Už několik měsíců je pravidelně každý den budí kokrhání kohouta. Mezi bytovými domy se objevil loni na podzim, nikdo neví, odkud, a zabydlel se zde. Podle místních pozorovatelů sem musel přijít jako malý kohoutek, protože se kokrhat teprve učil. Někomu už možná jeho každodenní ranní zpěv mezi pátou a sedmou vadí, většinou jej ale lidé berou jako raritu a rozptýlení.
obyvatelé lokality:
“Je to super, je to takový budíček, připadám si jako na vesnici. Ale j to super. teda nevím, co na to říkají jiné lidé, to nevím, ale já jsem spokojená, že je tu.”
“Jak kdy, někdy to vnímám, někdy ne. Víte, my staří to už s tím spánkem máme takové všelijaké.”
“Nevadí, nevadí mi to. Vám by to vadilo?”
Protože kohoutovi nikdo nepřistřihl křidélka, dokáže prý vzhlédnout i na stromy a po větvích se vyšplhat i do výšky 5 až 6 metrů. Vyhýbá se tak predátorům, třeba psům a občas i dětem. Podle obyvatel lokality je v dobrém stavu, dobře živený, docela jako výstavní kus. Lidé mu sypou zrní, hážou zbytky jídel a má tu i misku s vodou.
