Začala rekonstrukce parku u Domu PZKO

Stonava bude mít moderní zázemí pro pořádání kulturních a společenských akcí. Obec se pustila do rekonstrukce parku u Domu PZKO.

Park u Domu PZKO se pravidelně stává dějištěm různých stonavských kulturních a společenských akcí. Před pár dny se na něm objevila těžká technika. Začala jeho dlouhodobě plánovaná rekonstrukce.

Ondřej Feber (ANO), starosta Stonavy: „My jsme měli v šuplíku projekt, protože skutečně ten park si vyžadoval totální změnu. Jednak jsou tady velké akce kulturní několikrát v roce a jednak žijeme v 21. století. Podařilo se taky díky Moravskoslezskému kraji zajistit finanční prostředky a teď v té době koronaviru, kdy je ten okres, jakoby ochromen, je vhodná doba proto, abychom trošku přidali tam, kde to jde a tady to zrovna jde zainvestovat.“

Rekonstrukce celého areálu začala demolicí starých dřevěných stánků a laviček, které mnohdy už nesloužily svému účelu.

Tadeáš Koch, Farma Stonava: „Rekonstrukce by měla proběhnout, že nejdřív proběhnou ty demoliční práce a pak postupně obrovský altán, kde se bude prodávat občerstvení, štěrkový trávník a lavičky. Myslím si, že to bude moc pěkné.“

Petr Zahradníček, stavbyvedoucí: „Nejdřív jsme rozebrali veškeré altány a stávající bufety. Ty jsme vyseparovali na jednotlivé materiály, odvezli a teď bude probíhat výstavba nové kanalizace. Bude se dělat přeložka vodovodu. Musí se ještě shodit stávající lampy veřejného osvětlení a bude se dělat nová elektrokabeláž k těm nově osazeným lampám. Pak začne samotná výstavba toho co půjde ven ze země, tzn. ty zpevněné ploch, betonové konstrukce a samotný altán. Ze země bychom rádi vyšli za měsíc, někde v polovině srpna. Pak bychom už měli zahájit výstavbu základových konstrukcí toho altánu a samotného bufetu.“

Na jaře příštího roku by pak měly proběhnout zahradní práce. Pokud vše půjde podle plánu, akce jako jsou například dětské radovánky, pouť či dožínky se tak uskuteční už v novém moderním areále.

---

Stonavské děti si i letos užívají moře v Chorvatsku

I letos si stonavské děti užívají 14ti denní ozdravný pobyt. Do Chorvatska, konkrétně na poloostrov Pelješac do letoviska Trpanj odjeli ve třech na sebe navazujících turnusech.

Je pátek 24. července. Z parkoviště u Domu PZKO odjíždí třetí, poslední turnus stonavských dětí na 14ti denní ozdravný pobyt do Chorvatska a to díky finanční podpoře obce a Nadace OKD.

Ondřej Feber (ANO), starosta Stonavy: „My už tradičně organizujeme pobyty a zajišťujeme finančně pobyty u moře, protože ty naše děti to potřebují, tady z toho regionu z nepříliš valným prostředím.“

Stejně jako v předchozích letech i letos je cílovou destinací městečko Trpanj na poloostrově Pelješac, na který se po příjezdu do Ploče dostávají trajektem.

David Totek, ředitel CK Dakol: „Ubytování je zajišťěno ve městě Trpanj, na poloostrově Pelješac, ve dvou, tří a čtyřlůžkových pokojích v privátní vile, která je vzdálena 60 metrů od moře."

anketa, stonavské děti (3.turnus): „Jo, těším se dost, na to moře do města a tak.“ „V Chorbatsku jsem teďka počtvrté a nejvíce se těším na ten hotel a na to, že tam budu z kamarády.“ „Já se těším, až budu plavat v moři.“ „Asi taky, jak budu plavat v moři.“ „Cesta byla dobrá.“ „Nikdy jsem nebyla v Chorvatsku a moc se na to těším.“ „Já jsem tady byl loni a bylo to úplně super. Doufám, že to bude stejné i letos.“

V Chorvatském letovisku Trpanj se letos postupně vystřídá 63 stonavských dětí. Program je vždy přizpůsoben věku účastníků ozdravného pobytu. V druhém turnusu si děti užily dny plné indiánských her.

Michaela Uhlířová, vedoucí: „ Děti plnili úkoly, chodili jsme na hřiště, součástí té hry bylo několik bojovek, dětem to velice šlo, dělali jsme indiánské kvízování.“

Lukáš Černý, vedoucí: „ Učili jsme děti uzly, snažili jsme do toho zapojit trochu toho skautingu, protože jsem to několik let dělal, takže jsem se snažil to trochu obvzláštnit, aby to nebylo takové to standardní koupání v moři, ale aby se děti i něco nového naučili. Myslím si, že si to děcka užily, počasí nám vyšlo, nikdo se nám neutopil, takže pohoda. Děcka měla největší zážitek, když jsme si objednali jachtu a jezdili jsme tady osvobozovat celou Trpanj a Chorvatsko, byla rybička na oběd a skákalo se z lodě z výšky.“

anketa, stonavské děti (2.turnus): „Nejvíce se mi tady líbila ta skákací loď.“ „Mě se nejvíce líbilo moře a loď.“ „Že jsme měli různé rozcvičky a tak. Ještě se mi líbily olympijské hry a hututu, které jsme hráli.“ „Hráli jsme hry, naučili jsme se toho hodně.“ „Moře bylo teplé a bylo to dobré.“ „Bylo to moc krátké, ještě bych tady chtěla zůstat.“ „Chodili jsme k moři, chodili jsme hrát hry, měli jsme bojovky, potom jsme ještě chodili na procházky do města, měli jsme stezku odvahy večer a potom jsme ještě hráli hry na pláži a plavecké závody.“ „Líbilo se mi, jak jsme malovali kameny.“

Během ozdravného pobytu je dětem zajištěna strava klasické české kuchyně 5x denně včetně pitného režimu.

Iveta Koňaříková, kuchařka: „Jedlíci jsou výborní, samozřejmě se vždycky najde někdo, kdo něco nemá rád, ale tady jsme se vždycky domluvili, takže o hladu nebyli. Myslím si, že se jim tu líbí a tím, že tady jezdíme už čtyři sezóny, tak je to úplně úžasné, strávníci jsou perfektní, snědí vždycky všechno.“

anketa, stonavské děti (2.turnus): „Mně nejvíce chutnaly knedlíky.“ „Mně nejvíce chutnaly snídaně, švédské stoly a párky.“ „Nejlepší byly nudle s mákem.“

Letos kvůli pandemii koronaviru umožnila radnice stonavským dětem i čtrnáctidenní ozdravný pobyt v tuzemsku, konkrétně v Petrovicích u Karviné na Hotelu Dakol, odkud děti pravidelně vyjížděly na různé výlety.

---

Szkoła jak nowa

W zupełnie nowej szacie obchodzić będzie swoje 120. urodziny historyczny budynek polskiej szkoły w Stonawie-Hołkowicach. Wraz z dobudówkami przeszedł kończący się właśnie remont kapitalny, który trwał prawie rok, a cała szkoła - jej klasy, pracownie, kuchnia i przedszkole - zmieniły się nie do poznania.

Andrzej Feber, wójt Stonawy: „Kosztuje to rzędu ponad 35 milionów, główną kasą jest budżet naszej gminy, ale nie możemy nie podkreślić tego, że około 13 milionów mamy z uniijnych pieniędzy i z pieniędzy województwa morawskosląskiego.”

Obecni gospodarze Stonawy dobrze zadbali o spuściznę po swoich zaradnych i ofiarnych przodkach, którzy szkołę na Hołkowicach budowali własnym sumptem.

Karol Recmanik, potomek budowniczych (archiwum 2007): „Zwołano zebranie, dzisiaj byśmy powiedzieli inaguracyjne, wszystkich ewangelików ze Stonawy. Nie było większej sali, więc zebrali się na podwórzu p. Pawła Cienciały na Hołkowicach, to był parterowy budynek wówczas, naprzeciwko naszego starosty pana Febra.

Wybrano zestępstwo szkolne budowy szkoły. Do tego zastępstwa wybrano 30 członków, przewodniczącym był Jan Zipcer, zastępcą Józef Jonszta, skarbnikiem Paweł Cienciała a sekretarzem Józef Recmanik, to był mój dziadek.”

Harald Wasil, inżynier budownictwa (archiwum 2007): „Takhle vypadá plán té školy. Tento plán schválil c.k. rakouský školní rada v Opavě, s kulatým rezítkem. Podle toho se začalo hned i stavět. Tady je rozvrstvení. Byla to dvoutřídní evangelická polská škola. Musíme mít ohromnou úctu k naším předkům, protože z minimalními prostředky dovedli udělat velmi pěkné a přesné záležitosti a o jednání o stavebních povoleních, kolaudaci se nedá mluvít vůbec. Protože to, co trvalo tehdy jeden podpis a projednání jednoho dne, dneska to trvá rok, dva, tři i čtyři.”

Od położenia kamienia węgielnego do rozpoczęcia nauki upłynął zaledwie rok. W ciągu następnych 120 lat polska szkoła na Hołkowicach wypuściła w świat tysiące absolwentów.

Andrzej Feber, wójt Stonawy (archiwum 2007): „Fundamenty, które tutaj są z roku 1900, nie są klasycznymi fundamentami betonowymi, ale jest to piaskowiec z gminy Rzeka. I są te głazy poukładane na sobie, i to właściwie jest jakby tym fundamentem.”

Takie fundamenty na pewno nie ochroniłyby szkoły przed szykującą się trzynaście lat temu eksploatacją wyrobisk pod Hołkowicami. Wówczas postanowiono fundamenty wzmocnić, a szkołę uratować.

Andrzej Feber, wójt Stonawy (archiwum 2007): „Będzie tam wytworzony taki żelbetonowy pas, który połączony zostanie z pierwotnymi fundamentami, równocześnie jeszcze specjalne liny będą przedpinać ten beton, żeby był dostatecznie silny.”

Szkoła nie tylko przetrwała, ale po obecnej rekonstrukcji ubyło jej co najmniej 120 lat. I wygląda jak nowa.

---