Církve jsou součástí města, zasahují především do jeho kulturního a sociálního života. Jednou ročně se proto na společné schůzce setkávají s vedením radnice zástupci čtyř náboženských společenství, které zde působí, a to církve římskokatolické, evangelické, husitské a adventistů sedmého dne.
Marcel Brož (KDU-ČSL), místostarosta Nového Jičína: “My jsme rádi, protože ty podněty přicházejí z obou stran, jak ze strany města, tak ze strany církví. Na některé podněty samozřejmě jako město můžeme reagovat, ať už to dnes bylo ohledně sociálních služeb nebo dopravních služeb města, například dojíždění věřících do kostelů. Takže si můžeme vzájemně určité podněty předat.”
Stanislav Kopecký (ANO), starosta Nového Jičína: “Bylo to společenské setkání, na kterém se řešily různé podněty, problémy, přes dopravu, sociál, projednávali jsme pomoc církvím při rekonstrukci jejich movitého majetku.”
Podle představitelů církví v poslední době častěji než jindy řeší s lidmi témata osamělosti, strachu a také narůstajících konfliktů. Svou roli tak vidí rovněž v pomoci v oblasti psychické a snaží se více vzbuzovat mezi lidmi pocity optimismu a naděje.
Alois Peroutka, děkan a farář Římskokatolické církve Nový Jičín: “Umět toho člověka potěšit, povzbudit, víceméně jde o individuální práci. Ale zároveň třeba i v tom společenství v tom kostele lidi vždycky lidi naladit na ty věci, o kterých se nemluví, a které jsou důležité. Že i když je hodně temnoty, že když se rožne světýlko, tak prozáří veškerou temnotu. A světlo je silnější než temnota, než smrt nebo strach z nemoci a smrti. Tak takovou cestu bych viděl, že bychom se měli ubírat.”
Pavel Prejda, farář Českobratrské církve evangelické Nový Jičín: “V evangelické církvi jsem si uvědomili v tom uplynulém období, že je to možná podobné jako v rodině. Rodina také, pokud chce dobře fungovat, tak musí brát ohled na toho nejslabšího a nejzranitelnějšího ve svém středu. A tak podobně i v církvi. Při těch setkáních, které jsme v tom uplynulém roce nebo dvou letech dělali, tak jsme si uvědomili, že musíme myslet na ty nejstarší a nejzranitelnější.”
Milan Koplík, Církev československá husitská: “Církve obecně mají ve své náplni dlouhodobou péči o lidi, a ta samozřejmě, když se vyskytne nějaká potřeba, tak na to církve do určité míry reagují. A je možné přispět k té pomoci i v oblasti psychologické a podobně, třeba v podobě nějaké poradny nebo projektu, který podobnou poradnu podpoří.”
Církev československá husitská tak například ve své faře na ulici Sokolovské poskytuje rady se zaměřením na ochranou spotřebitelů, třeba v souvislost s děním kolem energií.
