Seděli jsme v jedné lavici, nebo ne? Tak se po počátečním váhání navzájem ptali všichni, kteří se do Stonavy přijeli podívat na školu, do které kdysi chodili. Příležitost potkat se tam měli v celé historii školy poprvé. A mnohým se ani nechtělo věřit, že před kolika lety sem chodili s aktovkami na zádech.
František Sivý, bývalý žák ZŠ Stonava: "Jsme ještě psali na kamenné tabulky, takzvaným ryšikem po šlonsku řečeno. Napsal se úkol, než se donesl do školy, se to smazalo a pak byl výprask."
Na podobné historky se nezapomíná. A stejně silné vzpomínky zůstaly i na některé učitele. Jitka Sabelová, bývalá žákyně ZŠ Stonava: "Nejvíc si pamatuji ředitele Škarku, měl takové kárované papuče a chodil tiše. Když už jsme ho uslyšeli, tak většinou bylo ouvej a všichni seděli jako puťky tam, kde měli."
Gizela Al Tukmachi, bývalá žákyně ZŠ Stonava: "Byl strašně náročný, měla jsem spolužáka - už nežije - kterého tak dusil, než mu dal jedničku, že jsme si kolikrát říkali, že to až nebylo pěkné."
Zato ale vědomosti ze základky nikdo dosud nezapomněl. A každému se živě vybavuje i bohatá mimoškolní činnost. Marie Skopalová, bývalá žákyně ZŠ Stonava: "Zpívalo se, hrálo se divadlo, no to jsou vzpomínky, na které nelze zapomenout."
V tom se shodli všichni účastníci prvního celoškolního srazu. Organizátoři byli jejich zájmem mile překvapeni. Kazimír Cholera, organizátor školního srazu: "Počítali jsme, že účast nějaká bude, ale nepočítali jsme, že bude tak velká. Prolíná se všemi generacemi."
Emil Raška, bývalý žák ZŠ Stonava: "My jsme se za ta dlouhá léta neviděli spolu." Marie Skopalová, bývalá žákyně ZŠ Stonava: "Před chvilkou jsem se potkala se spolužákem, se kterým jsme se viděli před 30 lety naposledy. A hádali jsme - jsi to ty, nejsi to ty."
Chyběli jen školáci z let 1987 až 1993. Stonavská škola byla v těch letech mimo provoz a děti musely dojíždět do okolních obcí. Za posledních 16 let si ale opět vybudovala takovou pozici, že teď naopak do Stonavy dojíždějí děti odjinud.
Zdeněk Lusk, ředitel ZŠ Stonava: "Tady byla možnost pracovat na škole vesnického typu, kdy nebude nic anonymního, bude to přehledné, to mě osobně lákalo."
Vesnický typ školy ale neznamená, že by jí něco chybělo na vybavení. Naopak. Třídy se změnily na moderní odborné učebny, ve kterých dříve narození žasli.
František Sivý, bývalý žák ZŠ Stonava: "Mé vědomosti, i kdybych si vzpomněl na všechno, co jsme se učili, by nestačily na to, co se dneska děti učí."
A k poznání nebyly ani samotné školní lavice. V těch dnešních prý mají děti k sobě moc daleko. Ale i přes ztížené opisování by se všichni do lavic rádi vrátili.
Emil Raška, bývalý žák ZŠ Stonava: "Mí rodiče neudělali chybu, když mě na tuto školu vyslali." Gizela Al Tukmachi, bývalá žákyně ZŠ Stonava: "Bylo fajn, já nelituju a mám pěkné vzpomínky tady na to."
A o ně se všichni s bývalými spolužáky dělili i na společenském posezení, které zpestřili součastní stonavští školáci. Kdo první celoškolní sraz ve Stonavě letos nestihnul, nemusí být smutný. Z této události se totiž stane tradice, která se má podle letošních organizátorů každoročně opakovat.
