Hra Discoteca Paraiso od německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga (nar. 1967) propojuje pulzující energii taneční klubové scény se životy různorodých, na diskotéce se pohybujících postav. Diskotéka je symbolickým prostorem sbližování i odcizení. Je to peklo, nebo ráj? A změní se skutečně něco tuhle noc? „Dokáže sedm herců zahrát tisíc postav na diskotéce v Havaně? Proč se to odehrává v bazénu? A co v něm dělá ta obrovská kostka ledu? Netuším, ale je to krásné…,“ naznačuje divákům režisér Tomáš Svoboda. V Česku bude drama uvedeno vůbec poprvé.
„Půvab noci, svůdný rytmus hudby a anonymita vytvářejí dokonalé pozadí pro zkoumání lidských tužeb i strachů. Atmosféra hry je elektrizující a vtáhne diváky do horečnosti i bezbrannosti současného světa. Nikdo z návštěvníků klubu nechce uvíznout v koloběhu všednosti a každodennosti. Každý chce někoho potkat a něco mimořádného tam zažít,“ rozvádí dramaturg Norbert Závodský. Středobodem dění Discotecy Paraiso je tedy bazén s ledovou kostkou. Na malém jevišti, kolem něhož se odehrávají jednotlivé scény a příběhy. Divák tak sleduje tisícihlavý roztančený dav prostřednictvím sedmi postav označených nikoli rolemi se jmény, ale hashtagy a čísly. Každý z herců a hereček tak může představovat jednotlivce i skupinu návštěvníků diskotéky. Výchozí situace hry je až banální – jedna noc na jedné párty. Schimmelpfennig ji však proměňuje v něco zásadního. Je tu pět barmanů, dva Italové, tři Bulhaři, čtyři blondýnky z Kanady, třicet Španělů, dvacet čtyři Francouzů, neznámý dřevorubec, žena z Východu, sedmapadesátiletý Rus a mnoho dalších v podání jednotlivých herců činohry NDM.
Roland Schimmelpfennig je dnes světově uznávaným dramatikem. Jeho nejslavnějším dílem je hra Arabská noc z roku 2001 – snový kaleidoskop odehrávající se v jednom blíže neurčeném domě. Postavy se zde díky náhodám (A jsou to náhody?) dostávají do vzájemného kontaktu, nebo v nich ony náhody podněcují smyslné představy o možném setkání. „Schimmelpfennig je proslulý svou specifickou poetikou, která vychází z magického realismu, hraje si se strukturou textů, s rytmem, refrény a variabilním obsazením postav. Díky tomu všemu jeho hry podněcují divákovu představivost po celém světě,“ říká dramaturg Norbert Závodský. „Pokud si divadlo klade za cíl rozšiřovat obzory a imaginární prostory, nebo je vůbec otevírat, pak je cenné a může se pro mladé diváky stát neocenitelnou zkušeností. Představivost je nesmírně důležitý nástroj. Dělá nás silnými. Otevírá cesty,“ přibližuje Schimmelpfennig své vnímání divadla, které je patrné i v případě hry Discoteca Paraiso.
Hrají Kamila Janovičová, Sára Erlebachová, Aneta Kaluža Klimešová, Martin Dědoch, Robert Finta, Tomáš Jirman, Petr Panzenberger… a šestičlenný sbor absolventů a studentů Janáčkovy konzervatoře v Ostravě.
Scéna Nikola Tempír, kostýmy Markéta Kaplanová. Hudba Jiří Hájek. Překlad Jana Slouková.
