Řídil jeho stavbu, dával dohromady tým zkušených sládků i mladých talentů, rozjížděl chod celého pivovaru. Radegast mu změnil život. Ačkoliv se narodil na Ukrajině a prošel pivovary v různých místech ČR, nyní žije v Nošovicích, kousek od pivovaru Radegast. „Beskydy miluju, a když jsem šel do důchodu, bylo jasné, že s manželkou zůstaneme tady. Mám kousek odsud i chatu a v zimě tam jezdím na běžkách,“ potvrzuje fakt, že od roku 1968 je doma právě v Beskydech a také poukazuje na to, že i pár let před devadesátkou je stále ve výborné kondici.
První pivovarské zkušenosti sbíral Václav Petras v Kvasilově na území dnešní Ukrajiny. Po válce a přesunu do Čech si doplnil pivovarské vzdělání a bylo jasné, že jeho život už zůstane s pivem pevně spojen. Pracoval jako sklepmistr, sládek a nadsladovní. Když mu bylo 47 let a psal se rok 1968, byl jako jeden z největších odborníků povolán aby řídil stavbu nového pivovaru v Nošovicích. Společně se sládkem Jaromírem Franzlem vytvořili tandem, který položil základy budoucího úspěchu nošovického piva. 3. prosince roku 1970 spolu uvařili první várku piva Radegast.
„Jaromír Franzl trval na tom, že Radegast musí být hořký. Měl jsem obavy, aby pivaři na Moravě v té době zcela netradiční chuť přijali. Ale sládkovi jsem plně důvěřoval a stál jsem za ním,“ přibližuje V. Petras momenty, kdy začínal psát historii piva Radegast a dodává: „Na začátku nás vyhazovali z hospod a tvrdili, že tak hořké pivo nikdo pít nebude. Ale čas dal Jaromírovi za pravdu a lidé si hořkost piva oblíbili. A pak už chtěli jen hořký Radegast.“ V Radegastu zůstal Václav Petras do roku 1979, kdy povýšil na ředitele severomoravských pivovarů. Těch 11 nošovických let považuje za nejkrásnější období, které v pivovarství zažil: „Bylo to nezapomenutelné. V pivovaru se sešla skvělá parta. Všichni dělali svou práci s obrovským nadšením a láskou. Tento moravský duch spojený s poctivou prací v pivovaru zůstal. Jsem s lidmi z pivovaru stále v kontaktu a jsem rád, že hrdost na naše pivo Radegast přetrvává.
