Zelený čtvrtek, 18. hodin. Za zvuku zvonů do kostela svaté Maří Magdaleny, ve kterém jsou zakryta všechna sakrální umělecká díla kromě křížové cesty a malby ukřižovaného Krista před hlavním oltářem, vchází průvod. V jeho čele jdou ministranti, za nimi kráčí 12 stonavských mužů a nakonec kněz. Symbolizují Ježíše a družinu jeho 12 učedníků. Čeká je poslední společná večeře. Euchasristická večeře. Chléb, při jehož rozdávání učedníkům Ježíš řekne: "Vezměte a jezte, to jest tělo mé." Nabídne i kalich vína se slovy: "Pijte z toho všichni, neboť to je krev má, která za mnohé se vylévá na odpuštění hříchů."
Roland Manowski, správce stonavské farnosti: "Všechen život církve se koncentruje kolem eaucharistie. Svátosrtí je celkem 7, ale jak říká teologie, je to pramen a vrchol života církve. Kolem toho se točí život církve. Zejména každou neděli je den vzkříšení Páně a vztahuje se k událostem, které se děly od zeleného čtvrtku až po zmrtvýchvstání, takže eucharistie zahrnuje všechny prvky Ježíšova života - umučení, smrt a zmrtvýchvstání."
Během poslední večeře Ježíš vstal, odložil roucho, opásal zástěru a prokázal učedníkům službu, kterou hostům v domě svých pánů prokazovali otroci. Pokleknul a umyl jim nohy. Totéž poprvé v historii Stonavy udělal i místní kněz.
Roland Manowski, správce stonavské farnosti: "Je to totéž, co udělal pán a kněz jako alter Kristus má dělat to, co Pán. Ježíáš řekl apoštolům, toto budete konat, tak to bude mezi vámi."
Ondřej Feber, starosta Stonavy: "Bral jsem jako poctu, že jsem byl vybrán. Samozřejmě to člověka zavazuje, aby zůstal věrný své víře."
Pak se už osud Ježíše začal nezvratně naplňovat. V hrůze nad trýzní, která ho čekala, všechno oněmělo, zmlkly i zvony a Ježíš se, provázen učedníky, uchýlil do Getsemanské zahrady, aby se tam v rozjímání připravil na poslední hodiny života na zemi.
V noci ze čtvrtku na pátek Jidáš Ježíše označil římským vojákům, ti ho zatkli, předali k výslechu židovskému veleknězi Kaifášovi, který pro něj od nejvyššího představitele Římanů v Judei žádal trest smrti. Pilát Pontský nakonec vyhověl, Kristovi učedníci v obavě o vlastní život svého mistra zapřeli a Ježíš v pátek dopoledne nastoupil křížovou cestu na horu Golgota.
V poledne byl Ježíš ukřižován, o tři hodiny později zemřel a před západem slunce byl uložen do hrobu. Od té doby jsou kostely na Velký pátek pochmurné, duchovní oblékají rudá roucha mučedníků, neslouží mše, ale čtením písma, vynesením Nejsvětější svátosti do Božího hrobu a odhalením kříže s umučeným Kristem připomínají události onoho dne.
Roland Manowski, správce stonavské farnosti: "My ten říž přinášíme, abychom připomněli jeho smrt na Golgotě. Je to takový symbol, aby každý pochopil a podíval se na umučeného Krista."
Sobota začíná svěceném pokrmů, určených na nedělní stůl. Ve Stonavě byla tato tradice obnovena teprve před několika lety a lidé ji považují za důležitou.
Grazyna Szwedová: "Aby nám toho nepochyběšo, Beránek Boží z mrtvých vstal a tak má být na stole posvěcené jídlo. Beránek, uzeniny a vajíčko, o to se musí podělit celá rodina."
S východem večernice už začíná velká sobotní noc. Stalo se, jak jak Krisrtus sám řekl: Byl vydán v ruce hříšných, ukřižován a třetího dne vstal z mrtvých.
Roland Manowski, správce stonavské farnosti: "Kristus říkal - jsem světlo světa, takže je to světlo, které má rozzářit temnotu tohoto světa."
Tuto novinu šíří i zvony, které se po předchozích třech dnech mlčení o velké sobotní noci opět rozezněly.
Kromě světla se v sobotu světila i voda, kterou duchovní vzápětí použili ke křtu. V neděli se na památku zázraku zmrtvýchvstání konaly slavnostní mše a bohoslužby.
Pondělí už patřilo pomlázce, vodě, vajíčku - symbolům očisty, zdraví a naději, ke které se byť podvědomě upínají i ateisté.
Roland Manowski, správce stonavské farnosti: "Hodně věcí dokážeme, ale jeden jediný vstal z mrtvých. Tu událost nevysvětlí nikdo, tak ať se každý zamyslí, proč v Boha nevěří, když se udál zázrak, o kterém svět mluví i 2 tisíce let poté, co se to stalo."