Káva, zákusek, kytička a hlavně dobrá nálada provázela oslavu Mezinárodního dne žen, který pro své členky uspořádal svaz zdravotně postižených civilizačními chorobami. Dámy přitom kromě jiného vzpomínaly, jak si je kolegové uctívali za jejich mládí.
Amálie Burkotová: "Vždycky jsme dostaly ubrus nebo ručníky, fakt, to jsme vždycky dostaly."
Ale dárky nejsou to hlavní, kvůli čemu si ženy svůj mezinárodní den nechtějí nechat vzít.
Naďa Bieliková: "Ty ženy by měly za to bojovat, vždyť je to jediný den v roce, kdy si ostatní vzpomněli, že jsou ženy."
Walter Szwanczar: "Já jsem pro, ať ženy, které kolem nás celý život skáčou, mají aspoň tu bonboniéru a kytku na to MDŽ."
Že jsou místa na světě, kde je žena sice půvabné, ale stále jen podřadné zboží, připomněla břišní tanečnice v kostýmu harémové odalisky. Kolegyně této krásky v arabském světě si o vztazích, jaké panují mezi těmito muži a ženami, mohou nechat jen zdát. O pomoci v domácnosti už vůbec nemluvě.
Walter Szwanczar: "Doma se musí mýt hrnce a všechno, co chlap může udělat."
A pánové oslavenkyním pomáhali i při zábavě. Bez jejich hlasů by to totiž nebylo ono.
Amálie Burkotová: "Bohové nám dali hudbu, abychom lépe snášeli strasti života, a je v tom kus opravdy."
A proto se sál nakonec rozezpíval úplně celý a ženy oslavil jak se patří. Jejich svátek má letos už stoletou historii. Vznikl jako výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909 a od roku 1975 symbolizuje mezinárodní solidaritu žen celého světa, usilujících o svou rovnoprávnost a právo na spravedlnost.