Výstava pořádaná organizací Lumpeco z Frýdku-Místku v areálu Nové Osmičky odhalila 12 skutečných příběhů domácího násilí.
Petra Petrušková, ředitelka, Lumpeco Frýdek-Místek: "Téma je to opravdu velké a ani když jsme s tím začínali, tak jsem vlastně netušila, jak moc velké. Nyní máme v péči třicet žen a dětí, které se potýkají nebo potýkaly s domácím násilím, a neustále co týden máme novou ženu, takže opravdu je toho hodně."
Jakým způsobem jim můžete pomoci?
Petra Petrušková, ředitelka, Lumpeco Frýdek-Místek: "Pomáháme jim tak, že máme psycholožky a psychoterapeutku jak pro ženy, tak pro jejich děti. A zároveň máme ještě právničku, která jim pomáhá vyřešit tu složitou situaci, sepsat dokumenty a podobně."
Jaké bývají ty šťastné konce?
Petra Petrušková, ředitelka, Lumpeco Frýdek-Místek: "I ty šťastné konce bývají těžké. Není to tak lehké, že každý říká, že žena jen odejde. Musí si jí najít nějaké bydlení, musí odejít do bezpečí. Musí to plánovat. Ideálně třeba přes nějaké dotace. Získáváme peníze na kauci. Opravdu je to takový složitější proces. Není to něco, co se vyřeší za týden, ale co je velká pomoc, tak ty psycholožky a psychoterapeuti, které jí pomáhají. Ona znovu získává sílu, získává sebevědomí a potom, když už odchází, tak je na to připravená."
Vypozorovala jste, co je motivací těch mužů?
Petra Petrušková, ředitelka, Lumpeco Frýdek-Místek: "Nevím. Je to asi nějaká nadvláda, nebo že potřebují prostě mít všechno pod kontrolou. Jelikož s těmi muži nepracujeme, tak neumím posoudit. Často to bývá, že třeba jsou z rodiny, kde to domácí násilí bylo, a je to pro ně přirozené. Proto potom ani není dobré vychovávat děti v těchto vztazích, protože kluci pak často přecházejí do agrese a dívky si potom hledají podobné typy, jako si našla maminka, a tím pádem zase trpí. A to se tak přenáší dál a dál. Je dobré to prostě zastavit."
Veronika Madejová, projektová manažerka, Lumpeco: "Motivací bylo říci Frýdku-Místku, že ty ženy jsou mezi námi, že ty ženy procházejí nebo si prošly domácím násilím a pohybují se mezi námi. My to nepoznáme a ty příběhy je potřeba zveřejňovat. Může se to stát každé ženě, může se to stát našim dcerám, a je potřeba o tom mluvit a zviditelnit to."
Jaká byla ochota těch žen sdílet svůj příběh?
Veronika Madejová, projektová manažerka, Lumpeco: "Různá. A některé ženy to ještě nemají vyřešené a bojí se, aby nebyly poznány, aby nebyly poznány jejich příběhy. Ale jsou i ženy, které už to mají vyřešené nebo částečně vyřešené a chtějí, aby si i ostatní ženy přečetly, co se děje. A že třeba se může stát, že si žena myslí, že je v pohodě, ale vlastně je to domácí násilí. Tak aby i ostatní ženy viděly, jak domácí násilí může vypadat a že to není jenom o facce, ale že to může být opravdu sledování, kontrolování telefonu a taková až jako jepičí láska, že opravdu jsou na mužích závislé."
V Lumpecu věří, že sdílení těchto příběhů pomůže ochránit ostatní ženy před domácím násilím.
