Nohu už lékaři Pavlu Štanglerovi zachránit nemohli. Následovala nevyhnutelná amputace a další následná operace. Za třináct dnů od tragické nehody stál vlekař na sjezdovce. Sice o berlích, ale stál.
Turistka: "Ten člověk musí mít asi obrovskou sílu a vůli, je to obdivuhodné."
Pavel Štangler, provozovatel areálu: "To proč jsem šel hned do práce mělo asi jediný důvod - abych nemusel myslet na to, co ostatní, kteří leží doma na zádech. Co bude, proč bude, jak bude. Ono to všechno přijde samo, nad tím člověk přemýšlet nesmí, musí se něčím zabavit."
Pavel Štangler je už opět v plném kole. Zvládá jízdu na sněžném skútru a v autě s automatickou převodovkou se čtrnáct dnů po amputaci nohy vydal do Polska.
Pavel Štangler: "Zvládám takových 70 procent věcí. Manželce nepomůžu nic, neunesu nic. Musím se opírat o berle."
Pavel Štangler je bytostný optimista. Věří, že to nejhorší už má za sebou. "Teď, během 14 dnů, bych měl nastoupit na rehabilitace včetně chození na protéze, takže počítám do měsíce a půl bych se mohl z 90 procent vrátit do normálního života. Už bych mohl jakž takž chodit, alespoň o hůlce ze začátku. Říkali, že to nepůjde tak rychle, jako ten návrat z nemocnice, ale myslím, že to zvládnem dost rychle," říká Pavel Štangler.
Překonat nepřízeň osudu by bylo mnohem těžší bez pomoci těch nejbližších. Pavel Štangler: "Mám všechno, mám dobrou rodinu o kterou se můžu opřít, mám dobré kamarády, dobré spolupracovníky tady. Já myslím, že mi nevadí nic."
A co by chtěl Pavel Štangler vzkázat lidem, kteří se dostal do podobné těžké situace? "Myslím si, že by neměli přemýšlet nad tím, co se stalo a brečet nad sebou a začít něco dělat. Zapomenout na to a dělat. To člověku možná nejlíp pomůže."
"Pomoc ostatních je důležitá. Začít ale musí každý sám u sebe," dodává Pavel Štangler.
