Pacient je proto léčen v intencích těchto onemocnění, jejichž vývoj nemá příznivou prognózu, a nadále zbytečně živoří. Přitom – pokud je idiopatický normotenzní hydrocefalus diagnostikován – je velmi dobře léčitelný a pacient může po zákroku žít poměrně kvalitním životem.
Právě idiopatický normotenzní hydrocefalus je jedním z témat, jimiž se ve dnech 22. a 23. ledna bude ve svém sedmém ročníku zabývat multioborové neurochirurgickoradiodiagnosticko-rehabilitační sympozium konané v Beskydách na Soláni. Jeho organizátorem je Fakultní nemocnice Ostrava, přesněji její neurochirurgická klinika, klinika léčebné rehabilitace a radiodiagnostický ústav ve spolupráci s OS ČLK Ostrava.
„Cílem sympozia je osvěta mezi praktickými lékaři, gerontology a neurology o možnosti rychlé diagnostiky pacientů s normotenzním hydrocefalem a také informování o léčebných a rehabilitačních možnostech těchto pacientů," říká doc. MUDr. Radim Lipina, Ph.D., přednosta Neurochirurgické kliniky FNO. „Příčinu vzniku tohoto onemocnění současná medicína nezná. Idiopatický normotenzní hydrocefalus se objevuje u starších pacientů a projevuje se velmi pozvolna takzvanou triádou, tedy demencí, poruchami chůze a inkontinencí. Vzhledem k tomu, že tyto projevy bývají připisovány na vrub Alzheimerově a Parkinsonově chorobě a dalším onemocněním, nebývá skutečná příčina správně diagnostikována. Proto bude na sympoziu představen diagnostický set pro praktické lékaře, který jim na základě jednoduchého testu umožní toto onemocnění rozpoznat. Pokud test odhalí střední nebo vysoké riziko možnosti normotenzního hydrocefalu, měl by praktický lékař pacientovi doporučit vyšetření u specialisty."
Pacient je poté vyšetřen nejen neurologem, ale projde také rozsáhlým psychologickým i radiologickým vyšetřením pomocí CT nebo magnetické rezonance, kdy se v případě hydrocefalu prokáže rozšíření mozkových komor, jež tlačí na okolní mozkovou tkáň a způsobuje chronickou poruchu mozkových funkcí. Řešením je neurochirurgický výkon v podobě ventrikuloperitoneálního zkratu (shuntu), který umožní odvádění moku z mozkových komor. Po zákroku je šance na návrat do normálního života velmi dobrá – pacient přestane šouravě chodit, zmizí problémy s močením, zlepší se paměť.
„Ročně operujeme zhruba sedmdesát až osmdesát pacientů s hydrocefalem, asi polovinu však tvoří děti. Starších pacientů s idiopatickým normotenzním hydrocefalem ročně operujeme zhruba patnáct až dvacet," pokračuje docent Lipina s tím, že ve skutečnosti by měl tento počet být dvojnásobný. Statistiky totiž uvádějí, že správně diagnostikována je v současné době ani ne polovina pacientů. To by měl změnit nově zaváděný diagnostický set. .
