Na začátku bylo odmítnutí otce Zuzany Skácelové se vystěhovat z protektorátu v roce 1939 za jeho rodiči do Polska. Následovalo přesídlení celé rodiny do pracovního táboru Vyhne na Slovensku a její postupný transport do Osvětimi. Zuzana Skácelová měla velké štěstí. V dnešní době téměř neuvěřitelný příběh si zásluhou střediska Europe Direct v aule radnice vyslechlo na 90 studentů gymnázia, Mendelovy střední a také zemědělské školy.
Zuzana Skácelová, účastnice holocaustu: "29. srpna 1944 propuklo Slovenské národní povstání, partyzáni nás osvobodili, ale pak Tiso povolal na Slovensko Němce a tím začalo peklo. V našem táboře nás bylo 500 a jestli 10 procent, snad ani ne, nás přežilo, protože valná většina těch poschovávaných a utíkajících byla objevena, postřílena, vyvražděna. My jsme měli obrovské štěstí, byli jsme ve vesnice Drahová ve Slovenském Rudohoří. Nějaký pan Dulovec nás ubytoval na 10 dní. Během těch 10 dní jsme s tatínkem postavili bunkr a tam jsme v lednu a únoru 1945 žili sedm týdnů a díky tomu jsme to přežili."
Přednáška byla součástí seriálu podobných akcí v různých českých a moravských městech. Organizátorem je obecně prospěšná společnost Živá paměť, která pečuje o lidi perzekuované za nacistického režimu. S Česko-německým fondem budoucnosti se podílela i na odškodnění obětí nacismu. Hlavní náplní je ale zaznamenávání jejich vzpomínek a jejich šíření mezi veřejnost. Jde to ale stále hůř, nejmladším pamětníkům je už 80 let.
Vít Fojtek, koordinátor vzdělávacích programů: "Těch aktivních je už poměrně málo vzhledem k té věkové kategorii, ale samozřejmě mají velký zájem se o ty své vzpomínky podělit, ačkoliv ty vzpomínky jsou často pro ně velmi nelehké. Leckteří jiní o nich vůbec odmítají vypovídat nebo o nich nechtějí mluvit, protože to je pro ně příliš silné trauma."
Právě Zuzana Skácelová je příkladem člověka, který dlouho o svém příběhu mlčel. Promluvila teprve před třemi lety a už má za sebou tři desítky přednášek pro mladé lidi.
Zuzana Skácelová, účastnice holocaustu: "Chtěla jsem zapomenout, za muže jsem si vzala nežida, děti jsme vychovávali ateisticky, sama jsem ateistka. Ale dneska, když vidím, jak se ten neonacismus oživuje, tak pokládám za svou morální povinnost co nejvíc mladých lidí informovat o tom, co bylo."
Až na jednu negativní zkušenost, kdy na přednášku dorazili právně neonacisté, si dříve profesorka gymnázia Zuzana Skácelová kontakt s mladými lidmi chválí. Téma studenty zaujalo, padlo přes tucet dotazů a zájem byl i o osobní kontakt.
