Naučit se taneční kroky, nebát se vyjít do společnosti, navázat přátelství. To je smysl tanečního kurzu pro mládež s autismem, který už čtvrtým rokem pořádá sdružení ADAM. Vyvrcholením vždy je závěrečná, při které páry nejen rodičům ukáží, co vše se naučily.
Marie Gerdová, ředitelka sdružení ADAM: "Obzvlášť pro ty kluky je to extrémně náročné v tom, že se musí převléknout do společenského oblečení, jít oslovit cizí slečnu, a to jsou všechno věci, které jsou pro ně mimořádně náročné. Nemluvě o tom, že by na normální taneční nedosáhli, protože se stydí, mají obavy ze selhání, a proto tady pro ně připravujeme vstřícné podmínky tak, aby to taneční zvládli a hlavně jsou mezi nimi vytvořené kamarádské vztahy, takže se i vzájemně podporují. Jsme velmi rádi, že nám už čtvrtým rokem vede pan Chlopčík toto taneční, vede to zcela zdarma bez nároků na honorář a je naprosto úžasný.”
Tanečního kurzu se neúčastnila jen mládež s autismem, ale i z dětských domovů, která to má také v životě složitější.
Simona Šnajdrová, vychovatelka, Dětský domov Frýdek-Místek: “Tuto akci vítáme velmi příznivě, jelikož je to jedna z těch světlejších věcí, které naše děti ve svěření našeho dětského domova absolvují a navzájem se přiučí a obohatí.”
Někteří tanečníci si kurz natolik oblíbili, že se účastní opakovaně.
Alexandr, tanečník: “Už jsem se zúčastnil potřetí a moc se mi tady líbí. Pan Chlopčík je dobrý taneční mistr.” Jaký tanec máš nejraději a proč? “Blues, je jednoduchý a pomalý.”
František, tanečník: “Já jsem se naučil tance blues, anglický valčík, polku a mambo a já jsem se strašně těšil na galavečer.” Kdo ti dělá partnerku a zda jste přátelé velcí? “Tonička a konverzujeme spolu. Je to kamarádka a stala se největší kamarádka.”
Partnerky mladým mužům dělaly dobrovolnice ze středních škol i z ADRY.
Magdaléna, taneční partnerka: "Zjistila jsem, že se dá s nimi normálně povídat, že jsou normální lidi jako my. Není třeba je odsuzovat. Je to dobrá zkušenost pro mě."
