V tuto zimní dobu se novodobí indiáni, kteří napodobují životní styl svých předchůdců v Americe před více než dvěma sty lety, sjíždějí do malého skrytého údolí v Jeseníkách, pravidelně už mnoho let. Za nimi přijíždějí trapeři, což jsou vlastně běloši, kteří ve své době pronikali do americké divočiny.
Riči, indián: "Zkoušíme se přiblížit době indiánů se vším všudy, tedy i s tím, jak přežívali zimu."
Hans, traper: "V zimě samozřejmě vyrážíme ven, jen trošku jiným stylem než na běžkách nebo na sjezdovku. V zimě je krásně, zvláště dneska, takže je škoda sedět doma."
Zimní táboření vyžaduje nemalé zkušenosti a odpovídající kvalitní vybavení. Dnešní indiáni a trapeři navíc používají stejnou výstroj, jako jejich historické vzory.
Atom, traper: "Zimní vybavení znamená vlněné legíny, vlněné kalhoty, vlněná košile, vlněná vesta, mokasíny, v mokasínech vložky z jelena, to je tak asi nejlepší a to je všechno. A něco na pití, na zahřátí."
Sup, indián: "Pokud má člověk spacák, tak se vyspí úžasně. Pokud má deky, tak je to ještě lepší, protože tak to indiáni taky dělali. Když tady nikdo nezačne moc řvát, nebo křesat kamínkem o želízko, aby rozdělal oheň, tak se dá spát i do deseti hodin."
Kromě dobrodružných románů existují také relativně podrobné a přesné dobové zápisy o životě indiánů a traperů. Je ale mnohem lepší jednou si to vyzkoušet, než o tom desetkrát číst, tvrdí zastánci oživené historie. Zimní táboření má však i svá úskalí, problémem je třeba zatlouct do zmrzlé země kolík.
