Jestliže plavání dnes už patří k základnímu vzdělání, může si být 48 žáků prvního stupně stonavské základní školy jistých, že už mezi nedovzdělance nepatří. Na začátku školního roku ale ještě měli někteří strach vlézt do vody, která jim sahala výš, než po prsa. Zbavit je jejich fóbie - to byl prvořadý úkol plaveckých instruktorů.
Valter Kocur, plavecký instruktor: "Našim úkolem není, aby děti byly plavci. Našim úkolem je seznámit je s vodou tak, abychom odstranili plaveckou negramotnost a když se dostanou ven k vodě, aby se v ní uměly bezpečně chovat."
K tomu patří i vědomí, že do vody se neskáče bezhlavě, ale až po důkladném protažení svalů. Proto každá plavecká lekce začíná rozcvičkou na suchu, i když se to někomu třeba moc nelíbí.
Valter Kocur, plavecký instruktor: "Mám pocit, že jsou lenivější, ale tady pracovat musí celou tu hodinu."
A teď už hrdě mohli předvést i rodičům, co se naučili. I ti nejnezkušenější po patnácti lekcích bez problémů přeplavou, byť ještě s pomůckou, celou šířku bazénu. Pokročilejší pak zvládnou jeho délku a ti nejlepší ji otočí dokonce 10krát. Naznak, kraulem či jiným plaveckým stylem a už bez pomůcky. Tak to také mají napsáno na vysvědčení. Místo přísných známek je na něm přívětivější slovní hodnocení.
Nejlepší z nejlepších, kteří bez pomůcek zvládnou souvislou dvoustovku, pak mohou pokračovat v plaveckém oddílu a pokusit se o sportovní kariéru. Nikdo je k tomu ale nenutí. Nejdůležitější je, že jsou už ve vodě jako doma.
Valter Kocur, plavecký instruktor: "Máme radost z těch dětí, které přijdou, nepotopí hlavu a na závěr po těch 15 lekcích přeplavou bazén, byť s pomůckou. Pro nás to je zadostiučinění a pro toho malého plavce je to obrovské sebevědomí, které to dítě má a je to vidět i podle jejich očí."
Plavecká výuka stonavských školáků bude pokračovat i příští rok a stejně jako letos na ni bude finančně přispívat obecní úřad spolu se sdružením Rodina a škola.
