Silo je vysoké asi sto metrů, je nejvyšší budovou ve městě a vede na něj 264 schodů. Může se jej zúčastnit každý.
Romana Daněčková, Open house Bruntál: "Určitě tento závod máme rozdělený do sedmi kategorií. Začínáme těma nejmladšíma - nejmladší děti s rodiči do šesti let, potom jsou mladší děti, starší děti a pak ženy a muži. Postupem ročníků nám přibývají i opravdu profesionální, zkušení sportovci, kteří nám tady lámou rekordy."
Sabina Schovánková, závodnice: "Už jsem běžela vloni a byla jsem první. Nevím, doufám, že tady budu do třetího místa. No, já běhám závodně, tak snad to bude dobré."
Anketa, závodníci: 1. "Asi po dvou schodech." 2. "Taky střídavě." 3. "Co nejrychleji, po dvou a po třech schodech, jestli to dokážu." 4. "Já jsem tady podruhé, zvládla jsem to." 5. "Nejdřív poběžím rychle, potom po dvou schodech a potom pomalu."
Běh do schodů má své zvláštnosti. Zkušení závodníci o tom vědí své.
Zuzana Svobodová, závodnice: "Ten závod se nedá natrénovat, protože v paneláku jsou úplně jiné schody, tady je to strmější. Tady je důležité držet se zábradlí, přeskakovat schody a dobře dýchat. Mělo by se běžet stejnoměrně, rovnoměrně, protože když to člověk rozpálí, tak ke konci už nemůže, od pátého patra v podstatě jde."
Michal Kautz, závodník: "Zatímco při krosech a takových bězích zkoušíte co nejvíc taktizovat a vytrvat, tak tady to musíte rozpálit od startu a doufat, že vydržíte."
Anketa, závodníci v cíli: 1. "O 20 vteřin lepší než vloni." 2. "Byl mnohem lepší, musel jsem se ho držet za trenky." 3. "Síly docházely, nohy tuhly, ale běželo se celkem dobře. Krize byla v devátém patře." 4. "To je můj druhý závod v životě. Na prvním jsem zabloudila, netrefila jsem tu správnou odbočku."
Vyběhnout do výšky sto metrů, zdolat dvanáct pater a dvě stě šedesát čtyři schodů je obdivuhodný výkon. Před těmi, kteří to dokážou, bychom měli všichni smeknout.
