Jsou to dva týdny, co jste do Frýdku-Místku přišel jako nový hlavní trenér. Jak jste se za tu dobu v klubu zabydlel?
„Výborně, s tím není problém. Kdysi jsem tady hrál, ještě na staré hale, mám na to super vzpomínky. Takže mi přechod nedělal žádný problém, navíc tady v podstatě půlku týmu znám z juniorky Třince. Za mě vše O.K.“
Jak probíhalo jednání o vašem příchodu do Frýdku-Místku, kolik času jste měl na rozmyšlenou?
„Probíhalo to asi pět minut (úsměv). V neděli (14. 10.) k večeru mi zavolal Honza Peterek, že chce se mnou mluvit. Přijel jsem na schůzku, během deseti minut bylo jasné, o co jde a neváhal jsem ani vteřinu. Beru Frýdek a Třinec jako jednu organizaci. Přišla nabídka na seniorský hokej, je to pro mě změna, nová zkušenost. Šel jsem do toho s tím, že jsem věděl, že tady ten tým nějaký potenciál má, že to může jít nahoru.“
V jakém stavu jste tady tým našel?
„Určitě pozitivně naladěný. Hráči měli chuť špatnou situaci změnit. V zápasech, co už jsem absolvoval na střídačce, vidím, že mají snahu a chuť. Není tam žádný rušivý element. Určitě jsem tu nenašel dvacet skleslých borců, spíš to byla pro ně i pro mě nová výzva, snaha něco změnit.“
Změna byla hned vidět, když pod vaším vedením Frýdek-Místek po osmi porážkách vyhrál v Prostějově a doma s Kadaní. Stihli jste už něco změnit nebo podle vás zafungoval impuls nového trenéra?
„Malé věci jsme změnili, ale jinak to byl vyloženě ten impulz. Byla to léčba šokem. Něco malého jsme stihli změnit, ale základem byl určitě impulz.“
Pak přišel ještě dobrý zápas doma s Kladnem prohraný v prodloužení, ale potom následovaly porážky s Havířovem a Třebíčí, šlo to zase trochu dolů, proč?
„Neřekl bych, že to šlo nějak moc dolů. Výsledkově to nevyšlo, ale jsou tam jasné příčiny těch dvou proher, a to je naše neustálé vylučování. V Havířově jsme dostali tři branky v oslabení a v Třebíči taky. Od toho se to celé odvíjí, a když tento problém neodstraníme, tak se s tím budeme potýkat celou sezónu a těžko se z toho dostaneme. Ve hře pět na pět jsme vyrovnaným soupeřem komukoliv, bohužel nás sráží oslabení. Když odehrajeme v Třebíči dohromady téměř celou třetinu v oslabení, tak to by potrestal každý. Navíc tam byla pro nás ještě jedna desítka. Takže to je jeden ze zásadních problémů, který tady byl už, než jsem přišel. Když jsem se díval na statistiky, tak byl Frýdek dvouminutovými tresty jasně nejtrestanější tým.“
V úterý a ve středu vás čekají dva zápasy doma proti Ústí nad Labem a Litoměřicím, tedy týmy, které bychom asi měli porážet. Berete to tak, že šest bodů je povinnost?
„Byl bych strašně rád, kdybychom bodovali. Každý soupeř, který přijede, nám to tady neodevzdá, chce vyhrát, získat body. Třeba právě Ústí je poslední, tady taky určitě nepřijede s tím, že tady dostane pětku, protože ví, že jsme o místo a o čtyři body před ním. Oni tady přijedou s tím, že budou chtít získat body. O Litoměřicích se ani bavit nemusím, ty jsou šesté, mají šňůru, kdy mimo jiné porazily doma Kladno. Je to v podstatě základna pro reprezentační dvacítku. Bude to strašně těžké. Já jsem určitě neočekával, že tady přijdu, mávnu kouzelným proutkem a najednou se vyhraje z osmi zápasů šest. To se fakt povede málo komu i na vyšší úrovni. Budeme bojovat a budeme chtít bodovat v každém zápase.“
Poté přijde na řadu reprezentační pauza, ta vám asi přijde k duhu...
„Určitě. Tam si sedneme a všechno si shrneme, řekneme si co a jak, povíme si, kde děláme chyby. Samozřejmě nechci říct, že předešlí trenéři to hráčům neříkali, ale zopakujeme jim to. Budeme se snažit dojít k závěru, kdy si řekneme, jak bychom měli hrát a toho se pak budeme držet dál.“
Když jste tým přebíral, dostal jste nějaké konkrétní zadání, čeho musíte s týmem dosáhnout, například ho vytáhnout do play-off?
„Ne, nic konkrétního jsem zadáno nedostal. Je to spíše o tom, že máme ohrávat hráče, kteří mají potenciál do áčka (Třince). Samozřejmě, že ti starší hráči by jim k tomu měli pomoct a myslím si, že se to daří. Konkrétní cíl v podobě play-off jsem od vedení nedostal, ale já jsem klukům v kabině řekl, že tomu věřím. Že se to ještě dá, že jsou před námi ještě tři čtvrtiny základní části. Hráli jsme s týmy z různých pater tabulky a se všemi se dá hrát a všechny zápasy jsou více méně o nás. To znamená, jak k tomu přistoupíme a jak budeme dodržovat to, co si před zápasem řekneme.“
Jaký hokej byste chtěl s Frýdkem-Místkem vlastně předvádět?
„Stoprocentně víc atraktivní směrem dopředu a na tom tady už od začátku pracujeme. Chceme, ať se to líbí fanouškům. Před nimi klobouk dolů, protože se tady hrálo poslední místo a pořád chodilo okolo osmi set lidí. Myslím si, že třeba zápas s Kladnem se musel líbit, i když byl pro trenéry infarktový. Je tu i daná koncepce z Třince, tedy ne jen šedesát minut konstantně bránit. Jsou tady mladí kluci a dobří bruslaři, takže je chceme kontrolovaně pouštět dopředu. Určitě chceme hrát útočnější atraktivnější styl hokeje, protože jsou tu dvacetiletí kluci a bruslařsky na to mají. Vlastně i včetně těch starších, jako je Miky (Milan Mikulík) nebo Marty (Rostislav Martynek), kteří jsou bruslaři od pána Boha. Nesmí se to ale zvrhnout na nějakou anarchii, že budou jezdit všichni všude.“
