Pod zemí černé uhlí, nad ní pestrobarevné květy, ovoce i zelenina. Takové jsou odjakživa stonavské zahrady. Jejich hospodáři se letos mají čím chlubit. Na výstavě v Domě zahrádkářů braly dech převislé begónie, muškáty, růže, ale i zelí připomínající kytku.
Anna Žáková, pěstitelka: "Je to jedlé. Nebudete to přece dusit, když je to tak krásné. Tak si to dáte na talíř jako ozdobu."
Další pěstitelé si zase mohou talíře ozdobit nezvykle tvarovanými bramborami. Urodily se buď v podobě takzvané Stonavské Venuše, nebo dokonalých srdíček.
Alois Wojkovski, předseda Svazu zahrádkářů Stonava: "To tak kopačkou jsem vykopal, takhle to vyrostlo, tak jsme to vzali na výstavu, protože se nám to líbilo. Příroda čaruje a zahrádkář zírá."
K vidění byly také cukety v podobě míče, obří lilky, veškerá kořenová zelenina, ale i africká či gigantická rajčata.
Ladislav Štula, pěstitel: "Někteří lidé tomu říkají i kravské rajče. Když ho rozkrojíte, je jako hovězí maso. Nemá žádnou jaderničku."
Ovoci vévodily červené hrušky a jablka. Jakých odrůd, to už nikdo neví. Tato nádherná jablka rodí stromy, které zasadili ještě pradědové dnešních zahrádkářů a ti neměli to srdce vyměnit je za nové.
Helmut Kucharczyk, člen ČSZ Stonava: "Má chuť, kterou si pamatují ještě jako děti, proto to ovoce pěstují."
Samozřejmě, že všichni pěstitelé si svoji úrodu musejí ze země doslova vydřít. Přesto by nikdo své užitkové záhony za zahrady čistě okrasné nevyměnil.
Ladislav Štula, pěstitel: "Jsou to takové naše zpovědnice kolikrát. Když do zahrádky přijdu, vidím, jak to roste a kvete, tak si s tím člověk musí popovídat."
Anna Žáková, pěstitelka: "Kdyby to člověk koupil, nemá z toho takovou radost, nechutná to jako domácí a je to teoreticky bio."
Výstava zahrádkářů včera skončila. Všechny exponáty putovaly do stonavské školy, kde si na nich pochutnají tamní žáci.
