Příběh obyvatel jednoho městečka se odehrává na počátku minulého století. Alespoň to v úvodu říká postava, která nás představením provází. Nicméně tento příběh by mohl být také o nás, o lidech z století 21.
„Já celu tu inscenaci v podstatě řídím a vím, co přijde dopředu. A musím to i takto hrát. Ale nemusím to hned prozradit divákovi. To mám jen vevnitř a říkám si: přijde na to ten divák, nebo nepřijde,“ říká herec Libor Olma.
Každodenní shon, povinnosti i nedostatek času v klidu si promluvit... Život plyne závratným tempem. Lidé se rodí, dospívají, žení se, vychovají děti, umírají. Koloběh života, který proklouzne mezi prsty. To vše se děje na pozadí jednoduché scény.
„Jsou tam jen nezbytné kulisy, nezbytné rekvizity, aby se ponechalo co nejvíce místa pro představivost diváka,“ vysvětluje strohou scénu režisér Bogdan Kokotek.
Sledujeme příběh dvou mladých lidí, Georga a Emilie, kteří bydlí v jedné ulici, vezmou se a založí rodinu. Záhy ale Emilie nečekaně zemře. Nicméně dostává šanci znovu prožít jeden den svého života. Vybírá si své dvanácté narozeniny. S hořkostí jí ale dojde, že nelze nic vrátit zpět. „ Člověk by se neměl bát říci svému nejbližšímu to, co cítí. Protože jednou může být pozdě,“ dodává představitelka jedné z hlavních rolí Tereza Bartošová.
Slezské divadlo uvádí inscenaci Naše městečko znovu po 21 letech. Některé postavy si zahráli také současní členové souboru, které můžete vidět i v tomto posledním ztvárnění.
