Jestli památková zóna ve Frýdku-Místku nakonec vznikne, prozatím není jasné. Případ jako tento však ukazuje, jak komplikované někdy je vyhovět veřejnému i soukromému zájmu. Pokud se to ovšem podaří, získat mohou obě strany. Příkladem této symbiózy je kulturně chráněná secesní Kavárna Radhošť, kterou provozuje frýdecko-místecký rodák Petr Chodura, jehož rodina již po čtyři generace pracuje v řeznické branži.
„Když jsem Kavárnu Radhošť na počátku 90. let poprvé navštívil, její prostory mě okamžitě uchvátily. Tehdy mě nenapadlo, že budu kavárnu někdy provozovat. V roce 2013 se však tato možnost naskytla a já ji ještě v červnu téhož rokuvyužil. Před pěti lety byla dokončena rekonstrukce, která si vyžádala značné investice. Výsledek však stojí za to a mě těší, že si dnes lidé mohou zajít na oběd, večeři nebo třeba na kávu do restaurace, v níž se dochovaly krásné secesní malby staré více jak sto let,“ vysvětluje Chodura důvody, proč se rozhodl provozovat kavárnu zrovna v památkově chráněné stavbě.
Budova, v níž se Radhošť nachází, byla postavena roku 1901 podle návrhů architektů Oskara Neumanna a Artura Barona a dříve sloužila jako sídlo frýdeckého okresního hejtmanství. Samotná kavárna je pak hodnotná zejména díky neporušenému secesnímu interiéru s bohatou malířskou a plastickou výzdobou.
Mít kavárnu v takto cenných prostorách je velkou devízou, na druhou stranu ze statusu kulturní památky vyplývají určitá omezení. Pokud chce vlastník provést například opravu, rekonstrukci nebo jinou úpravu, musí si předem vyžádat úřední stanovisko. Kromě toho by měl respektovat i další zásady. „Kulturní památku je vlastník povinen udržovat v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením či poškozením. Musí ji rovněž užívat pouze způsobem, který odpovídá její památkové hodnotě a technickému stavu,“ jmenuje Jiří Dudek z Národního památkového ústavu některé povinnosti týkající se chráněných budov.
Jak ale Dudek dále upozorňuje, památkový přístup závisí na míře autenticity a účelu místností. „Do dispozice, architektonického řešení i malířské a plastické výzdoby interiéru by se nemělo zasahovat, aby zůstaly zachovány v autentické podobě. Pro provozní a utilitární prostory však platí jiný přístup než pro secesní interiér restaurace, a tak například kuchyně mohla být nedávno modernizovaná pro současné potřeby,“ objasňuje památkář.
Samotnému provozu kavárny tedy status kulturní památky nijak nebrání. Naopak ze své historické jedinečnosti může jen těžit, protože takto neporušených secesních staveb se v moravskoslezském regionu příliš nedochovalo. Kromě mimořádného interiéru však kavárna láká hosty na dobrou kuchyni. „Naším cílem je, aby návštěva Radhoště nebyla pouze estetickým, ale také gurmánským zážitkem.Z nabídky jídel mohu v současné době doporučit hovězí steaky, zeleninové saláty, palačinky či domácí dezerty. Naše představa je ovšem taková, že budeme nabízet kvalitní, mladé a vyzrálé hovězí maso, a to nejen svíčkovou, ale i části, které běžně v nabídce restaurací nejsou. Kromě toho plánujeme zařadit také další pochoutky starých řeznických mistrů. Tuto úpravu v nabídce i s dalším rozšířením restauračních provozů bychom chtěli realizovat do konce roku 2015. V budoucnu bychom také rádi pořádaligastro festivaly pro veřejnost, kde budou moct lidé ochutnat nejrůznější masové a uzenářské speciality,“ prozrazuje své plány Chodura.
