupina, pamětníků, začali jsme dělat výlety, chodit po Barboře, kolem Slezské tam kolem šikmého kostela, po Novém Yorku, po Hoheneggru. Dnes, když přijdete do Nového Yorku, pole, Mexiko, sice tam jsou ještě ulice zachovány, ale zalesněné, zarostlé, takže taková větší akce se dnes udělala."
Pamětníci se sešli v pohostinství U Bulače ve Stonavě, název je stejný jako kdysi bývala restaurace Na Sovinci, kde se pamětníci scházeli. Společně zavzpomínali a prohlédli si staré fotografie, mapy nebo knihy.
anketa, pamětníci a příznivci skupiny: „To jsou vzpomínky. Sice nepocházím z Karviné, ale kousíček za lesem, kde jsme prožívali mládí. Ta Karviná už zmizela. Dnes je už tam jen ten kostel, hřbitov a ty komínky bývalých větracích šachet.“
Ladislav Borkala, spoluzakládající člen skupiny: „Já jsem bydlel na Rajkově kolonii Sousedi samí dobří.“
anketa, pamětníci a příznivci skupiny: „Narodila jsem se na dvojce, 18 let jsem tam prožila.“ „Jsem ráda, že se potkáme ze známými lidmi, kteří tam bydleli několik let. Jsem ráda, že jsem zase mezi nimi.“ „Rád se vracím v čase, připomínám si mládí a mým přáním je, aby někdo udělal maketu Staré Karviné, to by byla bomba."
Setkání se zúčastnil i pan Richard Kozieł, který se v novém Yorku narodil v roce 1929. Na mapě zájemcům ukázal zajímavé věci.
Richard Kozieł, pamětník: „Tady se zapomíná, že za Německa stavěli elektrárnu, jámu Barbora a tady koksovnu. O tom se málo mluví.“
Členové skupiny se schází pravidelně, alespoň jedenkrát do měsíce. Většina z nich dochází na brigády na evangelickém hřbitově a snaží se udržovat lokalitu čistou. A pokud se chcete i Vy podívat, jak zaniklá Karviná vypadá dnes, máte jedinečnou příležitost už tuto sobotu 25. září. Připraveny jsou komentované prohlídky pohornické krajiny, například na elektrokole. V areálu Barbora pak přednášky, výstava a zábava pro děti. Bližší informace naleznete na webových stránkách obce Stonava.
---
Pod pomnikiem wojennym w Czeskim Cieszynie, gdzie umieszczono tablice katyńskie, w kościele i ośrodku Strzelnica odbyły się połączone obchody 80. i 81. rocznicy Zbrodni. Według badań profesora Boráka z Zaolziem związanych jest blisko pięciuset zamordowanych w Katyniu, Charkowie, Twerze i na innych miejscach Związku Radzieckiego.
Jan Ryłko, prezes Rodziny Katyńskiej w RC: „Tak, fizycznie zostali zamordowani, natomiast metafizycznie nie można zamordować miłości, nie można zamordować więzów krwi i nie można zamordować wolności, a my tutaj obecni jesteśmy tego najlepszy dowodem. Tego biegu historii zmienić się nie da.”
W programie wystąpił chór męski Gorol oraz aktorzy Sceny Polskiej TC. Uroczystości zorganizowała Rodzina Katyńska pod patronatem konsulatu generalnego w Ostrawie. Ośrodek Dokumentacji Kongresu Polaków przygotował wystawę.
Bronisław Wyczałkowski, syn mj. Henryka Niemca z Suchej Górnej: „To jest mój ojciec, to ja jestem. To jest mój ojciec, to jest moja mama. Ja miałem pięć lat, jak Niemcy ogłosili w gazetach listę osób, które w Katyniu zostały zidentyfikowane lub jakieś tam dowody były. Mama czyta tę gazetę i zaczyna płakać. Wtedy po raz pierwszy dowiedziałem się, że ojciec zginął w Katyniu.”
Stefania Piszczek, członek Rodziny Katyńskiej w RC: „Właśnie 17 września mój teść Józef Piszczek znalazł się we Lwowie, razem z sześcioletnim synem. NKWD go po prostu zabrało, uwięziło, i wszelki ślad po nim zginął. Mój mąż jako małe dziecko wrócił później z jakimś panem z Karwiny, wrócił do Stonawy, ale po teściu zanikł ślad.”
Minutą ciszy uczczono pamięć długoletniego prezesa Józefa Pilicha. Organizacji tych uroczystości podjęła się jego córka Halina z rodziną, nie tylko Katyńską.
Jan Ryłko, prezes Rodziny Katyńskiej w RC: „My się staramy o to, żeby tych młodych powoli wciągać w działalność Rodziny Katyńskiej. Ciekawe jest to, że nawet teraz już prawnuki nie odsuwają się od tej pamięci, i chcą być razem z nami.”
Artur Folwarczny, krewny ofiary katyńskiej z Wierzniowic: „Brat mojego pradziadka ze strony mamy, babci był policjantem. Zaolzie się przyłączyło do Polski w 1938 r., i on się zgłosił do Policji. I potem przy inwazji niemieckiej uciekał na wschód i skończył, no w Miednoje. Właśnie jest tutaj - Skupnik Jozef.”
„List wolno pisać tylko raz w miesiacu, dlatego odpowiadajcie tylko na mój list, niech Tadek wypisze wyraźnie adres po rosyjsku, dokladnie jak podałem. Wasz tatuś a twój, Terezko, Rudolf.” (Fragment listu Rudolfa Halamy z obozu w Ostaszkowie czyta Bogdan Kokotek)
---
Členové Svazu postižených civilizačními chorobami ve Stonavě se po několika měsících mohli opět setkat. Společně si užili grilování v areálu sportovního klubu Stonava a my jsme s kamerou u toho nemohli chybět.
Po dlouhých 12 měsících se opět setkali členové stonavského Svazu postižených civilizačními chorobami. Setkání se uskutečnilo na hřišti sportovního klubu a stejně jako před rokem si všichni pochutnali na grilovaných klobáskách.
anketa, členové spolku: „Je to dobře, že jsme se zase mohli setkat po tom koronaviru a pro ty lidi něco udělat.“ „Je to super. Setkání, známé tváře, nikde jinde se nepotkáváme, super je to tady.“ „Stýskalo se mi po známých tvářích. Mějme radost z toho, že jsme se sešli v takovém počtu. Kdo chtěl, tak přišel.“ „Moc jsme se těšili. Jsme překvapeni, jak to paní vedoucí a celý výbor připravili. Povedlo se to. Jsme rádi.“ „Těšila jsem se, já se vždycky těším na to, když si můžu pohovořit ze sousedami. Scházelo mi to.“
Přitom v plánu bylo letos mnoho společných akcí. Kvůli pandemii koronaviru se neuskutečnily ani přednášky, které jsou určeny široké veřejnosti.
Gizela Al Tukmachi, předsedkyně SPCCh Stonava: „Plán na rok 2021 byl bohatý, zatím jsme ale uskutečnili jenom tady tuto akci. Zrušeno bylo MDŽ, zájezdy, sportovní odpoledne. Doufám, že se to nějak upraví, a že budeme moci pokračovat. Uvidíme ale, jak to bude."
V plánu je letos mimo jiné ještě bowlingový turnaj a vánoční setkání při operetě. Co ale vedení spolku velmi trápí je stárnoucí členská základna, která čítá 78 členů. Vedení spolku by proto velmi přivítalo, kdyby o členství měli zájem i lidé mladší, než je průměrný věk základny a to 75 let.
---
Společnost OKD zorganizovala v sobotu 18. září Hornické slavnosti jako poděkování všem svým zaměstnancům a obcím, ve kterých působí. Návštěvníci se dočkali vystoupení několika zpěváků a kapel a připraveno bylo i Nadační městečko OKD. Celá slavnost byla zahájena pietním aktem, během kterého zástupci těžební společnosti, vedení samospráv a spolků krojovaných horníků z celého Karvinska uctili památku všech obětí hornického povolání.
---
Pamětníci ze zaniklé Karviné a příznivci historie se pravidelně schází v rámci jedné ze skupin nazvané Karviná 2 - příznivci kolonie Mexiko a okolí. Nedávno se setkali ve Stonavě v lokalitě Nový Svět v restauraci U Bulače. Toto místo si vybrali záměrně. Název je totiž stejný, jako kdysi bývala restaurace Na Sovinci, kde se pamětníci, jako mladí, scházeli.
Před rokem založil pan Vladimír Valent skupinu Karviná 2 - příznivci kolonie Mexiko a okolí. V současné době už má skoro osm set členů a většinou jsou to lidé, kteří v této lokalitě vyrůstali, vychovávali své děti a pracovali. Sám pan Valent žil v kolonii čtyřicet let, od svých deseti let.
Vladimír Valent, zakladatel skupiny: "Člověk tam bydlel, chodil tam, založila se skupina, pamětníků, začali jsme dělat výlety, chodit po Barboře, kolem Slezské tam kolem šikmého kostela, po Novém Yorku, po Hoheneggru. Dnes, když přijdete do Nového Yorku, pole, Mexiko, sice tam jsou ještě ulice zachovány, ale zalesněné, zarostlé, takže taková větší akce se dnes udělala."
Pamětníci se sešli v pohostinství U Bulače ve Stonavě, název je stejný jako kdysi bývala restaurace Na Sovinci, kde se pamětníci scházeli. Společně zavzpomínali a prohlédli si staré fotografie, mapy nebo knihy.
anketa, pamětníci a příznivci skupiny: „To jsou vzpomínky. Sice nepocházím z Karviné, ale kousíček za lesem, kde jsme prožívali mládí. Ta Karviná už zmizela. Dnes je už tam jen ten kostel, hřbitov a ty komínky bývalých větracích šachet.“
Ladislav Borkala, spoluzakládající člen skupiny: „Já jsem bydlel na Rajkově kolonii Sousedi samí dobří.“
anketa, pamětníci a příznivci skupiny: „Narodila jsem se na dvojce, 18 let jsem tam prožila.“ „Jsem ráda, že se potkáme ze známými lidmi, kteří tam bydleli několik let. Jsem ráda, že jsem zase mezi nimi.“ „Rád se vracím v čase, připomínám si mládí a mým přáním je, aby někdo udělal maketu Staré Karviné, to by byla bomba."
Setkání se zúčastnil i pan Richard Kozieł, který se v novém Yorku narodil v roce 1929. Na mapě zájemcům ukázal zajímavé věci.
Richard Kozieł, pamětník: „Tady se zapomíná, že za Německa stavěli elektrárnu, jámu Barbora a tady koksovnu. O tom se málo mluví.“
Členové skupiny se schází pravidelně, alespoň jedenkrát do měsíce. Většina z nich dochází na brigády na evangelickém hřbitově a snaží se udržovat lokalitu čistou. A pokud se chcete i Vy podívat, jak zaniklá Karviná vypadá dnes, máte jedinečnou příležitost už tuto sobotu 25. září. Připraveny jsou komentované prohlídky pohornické krajiny, například na elektrokole. V areálu Barbora pak přednášky, výstava a zábava pro děti. Bližší informace naleznete na webových stránkách obce Stonava.
---
Pod pomnikiem wojennym w Czeskim Cieszynie, gdzie umieszczono tablice katyńskie, w kościele i ośrodku Strzelnica odbyły się połączone obchody 80. i 81. rocznicy Zbrodni. Według badań profesora Boráka z Zaolziem związanych jest blisko pięciuset zamordowanych w Katyniu, Charkowie, Twerze i na innych miejscach Związku Radzieckiego.
Jan Ryłko, prezes Rodziny Katyńskiej w RC: „Tak, fizycznie zostali zamordowani, natomiast metafizycznie nie można zamordować miłości, nie można zamordować więzów krwi i nie można zamordować wolności, a my tutaj obecni jesteśmy tego najlepszy dowodem. Tego biegu historii zmienić się nie da.”
W programie wystąpił chór męski Gorol oraz aktorzy Sceny Polskiej TC. Uroczystości zorganizowała Rodzina Katyńska pod patronatem konsulatu generalnego w Ostrawie. Ośrodek Dokumentacji Kongresu Polaków przygotował wystawę.
Bronisław Wyczałkowski, syn mj. Henryka Niemca z Suchej Górnej: „To jest mój ojciec, to ja jestem. To jest mój ojciec, to jest moja mama. Ja miałem pięć lat, jak Niemcy ogłosili w gazetach listę osób, które w Katyniu zostały zidentyfikowane lub jakieś tam dowody były. Mama czyta tę gazetę i zaczyna płakać. Wtedy po raz pierwszy dowiedziałem się, że ojciec zginął w Katyniu.”
Stefania Piszczek, członek Rodziny Katyńskiej w RC: „Właśnie 17 września mój teść Józef Piszczek znalazł się we Lwowie, razem z sześcioletnim synem. NKWD go po prostu zabrało, uwięziło, i wszelki ślad po nim zginął. Mój mąż jako małe dziecko wrócił później z jakimś panem z Karwiny, wrócił do Stonawy, ale po teściu zanikł ślad.”
Minutą ciszy uczczono pamięć długoletniego prezesa Józefa Pilicha. Organizacji tych uroczystości podjęła się jego córka Halina z rodziną, nie tylko Katyńską.
Jan Ryłko, prezes Rodziny Katyńskiej w RC: „My się staramy o to, żeby tych młodych powoli wciągać w działalność Rodziny Katyńskiej. Ciekawe jest to, że nawet teraz już prawnuki nie odsuwają się od tej pamięci, i chcą być razem z nami.”
Artur Folwarczny, krewny ofiary katyńskiej z Wierzniowic: „Brat mojego pradziadka ze strony mamy, babci był policjantem. Zaolzie się przyłączyło do Polski w 1938 r., i on się zgłosił do Policji. I potem przy inwazji niemieckiej uciekał na wschód i skończył, no w Miednoje. Właśnie jest tutaj - Skupnik Jozef.”
„List wolno pisać tylko raz w miesiacu, dlatego odpowiadajcie tylko na mój list, niech Tadek wypisze wyraźnie adres po rosyjsku, dokladnie jak podałem. Wasz tatuś a twój, Terezko, Rudolf.” (Fragment listu Rudolfa Halamy z obozu w Ostaszkowie czyta Bogdan Kokotek)
---
