Vrbenské sklárny přežily 1. i 2. světovou válku, nacismus i komunismus. Dnes jsou jejich zaměstnanci na dlažbě. Drobní skláři mají naopak práce dost.
Roman Míček, sklář, Sklářská huť TOMI: "Byli jsme zaměstnaní dřív na Crystalexu, ale chtěli jsme se osamostatnit."
Obyvatelka Mnichova: "Dělají trochu jiné historické sklo než dělaly sklárny, ale určitě je to pěkné."
Soukromí skláři se musí otáčet. Jako všude jinde i tady platí rčení, že bez práce nejsou koláče.
Vladimír Tomčík, sklář, Sklářská huť TOMI: "Na tomto řemeslu se nedá vyloženě zbohatnout, ale uživit se jím dá. Jsme v práci od rána do večera a musíme se starat o všechno, jak o výrobu, tak o odbyt. V naší nabídce máme zhruba 55 druhů výrobků. Zabýváme se výrobou replik středověkého skla."
I skláři musí stále přicházet na trh s novinkami. Spolupracují proto se sklářským výtvarníkem.
Martin Matela, výtvarník: "Takových nápadů, které vycházejí z historického skla je hodně, ale já se snažím dělat něco jiného, něco nového a myslím si, že se to daří."
Soukromí skláři by uvítali, kdyby se výrobu ve vrbenských sklárnách podařilo obnovit. Nebyla to pro ně konkurence, naopak zde kupovali suroviny.
