S Beskydským ještěrem jste spjat takřka polovinu svého života. Co se Vám při tom sousloví vybaví? Jaká byla stěžejní myšlenka soutěže?
Soutěž Beskydský ještěr jsme zakládali hlavně proto, abychom zviditelnili region a zejména lidi, kteří neměli žádné akademické tituly, a přesto něco znamenali. Jako příklad bych uvedl třeba Ludvíka Magdoně z Janovic. Pracoval jako slévač, ale zároveň byl vynikajícím malířem a sochařem. Nebo takový Augustin Drabina, který složil o Beskydech řadu písniček, Olga Tlučková, známá slezská básnířka, Ludvík Krajíček z Válcoven plechu…
Beskydský ještěr dosáhl nejen republikového, ale i mezinárodního ohlasu. Byl známý v Rakousku, tehdejší Jugoslávii nebo zásluhou pana Kalmuse třeba i v Americe. Jsem rád i za generaci filmařů, kteří převzali soutěž po nás starších, což byl Eduard Mocek, Zdeněk Zícha, Bohuslav Cihla a další.
Je vám 89 let. Jste ještě kulturně aktivní, nebo už amatérský film sledujete jen jako divák?
Ano. Pro ústav Domovinka, spadající pod charitu, pravidelně promítám filmy o událostech, které se odehrály v našem regionu. Aktuálně se zaměřuji třeba na probíhající Mezinárodní folklorní festival.
Beskydský ještěr funguje téměř 40 let. Vzpomenete si ještě na jeho začátky? Kdo vlastně vymyslel název festivalu?
Hlavním protagonistou byl pan Vilém Vlk. Já už jsem jen pomáhal s realizací. Začátky byly samozřejmě krušné, tehdy neexistovaly DVD přehrávače a počítače, jako dnes. Natáčelo se na 8mm a 16mm pásky a promítačky jsme často museli shánět.
Řadu snímků jste zhlédl jako porotce. Co Vám nejvíc utkvělo v paměti?
Hlavně se mi líbily filmy, které zaznamenávají naše lidi a naši krajinu.
Vy sám jste autorem několika filmů. Které byly nejvíce ceněny?
Moje první soutěžní účast se tehdy ještě netýkala Beskydského ještěra, ale Přerovské revue (PRAF). V rámci Beskydského ještěra jsem se pak ale účastnil skoro každý rok. A nejlepší filmy? Ty naše Beskydy, Hutníkova láska, Červený květ, nebo například snímek Poslední plech, který zaznamenal poslední směnu frýdeckomísteckých válcoven, než byly nadobro zrušeny.
Točil jste o frýdeckomísteckém Zooparku, místní Bazilice i o Palkovicích. Jaká další místa v regionu vás lákají k tomu, abyste zapnul kameru?
Teď aktuálně Promenádní koncerty. Loni vystupoval Josef Zíma, letos Naďa Urbánková. Právě tyto typy akcí dokumentuju a následně pouštím v Domovince.
Pojďme se podívat na praktickou stránku filmařského řemesla. Jaká kritéria vlastně u hodnocení filmů rozhodují? Jaké jsou nejčastější chyby začínajících filmařů?
Obecně, film nesmí být delší, než 20 minut. Toto kritérium vypadá banálně, ale ne každý ho dokázal dodržet a spousta filmů kvůli tomu byla vyřazena ze soutěže. Dále porota sleduje kvalitu zvuku, správnou expozici, všímá si, zda není obraz roztřepený a důležité je připojit k filmu také vhodný hudební podkres, který souvisí s jeho obsahem.
Co byste vzkázal mladým filmařům, kteří to letos se svou soutěžní prací vyzkouší?
Nebát se tématu a filmovat vše zajímavé.
Děkuji za rozhovor a ať se Vám daří!
Rozhovor vedl Filip Šimeček
