Wolfgang Amadeus Mozart COSI FAN TUTTE – TAKOVÉ JSOU VŠECHNY
Samotný název opery napovídá hlavní témata této dvouaktové opery, jejímž námětem byla údajně skutečná milostná aféra, která pohoršila a asi i pobavila císaře Josefa II. natolik, že pověřil Da Ponteho napsáním libreta, jež by čerpalo právě z této humorné až groteskní příhody. Mozart komponoval operu na zakázku především v posledním čtvrtletí roku 1789 a dokončena byla v lednu následujícího roku, kdy se ve Dvorním divadle ve Vídni také začala zkoušet. Po premiéře se uskutečnily 4 reprízy a z důvodu státního smutku za zemřelého císaře Josefa II. byla další představení až v letních měsících. Cosi fan tutte patří mezi vrcholné Mozartovy opery, ale z důvodu slabšího libreta, které bylo už po premiéře kritizováno, zůstává v počtu repríz za Donem Giovannim, Figarovou svatbou a Kouzelnou flétnou. I tak patří árie a ansámbly mezi nejlepší operní „hity“ všech dob a jejich promyšlená dramaturgie v rámci celku činí z Cosi fan tutte krásný šperk operního repertoáru.
Mozartova genialita dala této lehkovážné převlekové opeře buffa další rozměr – lyrické momenty s akcentem vážnosti. Fascinuje mě životnost tohoto nazírání. (Slyšíte o milenci schovaném ve skříni atd. – smějete se. Jste-li vy sami jedním z aktérů takové situace, tak vám do smíchu určitě není.) Mozartovo uchopení námětu je inspirací pro rozvinutí témat – relativita přísah, pokoušení věrnosti, zvědavost a hořké poznání, rozdílný pohled mužů a žen na morálku, vášeň, touhu, věky zveličovaná smyslnost žen, záměna partnerů a další. Inscenace by měla zrcadlit proměnlivé a nestálé emoce, které dávají vzniknout hravým, lehce erotickým, ale i sarkasticky úsměvným situacím s lyrikou a vážností lidské potřeby lásky a jako operní komedie by měla především pobavit.
V opeře Cosi fan tutte se dva mladíci nechají přemluvit svým starším a zkušenějším kamarádem ke zkoušce věrnosti svých partnerek. Fiktivně odplouvají za svým vojenským plukem, aby se vzápětí vrátili jako dva exotičtí frajeři a sváděli každý partnerku toho druhého. Provádějí odvážný a také neslušný i nebezpečný experiment nejen s city svých partnerek, ale také se svými vlastními. Pokoušení, pýcha a nekonečná zvědavost zamotá hlavu naprosto všem aktérům této frašky, kterou řídí jejich přítel za pomoci úplatné služebné obou dívek.
Wolfgang Amadeus Mozart (27. ledna 1756, Salzburg – 5. prosince 1791, Vídeň), hudební skladatel klasicismu, klavírní virtuos, geniální hudebník, který složil 626 děl světského i duchovního charakteru. Ve svém dětství koncertoval po celé Evropě. Když opustil pozici dvorního skladatele v Salzburgu, nenalezl již stálé placené místo. Nechtěl sloužit jako lokaj aristokratické společnosti a přál si zůstat svobodným umělcem.
Operu uvádíme v českém jazyce. Autorem básnického překladu je písničkář, textař a hudební skladatel Jaromír Nohavica, který se v roli překladatele a tvůrce nového textu libreta představil již v několika operních domech. Libreto dostalo současný jazyk, lidovější zasazení a česká jména postav, což nahrává komediální opeře buffa s nádechem dnešní doby.
Dirigent: Tomáš Hanák j.h. Režie a choreografie: Jana Andělová Pletichová Libreto: Lorenzo da Ponte Překlad: Jaromír Nohavica Sbormistr: Kremena Pešakova Výtvarník kostýmů: Jana Andělová Pletichová Výtvarník scény: Jaroslav Milfajt j.h. Asistent režie: Marta Vaňkátová Korepetitoři: Libuše Vondráčková, Karel Mládek Líza (Fiordiligi): Mariana Hochelová j.h., Veronika Holbová j.h. Dorka (Dorabella): Ilona Kaplová, Dana Šťastná j.h. Kuba (Guglielmo): Zdeněk Kapl, Roman Hoza j.h. Ferda (Ferrando): Dušan Růžička, Ondřej Koplík j.h. Růžena (Despina): Tereza Kavecká, Olga Jelínková j.h. Doktor Sláma (Don Alfonso): Dalibor Hrda, Josef Škarka j.h.
PREMIÉRA: 22. 6. 2014
