Za zdmi domu na Divadelní ulici probíhá ústavní výchova problémové mládeže už od dob Rakousko-Uherska. S malými přestávkami je toto zařízení v provozu 130 let. První výchovný ústav na území Moravy byl v 1. třetině 19. století otevřen v Brně.
“Jeho kapacity však nedostačovaly a proto se někteří říšští poslanci a například i zemský místodržící Felix Vetter von der Lilie, majitel nedalekého zámku v Nové Horce, rozhodli o vybudování i vybudování nového výchovného ústavu,” sdělil Radek Polách, historik Muzea Novojičínska.
Pravděpodobně to byl Felix Vetter, kdo navrhl umístit ústav do Nového Jičína. Začal jednání s městskou samosprávou a také s okresním hejtmanem Adamem Romerem, který byl jeho zeť. V roce 1889 byla první část areálu výchovného ústavu otevřena. Stavbu realizovala novojičínská firma Heinricha Czeikeho.
“Ústav přijímal mládež ve věku od 15 do 18 let, nazývali se tehdy káranci, a dosáhl velkého počtu těchto chovanců. Například v roce 1938 uvnitř areálu žilo na 264 káranců, jak chlapců, tak i dívek,” uvedl dále pracovník muzea.
Historie ústavu je spojena také s několika zajímavými osobnostmi, ať už s dobrou nebo i s velmi špatnou pověstí.
“Byl to například kněz a básník Karel Dostál Lutinov, který zde působil jako kaplan. A v roce 1915 zde byl umístěn mladý Martin Lecián, budoucí několikanásobný vrah, který byl nakonec ve dvacátých letech minulého století usvědčen ze 104 trestných činů a odsouzen k trestu smrti provazem,” podotkl Radek Polách.
Chod zařízení byl přerušen v roce 1919, kdy zde byl umístěn 40. pěší pluk rodící se československé armády. Ten se vystěhoval v roce 1923, kdy byla postavena nová kasárna na dnešní Suvorovově ulici. Výchovný ústav tu pak působil i v průběhu 2. světové války. Na počátku 50. let byl zrušen, obnoven byl v roce 1959 a funguje dodnes - jako speciální školské zařízení se čtyřmi učebními obory pro zhruba 40 chlapců.
