Národní divadlo moravskoslezské do této ožehavé debaty vstupuje po svém, tentokrát v ryze autorském projektu, na jehož textu se vedle režiséra inscenace Ivana Buraje podíleli i oba dramaturgové činohry – Dagmar Radová a Marek Pivovar: „Psaní ve třech byl nakonec docela koncepční tah, jelikož tématem inscenace je mizení blízkosti mezi lidmi a sociální izolovanost,“ komentuje spolupráci Ivan Buraj.
Děj inscenace zavede diváka do města v pohraničí a především do jednoho domu stojícího na samotě. Zde žije německá rodina (před válkou a po ní) a také rodina česká, která symbolizuje současnost. Důležitou složkou děje jsou také bouřlivé schůze ve městě těsně po válce, na nichž se rozhoduje, jak bude odsun vlastně probíhat, do jaké míry půjde o akci klidnou či naopak provázenou násilím: „Naše inscenace ovšem tyto historické děje nebude zobrazovat jen bezprostředně, klade si také za cíl poukázat na to, že byť se odsun může zdát jako dějinami zpracovaná a uzavřená událost, její následky a paralely jsou stále přítomné,“ uvádí dramaturg Marek Pivovar. „Pokoušíme se spíše nahlédnout na naši současnost perspektivou této historické události a na základě tohoto pohledu poukázat na to, že odsun nebyl jenom střetem dvou národů, ale jednalo se především o důsledek civilizační krize ‚moderní doby‘. A tyto krize: krize hodnot, krize pocitů, krize povídání si, krize důvěry mezi sousedy, krize chápání skutečnosti, krize občanské společnosti, krize kultury a krize ekonomická, které provázely nejhorší tragédie 20. století, nejsou ani dnes zdaleka překonány,“ doplňuje Ivan Buraj.
Scéna a kostýmy inscenace Odsun!!! jsou dílem Jany Boháčkové a Lenky Jabůrkové, uvidíte Jana Fišara (Karel, otec), Annu Cónovou (Miluše, matka), Petru Lorencovou (Klára, jejich dcera), Ivana Dejmala (Honza, jejich syn), Ladu Bělaškovou (Tanja, Honzova snoubenka), Davida Viktoru (Alois, otec), Kristýnu Krajíčkovou (Erika, jeho dcera), Roberta Fintu (Hans, jeho syn), Tomáše Jirmana (Petr, tajemník), Aleše Bílíka (Vlastík, mladý komunista), Marii Logojdovou (Magda, statkářka), Renátu Klemensovou (Jana, zapisovatelka) a Františka Strnada (Jíra, „partyzán“).
Česká premiéra 22. ledna 2015 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka.
Předpremiérové setkání s autory a tvůrci inscenace pořádá Antikvariát a klub Fiducia ve spolupráci s NDM v úterý 20. ledna 2015 v 18 hodin.
KDO JE IVAN BURAJ?
Narodil se v roce 1988 v Bratislavě. Po neúspěších na recitačních soutěžích začal navštěvovat divadelní spolek Ludus, kde se rozhodl pro studium režie. V roce 2007 byl přijat na divadelní režii na JAMU do ateliéru Iva Krobota a Petra Oslzlého.
Během studia absolvoval pracovní stáž v Národním divadle při přípravě inscenace Roberta Wilsona Věc Makropulos. Bakalářské studium uzavřel inscenací textu Wernera Schwaba Lidumor aneb Má játra bezesmyslu, kterou vytvořil spolu s dramaturgyní Dagmar Radovou, s níž spolupracuje na většině svých projektů.
Magisterské studium ukončil inscenací Princ Homburský podle Heinricha von Kleista. Zde jako základní téma své práce formuluje fenomén „ubývající skutečnosti“ a „vyprazdňujícího se subjektu“. Inscenace získala na mezinárodním festivalu divadelních škol ISTROPOLITANA speciální cenu poroty a cenu publika. Inscenace byla též nominována na Inscenaci roku v rámci Divadelních novin.
V sezóně 2012/2013 pro studio HaDivadla vytvořil autorskou inscenaci Kreatury a do scénického časopisu Divadla Husa na provázku Rozrazil, který byl tentokráte věnován tématu Nynější krize, přispěl svou inscenační črtou o veřejném prostoru.
V sezóně 2013/2014 spolupracoval s Divadlem Letí v rámci inscenačního projektu Proti pokroku, proti lásce, proti demokracii realizovaného v centru současného umění DOX. V tomto roce také začal pracovat na inscenaci Zámek (záře integrace). Tento autorský přepis Kafkova Zámku vznikl pro brněnské HaDivadlo a premiérován byl začátkem sezóny 2014/2015.
V současné době pokračuje v doktorandském studiu na JAMU. Tématem jeho dizertace jsou: „Možnosti současného politického divadla v Čechách a na Slovensku“. Taktéž mu nedávají pokoj témata jako „individualizmus“, „ztráta veřejného prostoru“ a „každodennost“.
