Max Mannheimer, se narodil v Novém Jičíně 6. února 1920. Pocházel ze židovské rodiny, která vlastnila tento dům na konci Hoblíkovy ulice. V roce 2017 na něj nechal Klub rodáků a přátel města umístit pamětní desku, která jeho osobnost připomíná.
“Podobného člověka jako Maxe Mannheimera jsem v životě nepotkal. Velmi si toho vážím, že jsem měl opakovaně možnost s ním hovořit. Vždy z něj plynula lidská dobrota a ta byla zřejmě dána i tím, že prožil hrůzné věci,” podotkl Pavel Wessely, předseda Klubu rodáků a přátel města NJ.
Max Mannheimer zažil hrůzu Terezína, v plynových komorách přišel o rodiče, první manželku a další příbuzné. Sám přežil několik přesunů do dalších koncentračních táborů. Po válce se vrátil do Nového Jičína, kde se zamiloval do německé dívky. S ní se oženil a od roku 1946 žil v Mnichově. Své rodné město pak několikrát navštívil po roce 1989.
Byl předsedou táborových vězňů z Dachau, přednášel o hrůzách, které prožil na evropských školách, byl neúnavným bojovníkem proti násilí a rasismu. Byl spisovatelem a malířem.
“Celých těch sedmdesát let života, po té, co se odstěhoval do Mnichova, věnoval úsilí dávat lidem na vědomí, to co se stalo. Připomínat jim to a zejména opakovat to, co bylo jeho životní krédo: Zlo už nesmí nikdy zvítězit,” konstatoval předseda rodáků.
V roce 2009 získal Max Mannheimer čestné občanství Nového Jičína, a naposledy sem zavítal v roce 2013 na oslavy 700 let města.
“Poslední slova, která jsem s nim prohovořil v roce 2013, tak to byla ta slova, že se velmi těší, že v Novém Jičíně oslaví svou stovku. Chtěl se jí dožít a měl k tomu nakročeno. Bohužel, nakonec podlehl nemoci,” zavzpomínal dále Pavel Wessely.
Zemřel ve věku 96 let 23. září 2016 v Mnichově. Spolu s ním ale neodešly jeho myšlenky.
“Dcera Maxe Mannheimera mi sdělila, že další škola v Německu se jmenuje škola Maxe Mannheimera. Poté, kdy v loňském roce bylo jedno náměstí v Mnichově pojmenováno náměstím Maxe Mannheimera to svědčí o tom, jak to byl významný člověk a jak si ho lidé vážili,” sdělil předseda klubu rodáků.
V Novém Jičíně připomíná tohoto neúnavného bojovníka proti bezpráví pamětní deska z dílny Jana Zemánka, která vznikla za podpory čestného člena klubu rodáků Kiliana Leitze.
Životní příběh Maxe Mannheimera je ztvárněn v životopisném filmu Bílý havran.
