Například jeden z bývalých žáků proplul celý svět jako profesionální námořník.
Hugo Pazdziora, absolvent ZŠ Stonava: "Tak prostě osud mě zavál. Měl jsem rád zeměpis, dějepis, tak se splnil můj klukovský sen."
Někdy prý byli kantoři i hodně přísní. Spolužák pana Pazdziory si na to živě vzpomíná i po šedesáti letech.
Josef Volný, absolvent ZŠ Stonava: "Vás už tak nemlátí po rukách, co? Ne, jen když hodně zlobíme, tak nás slovně proplesknou. To, máte dobré, za nás ředitel Mazoch, když někdo nedával pozor, tak ho lisknul, až hlava mu měla ulítnout."
Na žáky to tehdy možná fungovalo, ale dnes tu už takové výchovné metody žádný pedagog nepoužívá. Genius loci této školy ale vnímal každý absolvent, který se sem při příležitosti dne otevřených dveří vrátil.
Kateřina Lukoszová, absolventka ZŠ Stonava: "Ten duch té školy tu pořád je i přes veškeré renovace tu cítím to, co člověk cítil, když chodil do školy."
Co naopak překvapilo bývalé žáky, byla školní budova její vybavení. Každý si ji pamatoval jinak.
Markéta Szwanczarová, absolventka ZŠ Stonava: "Je to takové hezčí než kdysi. Tenkrát se mi to zdálo takové všední nějaké."
Josef Volný, absolvent ZŠ Stonava: "No tak mají víc učení."
Jestli je to doopravdy tak, nebo je to pouze obava starších ročníků z moderních vyučovacích metod, i o tom vedli učitelé s absolventy řeč. Ale témat k diskusi bylo mnohem víc.
Zdeněk Lusk, ředitel ZŠ a MŠ Stonava: "Zážitky má každý jiné a když potom mluví, tak si je připomenou a řeknou: Aha!"
Těch AHA bylo slyšet hodně hlavně při večerním společném posezení v Domě PZKO, kde čas absolventům zpříjemňovali současní žáci svými kulturními vystoupeními. I oni dokazovali, že, na rozdíl od mnoha českých obcí, se Stonava svého vlastního školství nevzdá.
Ondřej Feber (Nestraníci), starosta Stonavy: "Stonava se rozvíjí a k tomu patří škola. Děláme všechno, aby školství, tak jak je teď na vysoké úrovni, takové bylo i do budoucna."
