V Novém Jičíně Klub rodáků a přátel města inicioval vytvoření několika pamětních desek a jejich umístění na domy, ve kterých se narodily nebo působily významné osobnosti. Na Hoblíkově ulici už jedna připomíná, že zde prožil mládí Max Mannheimer, spisovatel a pamětník holocaustu. Na domě číslo 12 na téže ulici teď přibyla další pamětní deska - narodil se zde 13. listopadu, před 135 lety, sochař Leopold Hohl.
Karel Chobot, Klub rodáků a přátel města NJ: “Jeho otec byl dozorcem císařsko-královské tabákové továrny v Novém Jičíně a jeho děda byl mistrem soukenickým, takže pocházel z poměrně zámožné rodiny. Leopold potom studoval ve Vídni na výtvarné akademii. Z těch osobních věcí jsme zjistili, že se v roce 1920 oženil, ale je to především známý umělec funerálních plastik.”
Ty se nacházejí i na novojičínském hřbitově, jedna z plastik “Matka vlasti” je umístěna přímo u smuteční síně. Dále je to například národní kulturní památka - Hohlova socha na náhrobku rodiny malíře Hugo Baara.
Karel Chobot, Klub rodáků a přátel města NJ: “Jinak potom žil ve Vídni, zemřel špatně, zajela ho tramvaj, takže to nebyl zrovna nejpříznivější osud. Ale je autorem nejrůznějších nástěnných děl ve Vídni, kde je tedy daleko známější.
Známým dílem je jeho socha Darmošlapa, která je dnes v depozitáři Muzea Novojičínska. A stala se múzou novojičínského sochaře Jana Zemánka, který je autorem Hohlovy pamětní desky.
Jan Zemánek, sochař a řezbář, autor pamětní desky: “Mám k němu takový osobní vztah, díky tomu, že on vytvořil tu známou sochu Darmošlapa a to je moje celoživotní téma, darmošlapi a vagabundi.”
Najít tu správnou podobu Leopolda Hohla pro jeho pamětní desku nebylo podle autora vůbec jednoduché, už proto, že neměl k dispozici žádnou fotodokumentaci, podle které mohl jeho podobiznu tvořit.
Jan Zemánek, sochař a řezbář, autor pamětní desky: “Měli jsme štěstí v tom, že se zachoval jeho autoportrét, který on si sám vymodeloval, sám svou bustu. Ztvárněn je tak, že si opírá hlavu o ruku a já jsem vyšel z fotografií této busty. Z toho důvodu je ta zobrazená tvář zešikmená, protože vychází z toho jeho autoportrétu. A já jsme vlastně sledoval tu jeho stopu. Takže i ta hladká modelace, která pro něj byla charakteristická, tak jsem se snažil dodržet, aby to bylo co nejbližší jeho představě. Tak doufám, že se mi to povedlo.”
Leopold Hohl v roce 1969, pohřben je ve Vídni.
