Mimořádná zpráva:
Načítám...
  • Načítám...
>
Stonavský expres

Stonavský expres

  • Zpravodajství ze Stonavy od reportéra a kameramana Jiřího Brzósky
  • Skok přes kůži k hornické Stonavě patří
  • Świąteczne popołudnie w Przedszkolu

Skok přes kůži k hornické Stonavě patří

Dnes se v české části budeme věnovat jednomu tématu a tím je jedna z hornických tradic - Skoku přes kůži. Ve spolupráci s obcí jej už 8 let organizuje místní spolek krojovaných horníků.

Díky těžbě černého uhlí se do našeho regionu dostal také hornický folklór a hornické tradice. Jednou z nich je Skok přes kůži. Pochází ze 14 století, kdy Václav IV. udělil havířům právo se sdružovat. V minulosti se Skoky přes kůži, neboli šachťáky konaly jednou ročně na všech šachtách našeho regionu. Do hornického cechu byli takto slavnostně přijímáni noví havíři. S postupným útlumem těžby černého uhlí je tato tradice dnes udržována na Dole ČSM a v hornické obci Stonava, která ji ve spolupráci s místním spolkem krojových horníků organizuje od roku 2014.

Ondřej Feber (ANO), senátor a místostarosta obce Stonava: „Jsme obnovili takovou tradici, aby i když už nebudou hornické cechy přímo na šachtách, aby tu tradici udržovali.“

V letošním roce se přes kůži skákalo dokonce hned dvakrát. Nejprve v dubnu jako náhrada za zrušený šachťák z roku 2021 a pak tradičně na začátku prosince.

Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta obce Stonava: „Ke konci roku taková hornická tradice, že skokem se ukončuje ten hornický rok. My jako hornická obec jsme se k této tradici přidali a vůbec nás nepadlo, že po těch osmi letech budeme jedinou obcí v ČR, kde se těží černé uhlí.“

Šachťák probíhá v noře. Podle pivního zákona jej řídí slavné vysoké a neomylné prezidium, které má k dispozici slavné a vysoké adláty, slavného a vysokého nadlišáka, slavná kontraria, slavného kantora se svou smečkou a pivní policii. Ta dohlíží, aby celůvky s pivní mastí nebyly prázdné. Na stonavském skoku jsou celkem tři tablice.

Tomáš Hejda, předseda Spolku krojovaných horníků při obci Stonava: „Klasicky naše stonavská spolková, druhá ta středová, tam jsou pozvány hornické spolky a třetí je složena ze zástupců stonavské spolkové činnosti a pozvaných hostů.“

Jan Březina, kontrario tablice levé: „U tablice to funguje úplně jednoduše. Tablici řídí příslušné kontrario, všichni na něho obdivně hledí, visí mu na rtech a samozřejmě slavné, vysoké a neomylné prezidium, to je zase můj polobůh.“

Šachták je rozdělen do několika částí. V té první jsou představeni fuksové, kteří jsou během slavnostního ceremoniálu přijati do cechu hornického. Ve Stonavě jsou to nejen zástupci hornických spolků ale i ti, kteří hornické tradice ctí a podporují je.

Josef Grim, kantor: „Člověk, který se nikdy neúčastnil takového šachťáku, tak má pocit, že se havíři sejdou, pijí pivo, popovídají si a tím to končí. To není pravda. Ono se to řídí určitými regulemi a zákona. V rámci skoku je například krásný akt, to je tzv. Salamandr, tichá vzpomínka na všechny zemřelé, zahynulé kamarády, kdy si každý, kdo je u tablice, vzpomene na někoho, kdo třeba ještě v minulém roce vedle něho seděl a už nikdy se takové hornické slávy nezúčastní.“

Tento monent hluboce prožívá i sám Milan Kupka, který o svého otce přišel v šesti letech.

Milan Kupka, člen smečky: „Tatínek zahynul na Gabrieli a dodnes vzpomínám, jak nám to přišli oznámit. Když hraju ten Salamandr, vybavují se mi vzpomínky i na taťku.“

Vrcholem celého skoku jsou pak různé soutěže, ve kterých jednotlivé tablice mezi sebou bojují o hlavní cenu „But starosty“.

Josef Grim, kantor: „Každopádně je to zábava, je to hornická zábava. Jedná se o silové a veselé soutěže. Tablice se zapojují do toho soutěžení a čím více čas ubíhá, tak je to soutěžení náročnější, ta ozvěna u tablic je silnější, bojuje se o každý bod.“

anketa, účastníci stonavského Skoku přes kůži: „Je to úplně perfektní akce, nikdy jsem na takové akci nebyl a moc se mi to líbí.“ „Skok přes kůži to je prostě tradice.“ „Já se účastním už třetího Skoku přes kůži, moc se mi to líbí. Minule jsem i skákal a byl jsem pasovaný na horníka. Jsem hrdý na to a jsem rád, že se takových akcí mohu účastnit.“

Josef Lazárek, Slavný a vysoký adlát pravopravý: „Je potřeba udržovat takovéto tradice. Je to důstojné a krásné připomenutí těch tradic.“

anketa, účastníci stonavského Skoku přes kůži: „Já si myslím, že ty hornické tradice se mají a musí udržovat, zvlášť pro tento region jsou hodně důležité.“

Josef Bělica, Slavný a vysoký adlát levolevý: „Myslím, že tradice přetrvají a je vidět, že je, kdy by se jich ujala to je super.“

Lucie Kaminská, etnografka, Muzeum Těšínska: „Já jsem tady poprvé osobně i pracovně a je to velmi zajímavá zkušenost, protože je tady cítit ten komunitní duch a my jako etnologové a muzeologové nemůžeme popřít vliv hornických tradic na utváření kultury celého našeho regionu.“

Josef Kasper, vysoké a neomylné prezidium: „Tady je taková bezprostřední atmosféra. Líbí se mi, že většina účastníků je v hornické uniformě. Ti lidé tady chodí, protože chtějí.“

---

Świąteczne popołudnie w Przedszkolu

Krótko przed Bożym Narodzeniem Polskie Przedszkole w Stonawie Hołkowicach zaprosiło rodziców na spotkanie świąteczne, w czasie którego maluchy pokazały im, czego się nauczyły na zajęcia przedszkolnych. Scenariusz napisała pani Jolanta Michałek.

ankieta, dzieci: „Wesołych Świąt, a w święta niech się snuje kolęda i gałązki świerkowe niech wam pachną na zdrowie.”

Katarzyna Donat, kierowniczka Przedszkola w Stonawie: „Dzieci uczymy w ten sposób, że zaczynamy od wierszyków, zawsze zaczynamy w sypialni, jak już jesteśmy przebrani, przeczytamy sobie scenariusz i uczymy się poszczególnych wierszyków, powtarzamy wszyscy, żeby wszyscy umieli.”

ankieta, dzieci: „W noc grudniową księżyc świeci, biały śnieg się skrzy, cicho wszędzie śpią już dzieci, cudne mają sny.”

O tych dziecięcach snach opowiadał właśnie scenariusz, zgodnie z którym dzieci wyrażały swoje świąteczne oczekiwania.

ankieta, dzieci: „Siedzę cichuteńko, patrzę przez okienko, poruszyły się zasłonki.”

ankieta, dzieci: „Chyba już go widzę, chyba już go słyszę, zabrzęczały jego dzwonki dzyń dzyń dzyń, Mikołaju święty, dzyń dzyń, dzyń, przynieś nam prezenty.”

Kiedy już dzieci nauczyły się tekstu, zaczęła się kolejna faza przygotowań do występu.

Katrzyna Donat, kierowniczka Przedszkola w Stonawie: „Później dopiero, tak dziesięć dni przed występem, próbujemy już całą scenkę, bo to nie ma sensu wcześniej.”

ankieta, dzieci: „Założył pan leśniczy szkółkę bardzo ciekawą, takie zielone przedszkole, lecz w tym przedszkolu nie dzieci się bawią, tylko choinki rosną iglaste zielone.”

Katrzyna Donat, kierowniczka Przedszkola w Stonawie: „Bardzo się cieszymy, kiedy rodzice mogą przyjść do nas do przedszkola i zobaczyć, czego się nauczyły ich dzieci, a wigilija to jest taki szczególny czas, gdzie wszyscy się spotykamy, składamy sobie nawzajem życzenia.”

Jolanta Žemlička, prezes Macierzy Szkolnej w Stonawie: „Cieszymy się, że wreszcie po trzech latach możemy się spotkać tutaj w przedszkolu, wszyscy razem, że mogliśmy zobaczyć piękny program, który dla nas panie nauczycielki z naszymi dziećmi przygotowały. I też bardzo się cieszę, że każdy z rodziców przyniósł jakieś wypieki na stół, żebyśmy mogli razem spędzić ten ładny świąteczny czas.”

Swoje wypieki przyniosła też pani Natalia z Ukrainy, ponieważ ta nasza tradycja bardzo jej się spodobała.

Natalia CeriuK, mama przedszkolaka: (Czy to są ukraińskie przepisy czy...) „Czeskie, ja smotrela w internet, czeskie, tam hodne pieczenia.”

Wszystkim dzieciom i ich rodzicom życzymy, żeby mogli spędzić nie tylko ten świąteczny czas w spokoju ale przede wszystkim w pokoju.

---

Mohlo by Vás také zajímat

Pořad: Stonavský expres
28. prosince 2022, 16:13

Skok přes kůži k hornické Stonavě patří

Dnes se v české části budeme věnovat jednomu tématu a tím je jedna z hornických tradic - Skoku přes kůži. Ve spolupráci s obcí jej už 8 let organizuje místní spolek krojovaných horníků.

Díky těžbě černého uhlí se do našeho regionu dostal také hornický folklór a hornické tradice. Jednou z nich je Skok přes kůži. Pochází ze 14 století, kdy Václav IV. udělil havířům právo se sdružovat. V minulosti se Skoky přes kůži, neboli šachťáky konaly jednou ročně na všech šachtách našeho regionu. Do hornického cechu byli takto slavnostně přijímáni noví havíři. S postupným útlumem těžby černého uhlí je tato tradice dnes udržována na Dole ČSM a v hornické obci Stonava, která ji ve spolupráci s místním spolkem krojových horníků organizuje od roku 2014.

Ondřej Feber (ANO), senátor a místostarosta obce Stonava: „Jsme obnovili takovou tradici, aby i když už nebudou hornické cechy přímo na šachtách, aby tu tradici udržovali.“

V letošním roce se přes kůži skákalo dokonce hned dvakrát. Nejprve v dubnu jako náhrada za zrušený šachťák z roku 2021 a pak tradičně na začátku prosince.

Tomáš Wawrzyk (ANO), starosta obce Stonava: „Ke konci roku taková hornická tradice, že skokem se ukončuje ten hornický rok. My jako hornická obec jsme se k této tradici přidali a vůbec nás nepadlo, že po těch osmi letech budeme jedinou obcí v ČR, kde se těží černé uhlí.“

Šachťák probíhá v noře. Podle pivního zákona jej řídí slavné vysoké a neomylné prezidium, které má k dispozici slavné a vysoké adláty, slavného a vysokého nadlišáka, slavná kontraria, slavného kantora se svou smečkou a pivní policii. Ta dohlíží, aby celůvky s pivní mastí nebyly prázdné. Na stonavském skoku jsou celkem tři tablice.

Tomáš Hejda, předseda Spolku krojovaných horníků při obci Stonava: „Klasicky naše stonavská spolková, druhá ta středová, tam jsou pozvány hornické spolky a třetí je složena ze zástupců stonavské spolkové činnosti a pozvaných hostů.“

Jan Březina, kontrario tablice levé: „U tablice to funguje úplně jednoduše. Tablici řídí příslušné kontrario, všichni na něho obdivně hledí, visí mu na rtech a samozřejmě slavné, vysoké a neomylné prezidium, to je zase můj polobůh.“

Šachták je rozdělen do několika částí. V té první jsou představeni fuksové, kteří jsou během slavnostního ceremoniálu přijati do cechu hornického. Ve Stonavě jsou to nejen zástupci hornických spolků ale i ti, kteří hornické tradice ctí a podporují je.

Josef Grim, kantor: „Člověk, který se nikdy neúčastnil takového šachťáku, tak má pocit, že se havíři sejdou, pijí pivo, popovídají si a tím to končí. To není pravda. Ono se to řídí určitými regulemi a zákona. V rámci skoku je například krásný akt, to je tzv. Salamandr, tichá vzpomínka na všechny zemřelé, zahynulé kamarády, kdy si každý, kdo je u tablice, vzpomene na někoho, kdo třeba ještě v minulém roce vedle něho seděl a už nikdy se takové hornické slávy nezúčastní.“

Tento monent hluboce prožívá i sám Milan Kupka, který o svého otce přišel v šesti letech.

Milan Kupka, člen smečky: „Tatínek zahynul na Gabrieli a dodnes vzpomínám, jak nám to přišli oznámit. Když hraju ten Salamandr, vybavují se mi vzpomínky i na taťku.“

Vrcholem celého skoku jsou pak různé soutěže, ve kterých jednotlivé tablice mezi sebou bojují o hlavní cenu „But starosty“.

Josef Grim, kantor: „Každopádně je to zábava, je to hornická zábava. Jedná se o silové a veselé soutěže. Tablice se zapojují do toho soutěžení a čím více čas ubíhá, tak je to soutěžení náročnější, ta ozvěna u tablic je silnější, bojuje se o každý bod.“

anketa, účastníci stonavského Skoku přes kůži: „Je to úplně perfektní akce, nikdy jsem na takové akci nebyl a moc se mi to líbí.“ „Skok přes kůži to je prostě tradice.“ „Já se účastním už třetího Skoku přes kůži, moc se mi to líbí. Minule jsem i skákal a byl jsem pasovaný na horníka. Jsem hrdý na to a jsem rád, že se takových akcí mohu účastnit.“

Josef Lazárek, Slavný a vysoký adlát pravopravý: „Je potřeba udržovat takovéto tradice. Je to důstojné a krásné připomenutí těch tradic.“

anketa, účastníci stonavského Skoku přes kůži: „Já si myslím, že ty hornické tradice se mají a musí udržovat, zvlášť pro tento region jsou hodně důležité.“

Josef Bělica, Slavný a vysoký adlát levolevý: „Myslím, že tradice přetrvají a je vidět, že je, kdy by se jich ujala to je super.“

Lucie Kaminská, etnografka, Muzeum Těšínska: „Já jsem tady poprvé osobně i pracovně a je to velmi zajímavá zkušenost, protože je tady cítit ten komunitní duch a my jako etnologové a muzeologové nemůžeme popřít vliv hornických tradic na utváření kultury celého našeho regionu.“

Josef Kasper, vysoké a neomylné prezidium: „Tady je taková bezprostřední atmosféra. Líbí se mi, že většina účastníků je v hornické uniformě. Ti lidé tady chodí, protože chtějí.“

---

Świąteczne popołudnie w Przedszkolu

Krótko przed Bożym Narodzeniem Polskie Przedszkole w Stonawie Hołkowicach zaprosiło rodziców na spotkanie świąteczne, w czasie którego maluchy pokazały im, czego się nauczyły na zajęcia przedszkolnych. Scenariusz napisała pani Jolanta Michałek.

ankieta, dzieci: „Wesołych Świąt, a w święta niech się snuje kolęda i gałązki świerkowe niech wam pachną na zdrowie.”

Katarzyna Donat, kierowniczka Przedszkola w Stonawie: „Dzieci uczymy w ten sposób, że zaczynamy od wierszyków, zawsze zaczynamy w sypialni, jak już jesteśmy przebrani, przeczytamy sobie scenariusz i uczymy się poszczególnych wierszyków, powtarzamy wszyscy, żeby wszyscy umieli.”

ankieta, dzieci: „W noc grudniową księżyc świeci, biały śnieg się skrzy, cicho wszędzie śpią już dzieci, cudne mają sny.”

O tych dziecięcach snach opowiadał właśnie scenariusz, zgodnie z którym dzieci wyrażały swoje świąteczne oczekiwania.

ankieta, dzieci: „Siedzę cichuteńko, patrzę przez okienko, poruszyły się zasłonki.”

ankieta, dzieci: „Chyba już go widzę, chyba już go słyszę, zabrzęczały jego dzwonki dzyń dzyń dzyń, Mikołaju święty, dzyń dzyń, dzyń, przynieś nam prezenty.”

Kiedy już dzieci nauczyły się tekstu, zaczęła się kolejna faza przygotowań do występu.

Katrzyna Donat, kierowniczka Przedszkola w Stonawie: „Później dopiero, tak dziesięć dni przed występem, próbujemy już całą scenkę, bo to nie ma sensu wcześniej.”

ankieta, dzieci: „Założył pan leśniczy szkółkę bardzo ciekawą, takie zielone przedszkole, lecz w tym przedszkolu nie dzieci się bawią, tylko choinki rosną iglaste zielone.”

Katrzyna Donat, kierowniczka Przedszkola w Stonawie: „Bardzo się cieszymy, kiedy rodzice mogą przyjść do nas do przedszkola i zobaczyć, czego się nauczyły ich dzieci, a wigilija to jest taki szczególny czas, gdzie wszyscy się spotykamy, składamy sobie nawzajem życzenia.”

Jolanta Žemlička, prezes Macierzy Szkolnej w Stonawie: „Cieszymy się, że wreszcie po trzech latach możemy się spotkać tutaj w przedszkolu, wszyscy razem, że mogliśmy zobaczyć piękny program, który dla nas panie nauczycielki z naszymi dziećmi przygotowały. I też bardzo się cieszę, że każdy z rodziców przyniósł jakieś wypieki na stół, żebyśmy mogli razem spędzić ten ładny świąteczny czas.”

Swoje wypieki przyniosła też pani Natalia z Ukrainy, ponieważ ta nasza tradycja bardzo jej się spodobała.

Natalia CeriuK, mama przedszkolaka: (Czy to są ukraińskie przepisy czy...) „Czeskie, ja smotrela w internet, czeskie, tam hodne pieczenia.”

Wszystkim dzieciom i ich rodzicom życzymy, żeby mogli spędzić nie tylko ten świąteczny czas w spokoju ale przede wszystkim w pokoju.

---

Zdroj: https://polar.cz/porady/stonavsky-expres/stonavsky-expres-28-12-2022-16-13