"Vážení spoluobčané,
ani jsme se nenadáli a vstupujeme již do měsíce června. Je dost možné, že nám duchovní a mravní atmosféra v současné společnosti připadá zoufale podobná té starozákonní před Kristem. Morální úpadek, zvýšená kriminalita, úplatkářské aféry.
Je také dost možné, že si ta naše společnost, stejně jako kdysi ta izraelská, bude muset znovu sáhnout až na dno. Čím si ale můžeme být jisti, že i na onom dně čeká Hospodin. Nepřestal usilovat o své stvoření, nezavrhuje nás. Ať už prožíváme cokoliv, smíme vědět, že ani ve svém soudu Bůh nepřestává být se svým lidem – ani ve Starém Zákoně nemá poslední slovo trest, nýbrž nová naděje.
Dnešní společnost hledá vzory, které nás z této situace vyvedou. K charakteristikám velkých učitelů patří také to, že jsou schopni doložit a potvrdit své poselství, celým svým životem, svými postoji i charakterem. Učební látkou nejsou jen jejich slova, ale vlastně a především jejich život. Nabízejí vlastní příklad i život jako mustr pro druhé, aniž by za tím stálo nestydaté sebeprosazování – to je vzácná věc. Přátelé, potřebujeme dobré duchovní vzory a měli bychom o ně prosit. Ale i lidé kolem nás takové vzory potřebují. A zde je otázka – bude náš život, naše činy a naše víra stát za to, aby byly vzorem? Hranice mezi sobeckým povýšenectvím a sebevydáním ve službě bližním může být dost tenká.
I apoštol Pavel by mohl vyznívat jako člověk nafoukaný, který prodává sám sebe, ale opak je pravdou, on nenabízí ani tak sám sebe, nýbrž učení Krista. Když se nabízí jako vzor, činí tak proto, aby ilustroval samotného Spasitele.
Zpět k otázce naší použitelnosti.
Ta bude plynout z toho, zda dokážeme uspořádat své životní priority a zda také jako Pavel víme, komu jsme uvěřili, a zda je to jen a jen On, na něhož chceme odkazovat náš život. Naše prosba ať zní – Pane, prosím o sílu žít život, kterým jiným poslouží jako dobrý vzor, nikoliv jako kámen úrazu.
Přeji krásné dny."
