Výstava v Žerotínském zámku prezentuje práce Jana Zemánka od roku 1965 až po současnost. Celá instalace je pojata jako cesta vývojem tvorby.
“Ale také jako cesta z knihy, která mě asi nejvíce ovlivnila, a to je kniha amerického beatníka Jacka Kerouaca Na cestě,” vysvětlil Jan Zemánek, sochař a řezbář.
Svobodomyslný pohyb myšlenek se neustále snaží přenášet do své tvorby, která se pohybuje mezi dvěma výtvarnými postoji.
“Protože jako blíženec mám takové dvě polohy, a sice jednu racionálnější a vážnější, to jsou geometrické abstrakce, to je cyklus listů, a pak je ta druhá a to jsou ti Vagabundi, darmošlapi, kteří jsou mi více blízcí,” přiznal výtvarník.
V posledních letech začal Jan Zemánek dělat své Vagabundy také jako lavičky, které pojmenovává po osobnostech tohoto kraje. Například „Ležící Sigmund Freud“ nebo „Odpočívající Janáček“.
“Od těch prvních vagabundů, kteří tak rázně vykračují, se dostáváme do stádia, kdy ty figury uléhají, jako by odpočívají, jsou unavené, takže skutečně ty sochy vrostly do podoby laviček. Ale je tady jeden pozitivní moment, že ty figury se začínají pomalu zvedat. Poslední, co jsem udělal, už se dí, a to je lavička Setkání pro partnerské město Épinal,” pousmál se Jan Zemánek.
Vymykající se všem Vagabundům je pak tento Pergolák.
“Je poskládány ze zbytků pergoly, z dřevěných hranolů, které zůstaly po stavbě pergoly,” ukázal jedno ze svých posledních děl.
Naopak starší Zemánkova tvorba pak vychází více z realistického pojetí figurální řezby.
“Tohle je model pro sochařské symposium v Itálii a jmenuje se “Ode zdi ke zdi”. Vyjadřuje životní pocit existenciální, kdy jste jednou nahoře a jednou dole,” popsal starší řezbu.
Výstava dále prezentuje fotodokumetnace z mezinárodních sochařských sympozií, kterých se Jan Zemánek účastnil, a jeho realizace ve veřejném prostoru. Řada z nich je i v zahraničí v Rakousku, Itálii a Francii. Také samotný Nový Jičín je osazen několika jeho díly. Typická postava Vagabunda “Chodce” je na věži radnice a známá je také fontána v podobě kytary Karla Kryla.
