Mikuláš nejdříve rozdal dobroty dětem z kojeneckého oddělení, kde nám rostou statečné a nebojácné děti, protože ani jeden z malých capartů neukázal slzičky. „Snažíme se, aby z toho děti měly takový příjemný pocit, protože pro nás je nejdůležitější, aby se u nás děti cítily bezpečně, aby byly obklopeny láskou, aby se do jeslí opravdu těšily. Takže si Mikuláše vlastně pořádáme sami. Některá z tet se převlékne a čertíka necháváme za dveřmi, takže k nám může pouze Mikuláš. Děti jsou velice spontánní, zapojují se do rozpravy," řekla nám ředitelka jeslí, Jaroslava Feberová a dodala: „Protože my pracujeme s dětmi zcela individuálně, tak nevyžadujeme od dětí nějaký násilný program, ale necháme na dětech, co si spontánně a samy s Mikulášem povypráví nebo mu zazpívají nějakou písničku. Výrobky na Mikuláše si děláme sami, máme určitě připravenu nějakou tu sladkost, ale protože dodržujeme zásady správné výživy, napekli jsme si sami perníčky."
Ani v jednom z oddělení se, úžasem oněmělé děti, vousatého stařečka příliš nevylekaly. Ba naopak, našli se i odvážlivci, kteří se rozhodli Mikulášovy vousy prozkoumat zblízka.
A co na Mikuláše říkají samy děti? „Dones mi to Mikuláš." „A za co ti to přinesl Mikuláš?" „Byl hodný." „Já jsem zazpíval prší prší." „Máme dárečky." „A kdo ti je dal?" „Mikuláš." „A byl jsi celý rok hodný?" „Hmmm." „A jaké ti Mikuláš přinesl dárečky?" „Čokoládu a tohleto. Zvonečky." „Bála jsi se Mikuláše?" „Jo." „ A proč?" „Nic jsem neviděla." „Byla jsi hodná celý rok nebo jsi zlobila?" „Byla jsem celý den hodná." „A zazpívala jsi něco Mikuláškovi?" „Hm." „A copak?" „ Tiše, tiše, ježek spí, ať ho nikdo nevzbudí. Já mám doma ovci, můžu tleskat jak chci. Já mám doma berana, můžu dupat nohama...Ježku."
Hodný Mikuláš pak dětem před svou další cestou zamával a slíbil, že se za rok zase vrátí.
