Cyklus Tvary skryté ve dřevě, který Helena Salichová vytvářela od roku 1961 do konce svého života, patří k nejpřekvapivějším polohám její tvorby. Autorka spojovaná s folklorními motivy a regionální malbou zde vstupuje do roviny abstrakce, v níž hlavní roli hraje struktura, rytmus linie a organický tvar dřeva. Salichová nevnímá dřevo jako nosič, ale jako aktivního spoluautora svých děl, nechává vystoupit jeho kresbu, suky, póry a drobnými zásahy rydlem nebo nožem odhaluje příběhy ve dřevě ukryté.
Ačkoli Salichová tvořila mimo hlavní centra avantgardy, její cyklus se protíná s klíčovými formálními a myšlenkovými proudy, které definovaly česko-slovenské umění šedesátých let. Toto období bylo charakterizováno intenzivním hledáním autonomie formy, osvobozením se od ideologických norem a směřováním k experimentální práci s médiem.
Vystavený cyklus Tvary skryté ve dřevě je doplněn díly velkých uměleckých jmen: Karla Malicha, Stanislava Kolíbala, Václava Boštíka, Jiřího Balcara a Marca Chagalla, což umožňuje nově číst dílo Heleny Salichové jako součást nejen české abstraktní tvorby.
S Karlem Malichem Salichovou spojuje vizualizace skrytého. Stejně jako Salichová nechává vystoupit energii dřeva, Malich vizualizuje neviditelné síly v prostoru.
U Stanislava Kolíbala je pomyslnou spojnicí nejen rodné Slezsko, ale i námět ženské figury a v roce 1963 pak přechod k abstraktní geometrické formě.
Václav Boštík sice sleduje vnitřní svět, zatímco Salichová ten vnější (tedy materiál), oba ale dosahují formální redukce s duchovním podtextem.
Práce Jiřího Balcara na pomezí expresivní grafiky a znakovosti klade důraz na rytmickou sílu a vizuální zkratku, čímž se stává ideálním partnerem k Salichové cyklu, který rovněž zkoumá čistou, rytmem řízenou kresbu.
Marc Chagall nám pomáhá chápat dílo Heleny Salichové v kontextu světového umění. Jeho lyrická, symbolická a snová malba čerpá z židovských tradic a mytologie. Tvorba Salichové vyrůstá z folkloru Slezska. Chagall dokazuje, že cesta k abstrakci není nutně odklonem od reality, ale naopak jejím vnitřním, poetickým rozšířením. To je princip, který mistrně naplňuje i pozdní, zralá tvorba Heleny Salichové.
Rok Heleny Salichové zahrnoval řadu akcí. Galerie Gong jej zahájila výstavou Profesor a žačka, Max Švabinský a Helena Salichová. Závěrečnou expozici jubilejního roku Tvary skryté ve dřevě je možné navštívit denně kromě pondělí v čase 10:00 – 18:00 do 5. 4. 2026.
Kurátorem výstavy je Jan Světlík a o instalaci se postaral Zdeněk Sklenář z pražské Galerie Zdeňka Sklenáře.
Více o Heleně Salichové:
Helena Salichová (1895–1975) byla významná slezská malířka, grafička, ilustrátorka, spisovatelka a sběratelka lidové kultury. Narodila se v Kyjovicích a už od dětství ji formovalo prostředí Polanské nížiny i lidová tvorba, kterou poznala díky své chůvě Haně Proské. Silné zázemí pro její umělecký růst vytvářela také rodina, zejména otec – učitel, který ji vedl k poznání umění a kultury.
Po absolvování učitelského ústavu v Opavě studovala na Akademii výtvarných umění v Praze (1919–1926) u předních osobností své doby, mj. Maxe Švabinského, Vojtěcha Hynaise, Vlaho Bukovace, Karla Krattnera či Augusta Brömse. Krátce působila jako učitelka v Kyjovicích, poté se natrvalo usadila v Polance nad Odrou, kde žila a tvořila celý svůj život.
Je zastoupena ve sbírkách významných českých institucí.
