Zájemci se mohou s inscenančím týmem i herci potkat už na předpremiérové besedě, která poprvé proběhne v baru Ve Dvanáctce vedle divadla v předvečer premiéry - 23. ledna od 17:00 hodin.
Eugène Ionesco je považován za mistra absurdního dramatu 20. století. Jeho Král umírá předkládá divákovi v 90 minutách mataforu konce Bérengerova království na pozadí neodvratného konce jeho života.
Král Bérenger I. zemřít odmítá. „Zemřu, až já budu chtít!“ - to je jedna z jeho nejvýraznějších zoufalých replik.
Hra pracuje s oblíbeným Ionescovým tématem smrti v přesně vyměřeném čase (90 minut), což zoufalému králi opakovaně připomínají starší ze dvou královen i jeho lékař. „Titulní postava prochází fázemi popírání, vzdoru, sebelítosti, poslední snahy se smrti vzepřít. Ve finále dospěje ke smíření. Tak, jako mu hodiny odtikávají každou vteřinu k neodvratnému konci, tak se drolí i jeho svět, jeho království. Přitom okolní říše vzkvétají. Souboj krále se smrtí je také soubojem dvou královen a jejich přístupu ke smrti – ta mladší se zoufale snaží smrt popřít a odvrátit, starší je nakonec ta, která králi odchod usnadní,“ rozvíjí děj dramaturgyně činohry Sylvie Vůjtková.
„Král umírá je jeden z nejtěžších divadelních textů, které lze inscenovat. Za prvé: Musíte mít ideálního představitele Krále. Za druhé: Nesmíte se bát opustit svůj komfortní prostor a riskovat vše,“ říká ke svému režijnímu pojetí Vojtěch Štěpánek. „Král je velkou hereckou příležitostí pro Františka Večeřu. On je centrem této hry, je klíčem k její realizaci. Odvedl na sobě skutečně hodně práce. Obdivuhodné,“ chválí režisér a pokračuje: „Pracujeme podle hesla: Hrůza a směšnost sestry jsou. Ionescova hra po vás chce, abyste předvedli vše, co umíte. A teprve když se jí přestanete bát, ukáže vám, že můžete cokoliv. I být králem.”
Hlavní poselství hry – postoj ke smrti, kterou neumíme přijmout - shrnuje dramaturgyně Sylvie Vůjtková takto: „My se dnes neumíme postavit k umírání a smrti realisticky, není to součást naší kultury, našich životů. Smrt nás děsí, snažíme se ji co nejvíce oddálit a žít za každou cenu co nejdéle nehledíce na to, jak kvalitně. Dnes se často umírá osamoceně v nemocnicích a léčebnách a ne doma v rodinném kruhu. Jen abychom neměli smrt na očích.“
Nedůstojné a komické Bérengerovo devadesátiminutové umírání a zánik jeho světa (jeho království) je v kontrastu s viditelnou snahou o opulentnost a přepych, které vládnou scéně Milana Davida a kostýmům Marty Rozskopfové – perské koberce, šperky, hedvábné pyžamo krále v kontrastu k jeho děravým ponožkám, černá jednoduchost starší z královen proti přepychu oděvu, líčení a záplavě šperků té mladší. Podobnost dvou postav (kostýmů starší královny a lékaře) s reálnými osobnostmi není úplně náhodná.
Král umírá bude mít v komorním Divadle „12“ premiéru 24. ledna 2019 v 19.00 hodin. Jde také o první inscenaci nastudovanou přímo pro tuto malou scénu NDM. Divadlo „12“ má 60 diváckých míst a vzniklo v rámci rekonstrukce komplexu Divadla Jiřího Myrona. Do konce sezóny tam budou mít premiéru ještě komorní opera (14. února) a muzikál (v květnu).
Eugène Ionesco: Král umírá
Překlad Milena Josef Tomáškovi. Režie Vojtěch Štěpánek. Dramaturgie Sylvie Vůjtková. Scéna Milan David. Kostýmy Marta Roszkopfová. Výběr hudby Vojtěch Štěpánek.
Hrají: Bérenger I., král – František Večeřa; královna Markéta (starší královna) - Anna Cónová; královna Marie (mladší královna) - Petra Lorencová; Julinka – hospodyně, ošetřovatelka – Renáta Klemensová; lékař, kat a astrolog – Tomáš Jirman; stráž – Jiří Sedláček.
Po otci Rumun, po matce Francouz Eugène Ionesco (1909-1994) psal hlavně francouzsky a většinu života strávil ve Francii, měl francouzské občanství. Patří mezi hlavní představitele absurdního divadla (franc. Nouveau Théâtre – Nové divadlo). Dospěl ve své tvorbě k názoru, že svět je plný utrpení a fanatismu, proto se v jeho hrách objevuje tragická a bezradná vize světa. To ho vedlo k tvorbě tzv. antiher a absurdního dramatu. V počátečních hrách na scénu uvádí lidské roboty, odosobněné mechanicky jednající loutky. V pozdějších dílech jsou tito hrdinové nadáni určitým vědomím a zlidšťují se. Jde zejména o postavu Bérengera, vystupujícího nejen ve hře Král umírá. Velké bérengerovské i nebérengerovské hry pak inklinují k tématům společenským, k tématům stárnutí a smrti a k tématům násilí, moci a zla. Posedlost tématem stárnutí a smrti se u Ionesca s věkem prohlubuje. Objevuje se jako dominantní téma i v některých jeho pozdějších hrách ze 60. let, ale i v jeho zápiscích a denících. Další téma, které u autora věkem sílí a stává se posedlostí, je téma společenského násilí a zla ve všech formách (v jeho díle se odráží zejména osobní zkušenost s rumunským fašismem).
Ostravské publikum zná jeho hry Plešatá zpěvačka a Židle. Drama Král umírá uvádí naše divadlo v Ostravě nyní poprvé. V Česku mělo drama premiéru už v roce 1964, bylo poté ale dlouho zakázáno.
